Žoldnéři fantasie roku 2015 – Celkové hodnocení

V předchozí části recenze jsme si něco pověděli o prvních šesti povídkách ze sborníku Žoldnéři fantasie 2015. Nyní se vrhneme na ten zbytek a na závěrečné hodnocení.

Žoldnéři fantasie je každoroční literární soutěž, které se mohou zúčastnit jak začínající autoři, tak i největší hvězdy české fantasy. Podstatné je, aby povídky splňovaly podmínky (délku a žánr – fantasy), a porota vybere přibližně 10 nejlepších, které se dočkají knižního vydání. Což je (zvláště pro začínajícího autora) velmi příjemná odměna. Letošní sborník nedávno dorazil na pulty, takže si ho pojďme rozebrat.


Adventní povídka

S textem Roberta Pytlíka mám největší problém. Nevidím na něm vlastně nic špatného, ale nedá se říct, že by mě chytl za srdce, nebo za cokoli jiného. Autor, kterému každý fantasák může závidět jeho příjmení, načrtl svět andělů a démonů, kteří se prohánějí v našem světě. Zasadil příběh do adventního času, přidal lehké politické machinace a nějakou tu právničinu a vznikl z toho jakýsi celek.

Celek nepříliš poutavý, ale také ne odpuzující. Který neurazí, ale ani nenadchne. Sledujeme v něm anděla Aurela, který se pohybuje současnou Prahou. Autor nezapomene zmínit každou ulici, kterou se anděl mihne, a každou památku, kolem které projde. Děj se točí kolem ukradené (víceméně) zásilky a jednoho starého pravidla, kterým se andělé a démoni musí řídit.
Text místy působí jako turistický průvodce po Praze, chybí v něm dynamika a celkově je takový nemastný, neslaný, ale že by obsahoval opravdu výrazné prohřešky, to se říct nedá.

Hodnocení: 5/10

Sedmnáctý, Janina Strnadová

Sedmnáctý, Janina Strnadová

Sedmnáctý

Říká se, že muži myslí penisem. Hlavní hrdina povídka Lindy Koutové není výjimkou. Zabloudí do lesa, kde ho osloví krásná dryáda. A ačkoli ví, že podlehnout jí znamená jistou smrt, nemůže si pomoci a dryáda se mu dostává více a více pod kůži.

Na začátek je třeba podotknout, že se jedná o zástupce “typické fantasy” (kulisy středověku, meče, magie, obří hadi, však to znáte) a místy to také připomíná úkol z nějaké hry na hrdiny (ve stylu jdi tam a tam, zabij zlého pána a zachráníš princeznu). Což platí jak o zadání úkolu od tajemné dryády, tak o jeho plnění, které znamená akční pasáže na konci příběhu.

Zajímavý je pouze vnitřní souboj hlavního hrdiny v sobě samém. Ač je popsán květnatě, jedná se o pouhou intenzivní nadrženost. Skoro by se dalo říct Conanovskou. Tomuto vnitřnímu boji by slušelo trochu více ironie či humoru – jednou či dvakrát z textu vykoukne, ale mohl i častěji.

Celkově se však nejedná o příliš zajímavý celek. Alespoň potěší střídmý medailonek autorky a povedené ilustrace Janiny Strnadové.

Hodnocení: 4/10

Šperk pro princeznu

Příběh Anny “Ekyelky” Mudrochové nás zavede do země pouštních dun a písčitých plání. Do země připomínající Arábii, plnou harémů, temných kouzel a intrik.

Karvallan je osobní strážce císařovny Zary. Dostane za úkol císařovnu opustit, aby mohl chránit klenotnici schopnou výroby mocných šperků. Jenomže nic se nevydaří, jak má a výše zmíněné pletichy na sebe nenechají dlouho čekat.

Text je psán er formou, která se věnuje více postavám v jednolitém textu. Což se zaprvé ne moc dobře čte a zadruhé nám to nedává možnost se s hrdiny sžít. Trpí také nešikovným dávkování napětí – hlavní zvrat přichází příliš brzy. Další události jsou poměrně natažené a pro povídkový formát nezvládnuté.

Šperk pro princeznu působí spíše jako exkurze do autorčina světa, které ovšem schází několik dalších kapitol.

Hodnocení: 4/10

Výhonek růže

Autorkou této povídky je Lucie Lukačovičová, tedy zkušená autorka, publikující pod známými nakladateli. Její Výhonek růže se ocitl téměř až na samotném konci sborníku. Což značí dobrou zprávu pro všechny začínající autory – je možné předběhnout i profíky.

Další zástupce „echt fantasy“ nám představuje dva hlavní hrdiny – dryádu Omeryn a elfa Súlina. Ti mají za úkol zkontrolovat uzel magické Sítě a za tímto účelem přijíždějí do malé vesničky. V ní se nachází nemocný chlapec, který se po setkání právě s magickým uzlem necítí zrovna ve své kůži. Následuje předpokládaná sada událostí a vše končí přesně v momentě, kdy by se povídka musela rozrůst do obsáhlejších rozměrů.

Zajímavá je práce s postavami. Oba hrdinové si v srdci nesou trauma (smrt společného přítele), elf je navíc oslaben magicky a dryáda prožívá cosi srovnatelné s posttraumatickým stresem. Také je dobře načrtnutý svět, ve kterém se magie váže Sítí a prostor dostane i lehká konspirační teorie.

Samotná dřeň příběhové linky však nikoho výrazně nenadchne, což ale až tak nevadí. Text je psaný čtivě, připomíná klasickou high fantasy bez humoru a s přehnanou vážností, ale jako celek to působí velice dobře. Citlivě je řešený i konec.

Hodnocení: 7/10

Pomoc osudu

Říká se: “To nejlepší na konec”. V případě Žoldnéřů, kteří jsou řazeni od nejlepší povídky po nejhorší, to paradoxně platí také.

Král tyran a trochu pomatenec, královna zahořklá mrcha a jejich dva synové. Dále tu máme učitele Norvechaje, z jehož pohledu je příběh vyprávěn.

Jitka Ládrová

Jitka Ládrová

Cokoli o povídce napíšu by vám mohlo zkazit zážitek. Ať už bych se vyjádřil k charakteru postav (načrtnutí výše je hodně zjednodušené) nebo k událostem, které se v ní odehrály. Jitka Ládrová totiž pracuje s mírným překvapením téměř na každé stránce. Nejedná se o žádné dějové zvraty či šoky, ale spíše vytváří nenápadnou skládanku, hádanku a moc příjemný zážitek. Ideální formát pro povídku.

Člověk se musí ptát proč se Pomoc osudu ocitla na poslední místě, ale s největší pravděpodobností za to může problém s motivací postav – nad chováním staršího bratra ve druhé půlce povídky trochu visí otazník a ačkoli si stojím za tím, že příběhu krátký formát sluší, tady by to chtělo propracovat trochu víc.

Největším zádrhelem je pro mě skutečnost, že příběh neobsahuje jediný fantaskní prvek. Což je u “sborníku fantasy povídek”, jak stojí na obálce, trochu problém. Je evidentní, že Pomoc osudu je jen střípek z celého světa a v medailonku se dočteme, že se v něm fantasy objevuje, ale v Pomoci osudu není ani ťuk. Ale naštěstí se do sborníku dostala a jestli v něčem vidím jakýsi příslib nového autora a naději, že by česká fantasy scéna mohla najít něco nového a zajímavého, je to právě Jitka Ládrová. Ale dodávám, že soudit z jedné vydařené povídky lze jen těžko.

Hodnocení: 8/10


Hodnotit povídkový sborník je vždy těžké, protože z logiky věci jsou v něm slabší a silnější kousky. V Žoldnéřích fantasie je pár silnějších kousků, pár průměrných a jen minimum slabých. Otázkou je, co nám autoři předvedou dál. Vzpomeňme na hvězdu minulých ročníků, Jana Žlebka, který se mihnl po úspěších v Žoldnéřích také v Pevnosti, ale od té doby jsme o něm neslyšeli. Nemá tedy smysl doufat, že se od šikovných autorů dočkáme něčeho víc, ale můžeme se těšit z jejich textů hned teď a tady.

A kdyby vám to bylo málo, ve sborníku se také nachází hostující povídka Míly Lince, který také už několik let autorsky mlčí. Jeho opětovný návrat do Černého hvozdu (Po kolikáté už?) slouží jako příjemná tečka celého sborníku, následovaná doslovem Leonarda Medka.

doporučuje

 

žoldnéři fantasie cover

Název: Inteligentní ledovce a jiné zrůdy (Žoldnéři fantasie)

Editor: Michael Bronec

Autoři: Věra Mertlíková, Václava Molcarová, Ida Nekovaříková, Karel Doležal, Viviana Stellata, Robert Pytlík, Anna „Ekyelka“ Mudrochová, Lucie Lukačovičová, Míla Linc (host)

Nakladatel: Straky na vrbě

Počet stran: 433

Rok: 2015

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Ondřej "Walome" Hartman

Walome s recenzováním začal (když nepočítáme jeho blog) na stránkách Topzine.cz, kde zůstal necelý rok. Po kratší pauze se v roce 2012 stal redaktorem magazínu MFantasy, kde vydržel o něco déle. Po zkušenostech načerpaných nejen z těchto webů se stal spoluzakladatelem webu Dagon.cz, kde zůstane, dokud se Dagon nepřestane plavit ve fantasy vodách. Mezi jeho oblíbené subžánry patří urban fantasy, ale nepohrdne ani kvalitní high fantasy. Věnuje se také hraní PC a PS her a čtení komiksů.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.