Živí mrtví 13 – Cesta zpět není jen těžká, je skoro nemožná

Rick a jeho skupina, jejíž sestava se po měsících putování zombíky zamořeným světem značně obměnila, se konečně dostali zase za pevné zdi, mezi další přeživší. Není ale zdejší bezpečí stejně iluzorní, jako tomu bylo v případě Guvernéra a Woodbury?

WD Rick

Jsem velice ráda, že se komiks Živí mrtví vrátil k tomu, čím si mě kdysi získal – k psychologickému rozkladu hrdinů. Možná to takhle řečeno naplno zní hrozně, ale je to tak. Zombie vyvražďovaček tu jsou zástupy, ale málokdy se můžete podívat do hlubin duše člověka, který ve zhrouceném světě dlouhodobě přežívá. Psychologie všech postav, které se v komiksu objevily, se mi zdála reálná a jistým zvráceným způsobem zajímavá.

Robert Kirkman se do svých hrdinů dokáže velice dobře vcítit a jeho scénář je díky tomu autentický, až vám z toho běhá mráz po zádech. Paradoxně ve chvílích, které vypadají nejobyčejněji. Hranice mezi dobrem a zlem už neexistují. Už nejsou dobří a zlí lidé – jste jen vy, osoby, na kterých vám záleží, a ti ostatní. Přeživší rozlišují už jen na základě toho, zda se dočkají dalšího dne, nebo ne. Jejich kroky určuje jen vlastní pud sebezáchovy – morálka už není to, co bývala, stejně jako svědomí. Životní hodnoty a priority jsou výrazně přehodnoceny. A v tom všem se náhle objeví zjevení v podobě chráněné Kolonie. Lidé zde popíjejí, slaví, mají fungující společnost… Jak zareagovat?

WD Útok

Zde se opět ukazuje brilantnost Krikmanovy mysli a jeho bezchybná znalost vlastních protagonistů. I v nových situacích jejich chování odpovídá tomu, co byste od nich čekali – což svědčí i o tom, jak jsme se s nimi my sami dokázali ztotožnit.

Ani za zdmi se Rick necítí bezpečně – je už příliš ovlivněn okolním světem a rozhodnutími, která musel učinit, než aby dokázal nevidět hrozbu na každém rohu. Někdy ale to, že jste paranoidní, neznamená, že po vás nejdou. Rick nezapře policajta v sobě, má čuch na lidi, kteří páchají zlo. Jenže jeho metody nejsou vždycky ty nejlepší, nemluvě o jeho vlastním nalomeném duševním zdraví. Jeho zjištěním se naruší zdánlivá idylka nového domova. A tohle narušení přinese nežádoucí pozornost…

Těžké cesta zpět, v pořadí již třináctá kniha série Živí mrtví, se podle mého řadí zase k těm lepším kouskům, z nichž prosakuje vědomí toho, že lidstvo je nepoučitelné. Ať už se ocitneme v jakémkoli svrabu, nikdy nedokážeme držet pohromadě – chaosu využíváme jen k zahlazení stop po vlastních činech. Bod, zpoza něhož už není návratu, je v této sérii překračován v každé knize znovu a znovu. Až se musíme ptát, jestli jednou nastane chvíle, kdy budou hrdinové natolik zlomení a spáchají taková zvěrstva, že jim už nedokážete prostě dál fandit. Ovšem lidstvo má ještě jednu, dost možná nepříjemnou, vlastnost: nevzdává se.

Verdikt:

dagon hodnocení doporucuje

WD cover

Název: Živí mrtví: Těžká cesta zpět (Živí mrtví 13)

Scénář: Kirkman, Robert

Kresba: Adlard, Charlie

Překladatel: Martin D. Antonín

Nakladatel: CREW

Počet stran: 136

Rok: 2015

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Zuzana "Daletth" Hartmanová

Daletth začala číst fantasy v poměrně útlém věku a tato vášeň jí vydržela až dodnes. Není tedy divu, že postupně nezůstalo jen u čtení, ale začala psát i vlastní příběhy. K této činnosti se teď po chvilkové odmlce opět vrací. Kromě starých (a starších) textů, které můžete najít na jejích stránkách, v tuto chvíli pracuje na vydání knihy s názvem "Noční labuť", která by měla vyjít v roce 2017 u nakladatelství Gorgona Books. Mimoto získala v roce 2016 druhé místo v soutěži Vidoucí za postapokalyptickou arcanepunkovou povídku "Požírač blesků". V mezičase mezi psaním se stala redaktorkou magazínu MFantasy, kam psala několik let, než se nakonec rozhodla, že chce vlastní stránky. Jak je jejím zvykem, šla hlavou proti zdi a spolu s dalšími lidmi založila tento web.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.