Zábavný sexismus v kabátě drsného sci-fi, to je Druuna

Druuna. Sci-fi komiks italského malíře jménem Paolo Eleuteri Seprieri, který je znám hlavně pro precizní malbu anatomie lidského těla. Když se v roce 1985 pustil do tvorby komiksu, dal své přednosti na odiv. Vzhledem k těmto faktům je tato recenze vhodná pouze pro čtenáře starší 18 let! Plus minus.


Město. Zaplivané, hnusné, prohnilé. A zamořené epidemií, která mění lidi v nechutné mutanty. Druuna je jednou z jeho obyvatelek a snaží se přežít, seč může. Ve svém bytě ukrývá zmutovaného milence, pro kterého musí pravidelně shánět vakcínu. Při jedné z výprav za ní se dostává do komplikované situace, která rozběhne kolotoč událostí směřujících daleko za její obzor.

Druuna

Ani nakladatelství CREW se netají tím, v čem je hlavní síla prvního dílu komiksu o Druuně. Erotika a sex tu hraje prim. Nebo alespoň na první pohled se tak zdá. Druuna se často oddává nejrůznějším sexuálním hrátkám, přičemž s převahou vede anální sex. Serpieri ovšem (na rozdíl například od Jodorwského a jeho Borgie) neodkrývá úplné detaily a ty nejexplicitnější výjevy zůstávají zahaleny. To samé platí i o brutálních a nechutných scénách – jsou tam, mluví se o nich, ale vidět není nic. Nejedná se tedy o žádné hardcore porno, ale o lehce erotický komiks, který nechává dost prostoru pro fantazii.

Porno ale připomínají především scénářové postupy, kdy si Druuna většinou o sex řekne sama, ať už se jedná o jejího milého nebo o pouličního gangstera. A i když je k souloži donucena, na oko se sice brání, ale vlastně se jí to líbí. Několikrát z hrdinky také vypadne, že je v posteli velice šikovná a ráda by to ukázala. Někdy v polovině komiksu vám dojde, že Druuna je prostě hloupá. Což platí jak o přístupu k sexu, tak o zbytku jejích činností.

Druuna 2Trochu přehnaně by se dalo říct, že děj směřuje k něčemu epickému. Tak epickému, že to Druunin slepičí mozeček prostě ne a ne pobrat. Hrdinka je tu brána jako sexuální objekt, který se míhá mezi muskulaturou mnoha mužů, a nic víc. Nechává sebou zametat a dostává se do situací, ze kterých by kdokoliv jiný na jejím místě unikl. Ona ne. Má totiž tajnou zbraň: když jde do tuhého, svlékne to málo, co má na sobě, a zašeptá dvě kouzelná slůvka.

Trochu směšně pak může působit snaha o jakousi filosofii příběhu a o pointy, které mohly být zajímavé v roce 85, ale dnes je všichni odhalíme po prvních náznacích. Což není chyba, naopak se jedná o příjemný exkurz. Což koneckonců platí i pro výše zmíněné scénáristické postupy. Tohle je macho komiks, při jehož čtení by feministky skřípaly zuby. Ale nejen ony. Druuna je prostě samoúčelně vytvořená postava směřující na ty nejprimitivnější pudy. Na jednu stranu je to opravdu hloupé, na druhou je to veliká zábava a místy to připomíná známou scénku: „Ahoj, já jsem Helmut a přišel jsem opravit tu pračku“.

Bez čeho by ale tento komiks nefungoval, je detailní a povedená kresba. Jasně, Druuna je sexy, ale i město vypadá skvěle. Všude samá špinavá trubka, zrezivělé dveře, oškliví špinaví lidé. Mutanti jsou skutečně nechutní a slizcí.

Zásadní je ovšem informace v doslovu – druhá kniha by měla být mnohem víc hardcore! Což je samozřejmě dobrá zpráva a my se snad můžeme těšit na pokračování hloupoučké, ale sexuchtivé Druuny.

60

 

Druuna coverNázev: Druuna

Scénář: Paolo Eleuteri Seprieri

Kresba: Paolo Eleuteri Seprieri

Překladatel: Michaela Řezáčová

Nakladatel: Crew

Počet stran: 196

Rok: 2015

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Ondřej "Walome" Hartman

Walome s recenzováním začal (když nepočítáme jeho blog) na stránkách Topzine.cz, kde zůstal necelý rok. Po kratší pauze se v roce 2012 stal redaktorem magazínu MFantasy, kde vydržel o něco déle. Po zkušenostech načerpaných nejen z těchto webů se stal spoluzakladatelem webu Dagon.cz, kde zůstane, dokud se Dagon nepřestane plavit ve fantasy vodách. Mezi jeho oblíbené subžánry patří urban fantasy, ale nepohrdne ani kvalitní high fantasy. Věnuje se také hraní PC a PS her a čtení komiksů.

No Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.