Vítejte v nepředvídatelném světě Tří těles

Číst čínského autora – to může být sci-fi samo o sobě. A co když jde navíc o čínského scifistu? Jenže Liou Cch‘-sin (nebo v anglické verzi Liou Cixin) dokazuje, že kromě čaje, Velké zdi a komunismu může Čína nabídnout i pořádnou žánrovku. Roku 2015 dosáhl románem Problém tří těles na cenu Hugo a pozornost Západu si vysloužila i obě pokračování, jež na oceněnou knihu navazují. Trilogie nazvané Vzpomínka na Zemi se u nás ujal Host a už po vydání prvního dílu lze konstatovat, že šlo o trefu do rudého středu.


Problém tří těles, to je vlastně takový milostný trojúhelník, jenže na úrovni nebeské mechaniky. A kdo má o téhle vědecké otázce alespoň mlhavé ponětí, ví, že vzájemné gravitační ovlivňování drah mezi třemi kosmickými tělesy zaručí větší chaos, než na jaký jsme zvyklí v mezilidských vztazích… Stejnojmenný román čínského autora Liou Cch‘-sina je obdobně nepředvídatelný – a to na obou rovinách. Na makroúrovni jde o hard sci-fi o vesmírné invazi, na mikroúrovni vypráví depresivní příběh o samotě, pokřivených partnerstvích a tíživém životě člověka ve „zkaženém“, rozpadajícím se světě – a to nejen v tom pozemském.

První, na co po otevření Problému tří těles narazíte, je Seznam jmen důležitých postav. Jeho subtilnost napovídá, že se v knize neocitl proto, aby čtenáři pomohl s orientací v „martinovském“ množství postav. Čínská jména mohou být oříšek i při mnohem menším počtu – nejenže nevíte, jde-li o muže nebo ženu, ale s těmi spojovníky a všudypřítomnými hláskami Č, W, G a J vypadají všechna tak nějak stejně. Vrátit se během čtení k seznamu však není (skoro) potřeba. Postavy tu nefungují jen jako věšáky na autorovy velké myšlenky, ale jsou životaschopnými jedinci, které od sebe dokážete odlišit i jinak než jen podle jména.

Mimozemšťané, dějepis a genderová korektnost

Za dnů Velké kulturní revoluce je mladá astrofyzička Jie Wen-ťie uklizena na základnu Rudé pobřeží, aby tu spolupracovala na tajném projektu – navázání kontaktu s mimozemskou civilizací. Osmatřicet let poté se specialista na nanomateriály Wang Miao připlete k vyšetřování sebevražd mnoha prominentních vědců, kteří se zdají být provázaní s Hranicemi poznání – organizací, kde se debatuje nad otázkou konečnosti vědeckého pokroku. Co mají obě linky vyprávění společného? Všechno, jenže Liou Cch‘-sin je mistr v dávkování informací (a tak je pro recenzenta těžké manévrovat v moři spoilerů).

Úvodní pasáž, jež čtenáře vrací do konce šedesátých let, aby přiblížila neutěšenou situaci Číny v období revoluce, může působit jako výňatek z učebnice dějepisu. Wen-ťiin exil zase otevírá pohled do hlubin duše intelektuálky hledající životní filozofii, kterou by reagovala na všudypřítomné lidské excesy. S Wangovou linkou vstupuje na scénu špionážní román plný konspiračních teorií, vědecké pojednání na nejrůznější témata i virtuální realita, to vše prošpikované retrospektivou spojující všechny roviny do funkčního celku. Ano, dojde i na mimozemskou civilizaci – a autor je genderově korektní nejen při výběru hlavních postav, neboť se postará o to, aby se vyprávělo i z jejího pohledu. Paralely, které tak načrtává, přidávají hodnotu tam, kam už zdánlivě víc nenacpete.

Lidský počítač, nekonečný proton a čínská poetika

Liou Cch‘-sin je dobře obeznámen se západní kulturou i vědou, a tak našinec tápat nebude. Daní detailně promyšlenému příběhu jsou delší statické pasáže, v nichž se autor věnuje přiblížení složitějších myšlenek – třeba tvorbě „lidského počítače“. Srdce čtenáře nápadité sci-fi však zaplesá, protože Liouova představivost se zdá být nekonečnější než vesmír. V obrazech, jako je třeba rozvíjení protonu do různých dimenzionálních struktur, se navíc projeví i poetika, kterou si s Čínou (hedvábí, porcelán, tušové malby) obvykle spojujeme – jen si představte, jak z nebe padá nekonečně tenká přímka dlouhá patnáct set světelných let a jako třpytivý koberec drobounkých světel přikrývá zemi.

Problém tří těles je bez debaty jedním z důkazů obrovského potenciálu, kterou v sobě žánr sci-fi nosí. Jde o inteligentní, promyšlené a vypointované vyprávění, které se neutopí v popisech vědeckých teorií, byť se o mnohé opírá. Ukazuje navíc, co se suchopárnou vědou dokáže bezbřehá fantazie – a tak nejspíš vyvolá diskuzi nad tím, jak moc jsou autorovy vize přitažené za vlasy. Zbytečnost takových otázek však dokazuje postava, která je příznačná pro celkové vyznění románu. Vyšším vzděláním nedotčený, sarkastický detektiv Š’Čchiang, který velké mozky převálcuje selskou logikou, táhne svou gravitační silou vzletné myšlenky zpět k zemi. A tak ačkoliv to s lidstvem vypadá dost bledě, do druhého dílu nevstupuje bez naděje. Čtenář však díky autorovu umu netuší, v čem tahle naděje může spočívat.

80 %

Název: Problém tří těles
Série: Vzpomínka na Zemi
Autor: Liou Cch‘-sin
Překlad: Aleš Drobek
Nakladatelství: Host
Počet stran: 447
Rok vydání: 2017

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Michaela Šlapáková

Tak trochu pratchettovská Eskarina, tak trochu Koralína Neila Gaimana. Bývala knihovnicí, knihkupkyní, a týden dokonce pracovala v bance, když ale zjistila, že si knížek cení víc než peněz, pro blaho bankovní společnosti podala výpověď. Ovlivněná vysokoškolskými studii přešla k temné straně síly a stala se korektorkou a občasnou editorkou, suchopárnost těchhle disciplín však statečně vyvažuje čtením/psaním/plkáním o fantastice. I když má radši psy než kočky, ráda by se kamarádila s Havilandem Tufem, tajně miluje Stína (toho, co má za tátu Ódina) a nejvíc ze všeho se bojí plačících andělů.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.