Vílí kruhy – Když slunce umírá

Vílí kruhy od Terezy Matouškové nám umožnily znovu nahlédnout do tajů světa Podmoří, chráněného magickou bariérou na dně moře. Jelikož tu žijí bytosti schopné kouzel a čar, není o šarvátky nouze.

VK_Kapitola_1Příběh je spleten z mnoha dějových linek, navzájem se ovlivňujících. Ukáže nám například strasti mladé Víly Ladony, která byla jako dítě unesena do nevěstince, ale jakmile víc dospěla, přestala mít pro své majitele cenu. Podmoří samotné ale skomírá. Mechanické slunce pohasíná a božský pantheon z Aze, který tento svět stvořil, odmítá stroj spravit. Snad jediný Kerabrit, bůh smrti, by mohl pomoci, ale ostatní z Aze jej vězní pro zradu. Neodpustili Delfům a Temnářům z Podmoří, že uctívají nové bohy. Tato zášť může přerůst až v zánik světa.

Mezi Delfy a Temnáři to vře. Kolují zvěsti, že Víly z Hvozdu mají životadárné světlo, díky kterému vše stále kvete a plodí. Záleží už jen na tom, kdo jej ukořistí dřív. Víly tu však nejsou křehká, milá stvoření. Dokáží být smrtící více než jakýkoliv jiný mág a nevzdají se své země snadno. Jejich královna má dokonce ambice pokořit ostatní bytosti a potají buduje vlastní armádu.

V neposlední řadě se tu setkáme s hlavní čtveřicí postav, novodobých bohů, kteří se jakýmikoliv prostředky snaží odvrátit zkázu světa. Setkali jsme se s nimi již v Hladových přáních, kde jsme je viděli prostřednictvím mladé dívky Jukaty. Ve Vílích kruzích na ně však nahlédneme ze zcela jiné perspektivy. Všechny jejich stránky vyplují na povrch, a zdaleka ne všechny jsou přívětivé. Femorian z Nergienu se může čtenáři zprvu zdát jako studený čumák, pro kterého je práce jediným smyslem života – což zraňuje jeho družku Kerdeu, která se k němu neustále snaží najít cestu. Přesto mají mezi sebou pevný vztah. Stejně jako čarodějka Zorena, matka Femoriana, a Atalan, Kerdein bratr, který nenechá na pokoji jedinou sukni.

Tato čtveřice je velmi různorodá, ale zdá se, že to mezi nimi funguje. Během čtení odhalíme jednotlivé vrstvy jejich charakterů, aVK_Kapitola_20 čtenář tak postupně pochopí motivy jejich chování – poté si je může buď oblíbit, nebo je zatratit.

Postav je ve Vílích kruzích hodně, ale během čtení si na to čtenář jistě zvykne. Zpočátku mohou být reálie Podmoří mírně matoucí, zvláště když tento svět ještě neznáte, ale stačí vydržet číst, a vše se postupně odhalí a zapadne do sebe. Stránku za stránkou před vámi vystoupí svět s vlastní mytologií, nad kterou pak neustále přemýšlíte, a chcete vědět víc. Není moc příběhů, kde reálně vystupuje božstvo – a tady dokonce hned dvoje. I vílí krvavá magie má své klady i zápory, stejně jako moc zasvěcených, kteří za ni platí krutou daň. Dokonce i samotní bohové mají své obavy a noční můry.

Velmi příjemně mě také překvapila bohatost použitého jazyka, mnohdy tu čtenář narazí i na málo používaná slova. Považuji to za nesporné plus, jak autorka dokáže velmi poutavě manipulovat se slovními obraty. Ve Vílích kruzích se Tereza Matoušková nevyhýbá drsným scénám, kde vyhřeznou vnitřnosti, nebo teče krev. Nikdy nechodí okolo horké kaše, vše popisuje přímo, reálnými slovy, i když se to týká intimního soukromí postav. Nenašla jsem v knize žádná hluchá místa. Akce střídá napětí, stejně tak rozdílné pohledy postav neustále osvěžují děj.

Proto knihu doporučuji čtenářům, kteří nehledají odpočinkovou četbu, ale propracovanější fantasy příběh, kde každý má své tajemství, krev teče proudem a charaktery postav nejsou jednotvárné ani čistě dobré. Prostě jen lidské. Vílí kruhy jsem četla s chutí, příjemně mi zpestřily dvě odpoledne.

Vílí kruhy doplňují velmi zdařilé ilustrace od Aleny Kubíkové.

Verdikt: 

90 - Těsně pod hladinou

Tereza Matoušková

temnarkaAutorka dark fantasy a arcanepunkového světa Podmoří. Do obecného povědomí se dostala díky svému blogu (www.temnarka.blog.cz), který byl nominován v soutěži Blog roku 2012 jako jeden z pěti nejlepších literárních blogů. První dvě knihy vydala vlastním nákladem v roce 2009 – Dnes se neproměňuj a Branou snů. O čtyři roky později, v roce 2011 jí v nakladatelství Krigl vyšla novela Hladová přání, kterou původně publikovala na internetu jako interaktivní povídku. V roce 2015 jí vydalo nakladatelství Mytago román Vílí kruhy.
Její povídky se umístily na předních příčkách v soutěžích Cena Karla Čapka, Žoldnéři fantazie, O Dračí řád, Sieň ohňa a Tiché písky. Pravidelně jí vycházejí povídky v českých antologiích. Přispěla taky do obou dílů Pohádek pro kulíšky. Volné verše jí vyšly ve sbírkách nakladatelství Epika.
Pořádá řadu literárních akcí pro mladé lidi v Brně, zejména vede literární dílny pro mládež v Knihovně Jiřího Mahena.

23198142

Název: Vílí kruhy

Autor: Tereza Matoušková

Nakladatelství: Mytago

Rok vydání: 2015

Počet stran: 256

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Petra "Dragita" Machová

Lásku k psanému slovu v ní probudily knihy Stephena Kinga a J. R. R. Tolkiena. Dragita má ráda fantasy, young adult literaturu a nepohrdne ani sci-fi. Během let se od čtení poutavých příběhů pustila i do psaní vlastních světů. Zatím má na kontě první úspěch s povídkou Osudová chyba, která vyšla v knižní podobě spolu se stejnojmennou novelou Posledná Pozemšťanka u nakladatelství Hydra. Dragita je v hloubi duše i velký filmový a seriálový fanda. Mezi její oblíbené filmy patří X-Men, Avatar nebo seriály Teen Wolf a The Big Bang Theory. Také má velmi ráda animované filmy, jakým je třeba Jak vycvičit draka. Ve volném čase kreslí tužkou a učí se digitální kresbě.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.