Ve službách Meče – Ke zkáze někdy chybí jen krůček

Konflikt na nejvyšších místech rádčské říše se vyhrocuje. Je nezbytné zajistit si co největší podporu a připravit nepřítele o co nejvíc zdrojů. Jenže v bojích, kdy obě strany jsou vlastně jedna a tatáž, se jen těžko dá zvolit, ke komu se připojit.


Breq byla vyslána na stanici Athoek, kde má za úkol zjistit, jestli někdo ve jménu vládce Rádče neohrožuje tamní obyvatele. Jak už to tak samozřejmě v příbězích bývá, nic není takové, jaké se na první pohled zdá. Breq najde pár pěkně smrdutých ryb plovoucích břichem nahoru v zahnívající louži, kterou se Athoek stal. A tak je třeba tyto vody pročistit, i když se to někomu možná (spíš velice pravděpodobně) nebude líbit. Naštěstí má Breq velice silný morální kodex, který jí neumožňuje dělat věci polovičatě.

I v této knize, stejně jako v předchozím svazku, zůstává jistá odosobněnost způsobu vyprávění, zapříčiněná tím, že hlavní hrdin(k)a není člověk. Emoce se tak smrskávají na sled dat, biologických či biochemických pochodů. Breq nám stavy ostatních popisuje do nejmenších detailů, protože dokáže díky tomu, že je UI, vnímat i drobné změny v jejich tělech a myslích. A přestože vlastně víme, jak se postavy cítí, málokdy vidíme projev těchto emocí v reálném světě.

Samozřejmostí je také to, že se o všech stále mluví v ženském rodě. Malým zlepšením, které může čtenářům občas trochu usnadnit zařazení si některých postav do širšího rámce, se stala skutečnost, že už lze o něco lépe rozpoznat na základě popisu, zda se jedná o muže nebo ženu. Přesto stále zůstává v tomto směru text vcelku obtížně uchopitelný a z toho důvodu místy možná maličko zmatený. Leckieová nedává nikomu nic zadarmo – ani svým postavám, ani čtenářům. Abyste se orientovali v tom, co se děje, budete se muset na čtení opravdu soustředit. Ve službách Meče není žádná oddychovka, kterou si vezmete na cestu do MHD. Je nezbytné sledovat zde ne vždy vysvětlené chování Breq, které pochopíte až mnohem později. To je dalším z důvodů, proč může být kniha pro některé těžko stravitelná – hlavní hrdin(k)a totiž často jedná na první pohled nepochopitelně. K tomu dochází tehdy, když už má vzhledem ke svému napojení na loď, nějaké informace, které ale nemá čtenář. Nemůžete si tak dělat různé teorie a přemýšlet dopředu. Autorce to na jednu stranu dává neuvěřitelnou výhodu v tom, že pak dokáže snadno šokovat nějakým odhalením. Na druhou stranu ale podobná práce s příběhovými zvraty nemusí každému vyhovovat.

Na rozdíl od prvního svazku série tu vymizel kontrast mezi oním odosobněným způsobem vyprávění a výraznými emocemi. Ne, že by zcela chyběly, ale jsou jiného ražení než prve – už se tu nejedná o pomstu a s ní spojenou chladnou zuřivost. Příběh se posunul do jiné roviny a s ním i syrové emocionální pohnutky hrdinů. Jsme ale více vtaženi do světa Rádčů a poznáváme hlouběji jejich kulturu, která ačkoliv staví na známých základech, může zůstávat stále hůře pochopitelná. Leckieové se podařilo vytvořit mentalitu do značné míry natolik odlišnou od té naší, že konečně je člověk schopen uvěřit tomu, že ano, teď přišel do kontaktu s mimozemskou civilizací.

Ve službách Meče je stejně jako prví díl Rádčské trilogie poměrně těžko stravitelným počinem, který se ale svým čtenářům dokáže odměnit fungujícím, zajímavým světem plným promyšlených detailů. Mimoto může také nabídnout mistrně odvedené vyprávění na vysoké řemeslné úrovni. V našich vodách se rozhodně jedná o knihu, která by svou netradičností, když už ničím jiným, měla zaujmout nejen skalní příznivce sci-fi.

70 %

Název: Ve službách Meče
Série: Impérium Rádč (Rádčská trilogie)
Autor: Ann Leckieová
Překlad: Petr Kotrle
Nakladatelství: Plus
Počet stran: 335
Rok vydání: 2017

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Zuzana "Daletth" Hartmanová

Daletth začala číst fantasy v poměrně útlém věku a tato vášeň jí vydržela až dodnes. Není tedy divu, že postupně nezůstalo jen u čtení, ale začala psát i vlastní příběhy. Kromě starších (a starých) textů, které můžete najít na jejích stránkách, jí v roce 2017 vyšla kniha "Noční labuť" u nakladatelství Gorgona Books. Mimoto získala v roce 2016 druhé místo v soutěži Vidoucí za postapokalyptickou arcanepunkovou povídku "Požírač blesků". V mezičase mezi psaním se stala redaktorkou magazínu MFantasy, kam psala několik let, než se nakonec rozhodla, že chce vlastní stránky. Jak je jejím zvykem, šla hlavou proti zdi a spolu s dalšími lidmi založila tento web.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.