Válka zrcadel není pro jemné povahy

Válka zrcadel od Terezy Matouškové vybočila z řady fantasy příběhů o Podmoří a brnká na struny psychologického drama. A funguje to. Temné příběhy se stísněnou atmosférou si vždy najdou čtenáře. Jak už je u autorky zvykem, Válka zrcadel je samostatný román, na který potřebujete čas a svěží mysl. Jinak by vám lehce mohly uniknout různé náznaky a detaily.


Příběh se točí hlavně kolem hlavní hrdinky a vypravěčky Ankary. Sledujeme její životní cestu od malého děvčete, ve kterém se probudila silná magie, až po dospělou ženu. Válka zrcadel se odehrává ve smyšleném světě, kde vedle sebe žijí různé druhy lidí. Ankara je kaltka, má dlouhé, špičaté a chlupaté uši. Díky magii v ní však každý člověk vidí někoho blízkého – sestru, dceru, milenku. Není moc lidí, kteří znají její pravou tvář, a někdy si jí není jistá ani sama Ankara. Jenže dokud si vlastní cestu nevyšlape, je využívaná ostatními, jak se jim to hodí. Do jejího ponurého života pomalu prosakují mocenské intriky, občanská válka a zvěsti, že se po zemi pohybují bezejmenní, démoni ze Soumraku.

Za zmínku stojí i životem obroušený žoldák Zafar, který Ankaru často doprovází. Vzkvétající přátelství v bezútěšném příběhu vynikne. Vedlejších postav je tu hodně a většinou ani nestačí něčím zaujmout, než zase zmizí ze scény. Mihne se tu tlustý kluk Jabbar, se kterým Ankara vyrůstala a Yelizaveta, prototyp staré čarodějnice, jejíž břitký jazyk osvěžil děj. Také jistě zaujme Iskander, mladý a rozhodný strážce hranic, který hrdince nejednou zachrání zadek.

Válka zrcadel je trochu zavádějící název, jak už to někdy bývá. Má svůj význam k ději, ale nečekejte ohromnou bitvu, kde hrdinka pobije nepřátele. Tereza Matoušková zvolila úsporný styl psaní s důrazem na význam každého slova. Odhalí nám psychologii postav až na dřeň, stejně tak veškerou zkaženost světa a pár střípků naděje. Každá kapitola je ponuřejší, syrovější a žádná postava si není jistá životem. Válka zrcadel nemá jasnou zápornou postavu a už vůbec ne jednu. Tereza Matoušková zde ukázala svou rozsáhlou slovní zásobu a cit pro práci s jazykem.

Na druhou stranu břitkost děje a krátké věty občas působí trhaně. O světě, natož o kultuře zmiňovaných národů, se mnoho nedozvíme. Což je velká škoda. Pokud si tedy nesednete do noty s Ankarou, můžete mít menší motivaci číst až do konce. Válka zrcadel má větší formát než ostatní autorčiny knihy, přesto by si zasloužila rozšířit, aby čtenář mohl do apokalypsy magického světa pořádně proniknout. Takhle Ankara většinu knihy cestuje z místa na místo, nikde se dlouho nezdrží. Finále knihy ale určitě překvapí každého, s rozuzlením si Tereza Matoušková vyhrála.

Závěrem bych řekla, že Válka zrcadel není odpočinkové čtivo na jedno odpoledne. Deprese z jednotlivých stran doslova odkapává. O to zářivější jsou pak chvíle klidu a štěstí. Pokud máte odvahu setkat se s bezejmennými, směle do toho.

80 %

Název: Válka zrcadel
Autor: Tereza Matoušková
Nakladatelství: Epocha
Počet stran: 224
Rok vydání: 2017

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Petra "Dragita" Machová

Lásku k psanému slovu v ní probudily knihy Stephena Kinga a J. R. R. Tolkiena. Dragita má ráda fantasy, young adult literaturu a nepohrdne ani sci-fi. Během let se od čtení poutavých příběhů pustila i do psaní vlastních světů. Zatím má na kontě první úspěch s povídkou Osudová chyba, která vyšla v knižní podobě spolu se stejnojmennou novelou Posledná Pozemšťanka u nakladatelství Hydra. Dragita je v hloubi duše i velký filmový a seriálový fanda. Mezi její oblíbené filmy patří X-Men, Avatar nebo seriály Teen Wolf a The Big Bang Theory. Také má velmi ráda animované filmy, jakým je třeba Jak vycvičit draka. Ve volném čase kreslí tužkou a učí se digitální kresbě.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.