V Kouři se neskrývá vůbec nic

8.5.2017    Vendula Kreplová    Knihy / Literární brána

Román Dana Vylety Kouř se odehrává v alternativním historickém Londýně, který se na míle liší od toho dnešního. Dva studenti, Thomas a Charlie, se postupně zapletou do událostí, které nemají šanci kontrolovat. A to přitom na začátku stála docela nevinná chvíle, kdy Thomas spatřil podivného člověka seškrabujícího saze zbylé po popravené ženě a Charlie zahlédl anděla s pokřiveným krkem…


Román pracuje s originální premisou, jejímž základem je zdánlivě jednoduchá věc – kouř. Podle toho, jak moc se z člověka kouří, poznáme, nakolik se jedná o dobrého či zkaženého jedince. Tím také dochází k rozdělení společnosti, protože za vznešené jsou považováni nejen majetní lidé, ale především takoví, kteří nemají žádné nečisté myšlenky, pocity ani úmysly. Zůstává jen otázka, jestli tomu tak bylo vždycky, a pokud ano, zda-li člověk musí být nutně zlý, když se za ním věčně vznáší kouřová stopa.

Autor knihu rozdělil do celkem šesti částí, z nichž každá se odehrává v trochu jiném prostředí. Nejzáživněji působí samotný začátek, zasazený do chlapecké internátní školy, kde Thomas a Charlie studují. V tomto bodě vyprávění doposud netušíme, o co přesně v příběhu půjde, a můžeme se jen dohadovat. Je však očividné, že všechno není tak, jak se na první pohled zdá. Autor dovedně navozuje pochmurnou atmosféru a umožňuje nahlížet do myšlenkových pochodů hrdinů. Ty jsou v tomto případě velmi podstatné, protože akce v románu téměř chybí.

Jde o jeden ze základních nedostatků, které kniha má. Jakmile se oprostíme od prvotního okouzlení atmosférou autorova světa, okamžitě vyjde najevo absence silného příběhu. Hrdinové se dlouho potácejí od ničeho k ničemu, z místa na místo, a čtenář je nucen tuto nezáživnou cestu absolvovat s nimi. K většímu spádu vyprávění v nejmenším nepřispívají ani dlouhé popisy prostředí, zařízení domů a v neposlední řadě postav samotných. Pokud děj snad někam směřuje, není to zřejmé a brzy přichází na řadu nuda.

Ani postavy příliš situaci nezachrání. Autor sice zvládá Thomase a Charlieho vylíčit jako povahově odlišné, ale jejich způsob mluvy je překvapivě podobný. Totéž platí o všech ostatních hrdinech. Ústřední dvojice navíc občas zní příliš dospěle s ohledem na jejich věk. Plusové body můžeme tak snad přičíst jen za to, že dámy a dívky zde nejsou jen křehká stvoření, ale vyvíjejí aktivitu a podílejí se na utváření událostí kolem sebe.

Kouř představuje názorný příklad promarněného potenciálu. Základní myšlenka zní výborně, ale příběh zůstává daleko za ní. Nakonec se z něj vyklube docela tuctová historka o hranici mezi dobrem a zlem, a samozřejmě nesmí chybět ani ta láska (o načrtnutém milostném trojúhelníku ani nemluvě). Román nefunguje ani jako guilty pleasure, na to udržuje příliš pomalé tempo a pracuje s těžce čitelným jazykem, pro nějž jsou charakteristická dlouhá souvětí a zvláštní výrazové prostředky. Pokud pro vás tedy nepředstavuje vrcholný čtenářský zážitek hltat dlouhé zmučené duševní monology mladistvých hrdinů, Kouři se klidně vyhněte.

30 %

Název: Kouř
Autor: Dan Vyleta
Překlad: Jana Kunová
Nakladatelství: Euromedia Group
Počet stran: 448
Rok vydání: 2017

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.