Trůn lebek – Vítězství rádo prokluzuje mezi prsty

„Bude to trilogie!“ Věta, která se podle mého brzy zařadí na seznam nejbizarnějších (a záhy asi nejčastějších) vět před smrtí. Řada autorů by si za to, jak napínají čtenáře, místy až k nesnesení, zasloužila řádně vytahat za uši. Nicméně Peteru V. Brettovi rádi všechny autorské hříšky, kdy z původně plánované trilogie udělal pentalogii, odpustíme, jen když se budeme moci znovu vrátit do jeho krutého světa, k našim (ne)oblíbeným hrdinům.


Rojer

Alternativní zahraniční obálka s Rojerem

Trůn lebek je v pořadí čtvrtým dílem série. A v jistém slova smyslu je též dílem nejbrutálnějším. Sám název je do jisté míry dvojsmyslný. Označuje nejen reálně existující trůn pro nejmocnějšího muže v Krasii, ale zároveň jasně poukazuje na cenu, která se platí za moc. Peter V. Brett se rozhodně nikdy nebál dělat mezi postavami řádné čistky, ale tentokrát se ty lebky vrší tak, že je občas nestíháte ani sledovat. Kostmi obložený krasijský chrám Šarik Hora je proti tomu jen trapnou, titěrnou kostnicí v nějaké zaplivané vísce.

Vzhledem k tomu, že je Trůn lebek hodně o politikaření, tak tu o úplatky a korupci není nouze. Kromě mrtvých se tak kupí i zrady, které mívají většinou za následek pořádnou spoušť. Kvůli mocenským bojům a machinacím jsou zapomínány vyšší hodnoty. A následně je, ve světle širších událostí, kvůli malicherným křivdám zapomenut i samotný boj s démony.

Ve čtvrtém dílu jsou totiž démoni opravdu spíše v pozadí a více prostoru dostávají intriky. Brett s lehkostí splétá úkladné nástrahy na všechna svá literární dítka a nic jim nedává zadarmo. Až si člověk občas říká, že by je mohl trochu šetřit. Ačkoliv už jsem si říkala, že se mé sympatie vůči jednotlivým aktérům nejspíš příliš nezmění, autor mě opakovaně vyvedl z omylu. A díky tomu svým čtenářům připravil řadu překvapení – nutno podotknout, že jsou spíše… bolestná. Slovy samotného autora: „Nikdy nevěř nikomu, kdo ti nabízí všechno, po čem zrovna toužíš.“ V tomto dílu se kupříkladu Brettovi podařilo to, co v žádném předchozím – a totiž dojmout mě až k slzám.

DICE AVATAR_r2To, co v mých očích začínalo jako lehce naivní, dobře napsaný ale také trochu otřepaný příběh v originálních kulisách, se postupně změnilo ve střet kultur, boj za dobrou věc, v němž ale účel nesvětil prostředky, a nakonec to skončilo tak, jak zákonitě muselo – věci se vymykají zpod rukou a zůstávají jen oči pro pláč. Důležité ale je, že jakékoliv změny během všech dílů přirozeně vyplynuly z děje, nepůsobí křečovitě a jsou věrohodné. Až moc věrohodné… Autor příběh nedusí – nechává ho, ať si plyne tak, jak potřebuje, a jen mu občas zastřihne křídla v místech, kde si není tolik jistý jako jinde (jen málokdo by asi popsal epickou noční bitvu na dvě stránky, zato duel nejméně na čtyři). Díky tomu se osudy protagonistů opakovaně proplétají, košatí a bují do dílčích, vedlejších dějových linií, které s sebou přinášejí řadu dalších, zajímavých postav a možností, kterých jejich tvůrce bohatě využívá (a zneužívá).

Za ty roky Brett autorsky vyspěl. Moc dobře ví, jaké jsou jeho silné stránky, a i díky tomu je Trůn lebek, stejně jako celá série, čtivý a strhující. V každém předchozím dílu mi něco chybělo, nebo se mi naopak zdálo něčeho moc – ať už šlo o to, jaké dějové linii dal zrovna autor přednost, množství retrospektiv či na první pohled výplňových scén, nebo i samotných, úzkoprsých (a zabedněných) Krasijců. Trůn lebek ve mně tyto pocity nezanechal – všeho se mi zde zdálo tak akorát. Pravda, linie se postupně propojují, takže tato skutečnost na tom má nejspíš lví podíl… Jen se nemohu zbavit dojmu, že nakonec nebude mít Démonský cyklus pět knih (pátý díl s názvem The Core se plánuje prozatím na rok 2018), ale šest, protože netuším, jak jinak tohle všechno chce Brett ukončit jen v jedné knize!

100

 

trůnNázev: Trůn lebek (Démonský cyklus IV)

Autor: Brett, Peter V.

Překladatel: Miroslava Polová

Nakladatel: Triton

Počet stran: 636

Rok: 2015

 

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Zuzana "Daletth" Hartmanová

Daletth začala číst fantasy v poměrně útlém věku a tato vášeň jí vydržela až dodnes. Není tedy divu, že postupně nezůstalo jen u čtení, ale začala psát i vlastní příběhy. Kromě starších (a starých) textů, které můžete najít na jejích stránkách, jí v roce 2017 vyšla kniha "Noční labuť" u nakladatelství Gorgona Books. Mimoto získala v roce 2016 druhé místo v soutěži Vidoucí za postapokalyptickou arcanepunkovou povídku "Požírač blesků". V mezičase mezi psaním se stala redaktorkou magazínu MFantasy, kam psala několik let, než se nakonec rozhodla, že chce vlastní stránky. Jak je jejím zvykem, šla hlavou proti zdi a spolu s dalšími lidmi založila tento web.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.