Smečka ze čtvrtého pokoje na čtenáře líčí rafinované pasti

Všechno to začalo červenými teniskami.
Tak začíná příběh z pera autorky Mariam Petrosjanové a sluší se, aby tím začala i recenze. Ony červené tenisky jsou totiž strůjci všeho. Mohou za to, že se Kuřák – hrdina příběhu – dostane k oné smečce ze čtvrtého pokoje, která je zmíněna už v názvu knihy. Tím nebohé tenisky uvrhnou svého nositele do víru událostí, které převrátí jeho život naruby. Kuřák vždycky věděl, že Dům, v němž bydlí s celou řadou dalších dětí, je zvláštní. Ale netušil, kolik pravidel, historek a nebezpečí skrývá.

Autorka čtenáře hned na začátku bez jakéhokoliv úvodu hodí do děje a nechá ho, aby se v něm plácal, jak nejlépe dovede. První stránky se tak nesou v poněkud zmateném duchu. Jelikož Petrosjanová vůbec nic nevysvětluje, může si čtenář všechno vyložit po svém. V tom tkví kouzlo celé knihy. Sledujeme v ní Kuřáka, jak proplouvá den za dnem svým životem. U toho si dělá přátele i nepřátele, seznamuje se se svým novým domovem a jeho tajnostmi. Smečka ze čtvrtého pokoje je z větší části vyprávěna z jeho pohledu. Autorka ale nelenila a přihodila i pár kapitol za jiné postavy, nemluvě o retrospektivě, která se s kapitolami ze současnosti pravidelně střídá. Máme tu tak vlastně dva příběhy.

smecka2Jeden sleduje kořeny všeho a ten druhý dává nahlédnout do současnosti a toho, jak ji první příběh ovlivnil. Poodhalovat postupně události, které vedly k současné situaci, je zábavné a zároveň i dojemné. Petrosjanová totiž dokázala skloubit přívětivý i černý humor s pořádnou dávkou cynismu a jistou porcí tragédie. To, spolu s tím, že se celý příběh hemží nelogičnostmi, pomáhá udržet čtenářovu pozornost. Jenže ony jsou ty věci nelogické jen na první pohled. Nebo snad ne…? Kromě toho má autorka velice čtivý, svěží styl, díky kterému vás snadno vtáhne do děje. Předkládá jednu scénu za druhou a nechá čistě na vás, co si z toho odnesete. Můžete si tvořit hypotézy, vyvozovat si rozličné závěry… Petrosjanová vám je nikdy nevyvrátí. Ale ani nepotvrdí.

Na knize je něco nepostižitelného. Něco, co vás neustále nutí číst dál, ačkoliv máte pocit, že to vlastně vůbec nedává smysl. Anebo možná že dává, a o to je celé vyprávění v jistém smyslu děsivější. Atmosféra, kterou autorka šikovně spřádá, vás beze zbytku pohltí. Smečka ze čtvrtého pokoje přináší příběh, který podněcuje fantazii, předestírá mnoho otázek a na málokteré odpovídá. Nejpalčivější z nich je jednoznačně původ Domu. Co je zač – dětský domov, speciální útulek pro lidi s postižením, blázinec nebo něco docela jiného? Kniha vám dává v průběhu čtení mnoho důvodů myslet si to či ono, a ačkoliv se odpověď zdá ke konci zřejmá, jistého není nic. Pořád tu existují drobné detaily, které nikdy tak úplně nekorespondují jen s jednou odpovědí.

Východní fantastika vydala další ze svých pokladů. Dílo, v němž není naplno řečeno nic, ale kde si z náznaků a sledování sdělení mezi řádky čtenář odnese mnohé. Dům, ve kterém… je neotřelé vyprávění, které zanechá ve čtenářích hlad. Na další díl si nicméně musíme počkat až do března příštího roku.

90 %

Název: Smečka ze čtvrtého pokoje
Série: Dům, ve kterém…
Autor: Mariam Petrosjanová
Překlad: Konstantin Šindelář
Nakladatelství: Fargament
Počet stran: 324
Rok vydání: 2016

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Zuzana "Daletth" Hartmanová

Daletth začala číst fantasy v poměrně útlém věku a tato vášeň jí vydržela až dodnes. Není tedy divu, že postupně nezůstalo jen u čtení, ale začala psát i vlastní příběhy. Kromě starších (a starých) textů, které můžete najít na jejích stránkách, jí v roce 2017 vyšla kniha "Noční labuť" u nakladatelství Gorgona Books. Mimoto získala v roce 2016 druhé místo v soutěži Vidoucí za postapokalyptickou arcanepunkovou povídku "Požírač blesků". V mezičase mezi psaním se stala redaktorkou magazínu MFantasy, kam psala několik let, než se nakonec rozhodla, že chce vlastní stránky. Jak je jejím zvykem, šla hlavou proti zdi a spolu s dalšími lidmi založila tento web.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.