Šerá hlídka uzavírá fantastickou klasiku

Šerá hlídka je posledním dílem úvodní trilogie, ve které nám Sergej Lukjaněnko představil Hlídky. Je to syrový svět plný pravidel, byrokracie a magie. A díky nakladatelství Argo jsme se do něj mohli ponořit v novém vydání.


Kdo si zamiloval předchozí dva díly, u třetího se bude cítit jako doma. Lukjaněnko trochu rozšiřuje mytologii světa, na jejímž základě jsme svědky pokusu o „záchranu lidstva“, která by ale stejně tak mohla znamenat zkázu. Anton Goroděckij je tak zase jednou postaven před těžkou volbu, která je ale rozhodnuta tak nějak mimo něj.

Lukjaněnko začíná své vyprávění nastolením pohodové atmosféry – Anton tráví dovolenou na venkově a kromě opilého souseda a brblající tchyně mu nic nedělá starosti. Dokud se neroznesou fámy, že děti v lese viděli divoké vlky. Kombinace civilního příběhu, který vlastně ničím nepřipomíná fantastiku, a tvrdou městskou fantasy, patří mezi nejsilnější momenty celé trilogie. V Šeré hlídce na ni narazíme hned několikrát, ať už ve zmíněném příkladu s letní idylkou a vlky, nebo když se Anton musí nastěhovat do paneláku a hrát obyčejného člověka, přičemž se seznámí s punkáčem žijícím opodál. Místo práce dvojího agenta náhle sledujeme sblížení dvou lidí, které pojí momentální samota a obliba stejné hudby.

To, co může vypadat jako krátká epizoda se ale propojí s hlavním příběhem, díky čemuž celá kniha působí uceleným a funkčním dojmem.

Co už ale příliš nefunguje, je celý magický svět. Lukjaněnko přidává a ubírá pravidla, po tisíci letech existence Jiných se přichází na absolutní novinku: ti, co neměli nikdy kouzlit najednou kouzlí a tak dále a tak dále. Jsou to detaily, které nijak nenaruší příběh, ale trochu zamrzí. To hlavně platí o absolutním závěru, který je trochu (hodně) přitažený za vlasy, ačkoli jeho vyznění je logické a překvapivé.

Ukončení celé trilogie se povedlo, Lukjaněnko opravdu vytvořil něco, co patří do zlatého fondu evropské fantastiky a je jen dobře, že nám ho Argo znovu připomnělo.

90 %

Název: Šerá híldka
Série: Hlídky (nejedná se o oficiální název)
Autor: Sergej Lukjaněnko
Překlad: Libor Dvořák
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 406
Rok vydání: 2017

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Ondřej "Walome" Hartman

Walome s recenzováním začal (když nepočítáme jeho blog) na stránkách Topzine.cz, kde zůstal necelý rok. Po kratší pauze se v roce 2012 stal redaktorem magazínu MFantasy, kde vydržel o něco déle. Po zkušenostech načerpaných nejen z těchto webů se stal spoluzakladatelem webu Dagon.cz, kde zůstane, dokud se Dagon nepřestane plavit ve fantasy vodách. Mezi jeho oblíbené subžánry patří urban fantasy, ale nepohrdne ani kvalitní high fantasy. Věnuje se také hraní PC a PS her a čtení komiksů.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.