Sandman se vrací na začátek

Existují svalnatí superhrdinové v přiléhavých trikotech, existují drsňáci, kteří se s ničím nemažou, a pak jsou tady tací, kdo zachraňují vesmír vlastně jen proto, že k němu „mají závazky“. Ano, Sandman je zpátky. A to s plnou parádou.


O tom, že se Sandman vrací, jsme psali v listopadu loňského roku – a teď nezbývá než stejnou větu opakovat. A přece je tu něco jinak. Grafický román Sandman: PředehrSandman Předehra obálkaa se totiž jeví jako plnokrevná součást Gaimanovy série, třebaže jí tak nějak obchází a vrací se na začátek. Vlastně před začátek – nakladatelství Crew místo o pokračování mluví o (krásně znějícím) předkračování. Příběh komiksu odhaluje, co Sna tolik unavilo, že se ho v prvním sandmanovském sešitu, který už oslavil pětadvacítku, podařilo uvěznit na Zemi. A samozřejmě nejde o nic menšího než o poslední soud a zánik reality.

Sandman, Sen nebo pán snění a Morfeus, to jsou různá jména téže postavy, v komiksech zobrazované jako vysoký, hubený, bledý mladý muž s černými vlasy. Tato podoba však není stálá, mění se napříč univerzem, a tak Sen existuje v rozmanitých formách – aspektech. Jinak vypadá Sen Egypťanů, jinak Sen zvířat a ještě jinak Sen inteligentních masožravek nebo humanoidů s červenou srstí, obývajících malou planetu kdesi ve vesmíru. Jako jeden z rodu Věčných je Morfeus synem Času a Noci a bratrem Osudu, Smrti, Deliria, Touhy, Zoufalství a Zkázy (s většinou z nich se v Předehře setkáme).

Psychedelické pátrání po vlastním vrahovi

Jeden z Morfeových aspektů byl zabit, a jak se ukáže, Sen si za to může sám. Kdysi dávno neodvedl svou práci, protože nezahubil hvězdu, která teď zešílela. A jak dokazuje jednoduchý příklad s rakovinou, stačí jediná pomatená buňka, aby vzniklo bujení, po němž následuje smrt celého těla – v našem případě tedy vesmíru. Jak Sandman tomuhle závazku dostojí?
Ačkoliv jsme si v úvodních knihách série, vydávané nakladatelstvím Crew od roku 2002, zvykli na to, že černobílost Sandmanovi sluší, Předehra se nese ve znamení barevných orgií. Gaimanův scénář Morfea zavede na nejroztodivnější místa a ilustrátor J. H. Williams III. jde vyprávění naproti. Tady totiž více než kde jinde platí, že převaha obrazu nedělá z komiksu „knížku pro děti“, ale nese významový potenciál. Navštívíme surreální Město hvězd – město ze světla, kde neplatí fyzikální zákony, jak je známe, a tak čtenáře donutí otáčet nejen stránky, ale i celým komiksem. Nahlédneme do popartového světa Času plného barevných „šplíchanců“ i do temného, secesně oblého světa Noci a čeká nás westernové putování prérií, klasický Londýn roku 1915 nebo geometrická pravidelnost panelů v knize Osudu. Cokoliv vás napadne, to tu najdete – stejně jako v Gaimanových příbězích, kde si autor z pravidel „možného“ nebo „pravděpodobného“ rád dělá dobrý den.

Sandman

Snít mohou i nováčkové

Ačkoliv je Sandman: Předehra zářezem do již ukončené série, nevyžaduje po čtenáři, aby ji znal. Přeci jenom jde o nově nastavený začátek. Je však nutné počítat s tím, že Sandman ze své podstaty představuje poměrně hutnou a složitou záležitost, a aby „prvočtenář“ pochopil některé souvislosti (třeba vztahy mezi postavami), musí číst mezi řádky a věnovat pozornost detailům. Pro ty, kteří se Sandmanem tu čest už měli, nebude problém poradit si třeba s Korinťanem, který se tu objeví jako epizodní postava, nebo s Alianorou, jejíž příběh Sen vypráví hned ve dvou verzích. V zásadě se však mění jen to, jakým směrem budou narážky na další knihy série působit – buď je odhalíte hned, nebo (v případě, že se sérií teprve začínáte) v dalších knihách naleznete odkazy právě k Předehře. Myslím, že něco do sebe mají obě varianty.
Nejnovějšímu Sandmanovi se navíc dostalo opravdu luxusního balení. Samozřejmostí jsou různé verze obálek jednotlivých sešitů, ale i rozhovory s tvůrci, k nimž vedle Neila Gaimana a J. H. Williamse patří ještě kolorista Dave Stewart nebo mistr letteringu Todd Klein, a ten se na sandmanovské sérii opravdu vyřádil. Necháte-li se těmito dodatky provést procesem vzniku dílčích částí komiksu, dojem, že v rukou držíte opravdu umělecké dílo, se ještě umocní. Na jednu stranu dobrý tah, nicméně je nutné přiznat, že výkřiky typu „komplexní, fantastické a úchvatné“ není potřeba čtenáři podsouvat. On to totiž pozná sám. Stačí nalistovat obsah a zjistit, že názvy jednotlivý kapitol jsou vlastně verše, které dohromady tvoří báseň. Jenže čekal by někdo od Gaimana něco jiného?

90 %

Název: Sandman: Předehra
Kresba: J. H. Williams III.
Scénář: Neil Gaiman
Překlad: Viktor Janiš
Nakladatelství: Crew
Počet stran: 224
Rok vydání: 2016

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Michaela Šlapáková

Tak trochu pratchettovská Eskarina, tak trochu Koralína Neila Gaimana. Bývala knihovnicí, knihkupkyní, a týden dokonce pracovala v bance, když ale zjistila, že si knížek cení víc než peněz, pro blaho bankovní společnosti podala výpověď. Ovlivněná vysokoškolskými studii přešla k temné straně síly a stala se korektorkou a občasnou editorkou, suchopárnost těchhle disciplín však statečně vyvažuje čtením/psaním/plkáním o fantastice. I když má radši psy než kočky, ráda by se kamarádila s Havilandem Tufem, tajně miluje Stína (toho, co má za tátu Ódina) a nejvíc ze všeho se bojí plačících andělů.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.