S pojišťovákem po stopách absurdity

Komiks Dobrodružství Jeronýma Moucherota, který nakladatelství Crew nabídlo jako letošní první příspěvek do edice MDEK (Mistrovská díla evropského komiksu), vypráví o postarším obrýleném pojišťovákovi, otci tří dětí se ženou v domácnosti, co si rád posedí v hospůdce a poklábosí s kolegy… WTF? To přece musí být dost nuda, ne?!


Za Dobrodružstvími Jeronýma Moucherota stojí Francouz François Boucq a komiks je taková jeho one-man show. Postaral se totiž nejen o scénář, ale i o kresbu a koloring. Soubor, který Crew jako tradičně vydala ve vazbě i brožovaně, obsahuje hned tři původně samostatná alba – Žralok domácí (pův. 1994), Hrr na nepředvídatelno! a Pepitová pohroma (obě pův. 1998).

Jeroným Moucherot je pojišťovák.

Oprava: Jeroným Moucherot je zapálený obhájce všednodennosti, který pojišťuje proti nepředvídatelnu.

Jeroným Moucherot chodí v obleku.

Oprava: Jeroným Moucherot je dravec. Ačkoliv mu přezdívají tygr bengálský, chodí zásadně v obleku s leopardím vzorem.

Poznávacím znamením Jeronýma Moucherota jsou dioptrické brýle.

Oprava: Jeronýmovým poznávacím znamením jsou brýle a pero s nesmazatelným inkoustem, které nosí provlečené nosem – jako domorodci kostěný piercing.

(…)

Už tušíte, jak asi obstojí prvotní předpoklad o velké nudě?

Surrealismus, pitoresknost i trapní šmoulové

Jeroným Moucherot žije v džungli, která není jen doslovnou metaforou dnešní společnosti. I když se pojišťovák snaží svou prací udržet alespoň zdání nějakého řádu, jeho svět nechává realitu daleko za sebou. Surreální prostředí, kde lze při cestě autem po drátech vysokého napětí potkat dvanáct Sněhurčiných trpaslíků nebo kde vám Leonardo da Vinci pomůže dostat žraloka žijícího ve zdech bytu, svědčí o Boucqově bezbřehé fantazii. Jenže Dobrodružství Jeronýma Moucherota nejsou jenom pitoreskní směsicí podivných obrazů. Jde o často bravurně vypointované příběhy plné humoru, který těží jak z francouzské obliby trapných vtípků („Šmoula a šmoula jsou na lodi, jeden šmoula spadne do šmouly, kdo tam zbude?“), tak i ze skečů postavených na přehnaném sofistikování (Víte třeba, co vám dovolí udělat si vlastní názor? Doporučuji prostudovat techniku malíčků v uchu na str. 63.) a intelektuálních narážkách (Jeroným se podívá třeba do platónské říše idejí – na školní hodiny filozofie ale rychle zapomeňte.).

Se Spider-Manem na hodinách manga-džitsu

Zatímco v prvním albu se Jeroným vydává na pomoc synkovi, jehož během večeře v jídelně bytu spolkl žralok, a třetí je jakousi „roadmovie“ o tom, co se může stát po cestě na dovolenou, v druhém albu najdete krátké (někdy pouze jednostránkové) anekdoty. Boucq coby autor scénáře i obrazu navíc obě tyto roviny často propojuje, když se naváží do nejrůznějších komiksových klišé. Jeroným jako by si uvědomoval, že je jen postavou z komiksu, která se pohybuje v umělých dekoracích – a protože jeho příběhy nemají ambici čtenáře vtáhnout do děje, považuji právě tuhle postmoderní linku (míšení světů i motivů z nejrůznějších oblastí) za zásadní. Vůbec nejpovedenějším Moucherotovým dobrodružstvím je návštěva hodin manga-džitsu, bojového umění, které „navazuje na tradici starých japonských grafik“, probíhá vždy černobíle a deformuje panely. Nápadité je i překrývání bublin během hádek mezi postavami nebo to, v jakém světle jsou tu představeni ti „praví“, opláštěnkovaní, komiksoví hrdinové.

V Dobrodružstvích Jeronýma Moucherota jako by se vysoké umění s tím nízkým, konzumním, houpalo na jedné liáně. Osloví milovníky absurdity i vypointovaných, chytrých vtipů, na druhou stranu ale nechce odradit ani ty, kteří si v této oblasti moc nelibují – ze své duchaplnosti si totiž spíš utahuje. Působí tak jako kombinace italských Malérů pana účetního, primitivně prvoplánové francouzské komedie RRRrrr!, Amélie z Montmarteru (to asi ti trpaslíci) a surrealisty Borise Viana. Fantaskní směska, která rozhodně stojí za přečtení.

80 %

Název: Dobrodružství Jeronýma Moucherota
Kresba: François Boucq
Scénář: François Boucq
Překlad: Richard Podaný
Nakladatelství: Crew
Počet stran: 200
Rok vydání: 2017

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Michaela Šlapáková

Tak trochu pratchettovská Eskarina, tak trochu Koralína Neila Gaimana. Bývala knihovnicí, knihkupkyní, a týden dokonce pracovala v bance, když ale zjistila, že si knížek cení víc než peněz, pro blaho bankovní společnosti podala výpověď. Ovlivněná vysokoškolskými studii přešla k temné straně síly a stala se korektorkou a občasnou editorkou, suchopárnost těchhle disciplín však statečně vyvažuje čtením/psaním/plkáním o fantastice. I když má radši psy než kočky, ráda by se kamarádila s Havilandem Tufem, tajně miluje Stína (toho, co má za tátu Ódina) a nejvíc ze všeho se bojí plačících andělů.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.