Reportáž z HorrorConu 2016

Po dvouleté pauze se český horror opět vzepjal a veřejně nahlas zaržál jako divá bestie. V sobotu 19. 11. 2016 proběhl v Praze první HorrorCon.


Celá akce, v režii několika zapálených jedinců a jedinek, v čele se zarputilou Kristinou Haidingerovou, proběhla v prostorách nádherného, sympatického a zajímavě členěného podniku s neméně sympatickou a příjemnou obsluhou – Dark Velvet café bar. Ač na první pohled prostor malý, právě díky zajímavému členění mohl program probíhat paralelně hned na třech místech najednou, aniž by se jednotlivé souběžné linie navzájem rušily.

02absinthclubvideoRozdělení podniku, i v souvislosti s programem, bych asi trochu přirovnal k bytu. Hned dole vstoupíte do kuchyně, tam je bar, regály s jídlem, police s pitím, chladničky se zákusky, několik stolů k posezení. Zde proběhlo oficiální zahájení HorrorConu, spojené s krátkou oslavou, poděkováním a předáním daru, k dvouletému výročí fungování podniku. O zahájení, seznámení s programem a jednotlivé vyhlašování co kde a kdy zrovna začíná, se s grácií sobě i atmosféře akce a prostředí vlastní postaral básník Tomáš Floutek Metelka. Ten by svým lákáním a představováním jednotlivých programových linií na ně dokázal dostat i stovky let mrtvého největšího apatického zombie cynika. Velmi dobrý programový krok. Ihned poté v kuchyni proběhla prezentace a autorské čtení z knihy Dryáda romanticko-fantastické autorky Lady Jánské. Možná rozjetí horrorového conu čistou ta/jemnou fantasy mohlo překvapit, ale v rámci následujícího horrorovějšího programu a huštění atmosféry v souladu se sklonkem dne a postupným stmíváním a ponořováním do temné a záludné městské tmy bylo přijatelné. Návštěvníci se přece musí lapat pozvolna a pomalu ponořovat do hlubších a temnějších tenat horrorové akce.

16mark-e-pocha-maskernaNahoře v patře čistě posezení. Kavárenský prostor, který bych nazval pracovnou. Zde například proběhla prezentace tvorby spisovatele Petra Junka, autora trojice knih na pomezí temné a drsné fantasy, politického thrilleru a démonického horroru plných alternativních představ konce světa, konspiračních teorií a náboženských děsů. Petr sám o sobě je velmi sympatická persona, s níž se dá dlouho a hloubavě povídat. Zde se taky nejvíce debatovalo, utvářely se skupinky volných radikálů pro různé soukromé, žánrové i stylové diskuse a vzhledem k tomu, že přítomen byl i největší psychopat slovenské fantastiky obecně a horroru zvláště, Mark E. Pocha, došlo v pracovně v nočních hodinách nakonec samozřejmě i na jeho oblíbený alegorický simulátor lidské stonožky. Ano, ani pražský HorrorCon se lidské stonožce nevyhnul, podařilo se spojit celkem osm článků. Bylo mi ctí být článkem posledním.

Horní patro, respektive jeho zapadlé kouty, dále po většinu času patřilo plzeňské umělecké skupině Mystery Art Production, která zde nejen vystavovala fotografie své práce, ale kohokoliv, kdo měl zájem, i stylově namaskovala. Čehož kromě příjemného počtu návštěvníků HorrorConu v průběhu celé akce hned jako jedni z prvních využili prakticky všichni obsluhující Dark Velvetu. A když vás na horrorové akci obsluhuje samotný majitel podniku s podříznutým hrdlem, to se hned cítíte domáčtěji.

15posledni-polibekValná většina programu probíhala v zadní, temnější a mnohem domáčtější části Dark Velvetu. Malou útulnou místnost s polstrovanými křesly, knihovnami, stylovou výzdobou a projekční technikou bych nazval obývákem. Zde průběžně a opakovaně probíhaly projekce filmů Socialistický Zombie Mord a Lesapán (ten šel během celé akce snad pětkrát) a trailery na připravovanou adaptaci básně H. P. Lovecrafta Psychopompos nebo na knihy Kristiny Haidingerové.

V baru, tedy kuchyni, proběhlo v podvečer ještě autorské čtení Miroslava Valiny z dobrodružně mystické knihy Vlčí pouto. Poslední program, který měl v kuchyni probíhat, tedy křest a autorské čtení z nové knihy Jenny Nowak V řetězech, se nakonec přesunul do obýváku. Což bylo dobře, protože v něm to byl mnohem příjemnější a sympatičtější zážitek. Šlo také o poslední křest akce.

Do pracovny (a tak trochu k nahlédnutí do té své) a svého fiktivního světa Podmoří nás pozvala také Tereza Temnářka Matoušková během autorského čtení z údajně nejtemnějšího dílu její podmořské série nazvaného Děti vánice.

Ale šup do obýváku, tam bylo nejpříjemněji, jak co do prostředí tak i co do programu. Aby nebylo knih málo (a HorrorCon byl hlavně o nich, což se mi jeví jako velmi, velmi příjemné – knižní prodejní nabídka hned vedle vstupu se pomalu nevešla na připravené stoly), po (první) projekci slovenského pionýrského masakru Socialistický Zombi Mord proběhla autorská prezentace českého horrorového komiksu Tisíc Masek (recenzi na něj jste si mohli přečíst v minulém čísle Howarda).

Poté nastoupil spisovatel Petr Boček, tentokrát sám za sebe, bez svého autorského kolegy a kamaráda Miloslava Zubíka, aby prezentoval jejich společnou tvorbu a hlavně svůj první román Hrobořadí. Petr se projevil jako neskutečný bavič, vystřihl pro mě nezpochybnitelně nejzábavnější část programu. Humor prolínal s užitečnými a zajímavými informacemi, neváhal se během svého výstupu namaskovat na svého kolegu Zubíka, abychom měli představu, jak vypadá, ze svého románu přečetl hned dvě výstižné ukázky, četl i z jejich společné knihy, došlo i na nějaké jejich drabble, až mi nakonec bylo ctí Petrovi jeho Hrobořadí pokřtít a popřát knize mnoho čtenářských úspěchů.

09hroboradi-2Po menší pauze se do obýváku nahrnul Howard. Představil se reklamou z tvůrčí dílny karvinských Horrorwatch a pak už proběhla prezentace časopisu a krátká diskuse.

A co by to byl za sraz horrorových fanoušků, kdyby nedošlo na sex. Pro ještě brzkou denní hodinu ovšem jen v literární podobě. Další z akčních knižních křtů se totiž týkal patrně dosud jediné antologie českých erotických horrorových povídek Poslední polibek. Kniha byla představena, padlo pár slov o jejím ne zrovna nekomplikovaném vzniku, nastíněna obsahová míra romantiky a porna ve vztahu k bolesti a strachu. Sympatickým stylem a průvodním slovem ji pokřtila Jenny Nowak. Zatímco všechny ostatní křtěné knihy se polévaly chlastem, Poslední polibek byl symbolicky pokřtěn polibkem. Doufejme, že ne posledním pro kohokoliv zúčastněného.

Po křtu došel v obýváku ke slovu opět Lesapán a po jeho exhibici i jeho tvůrci představili a zodpověděli dotazy z vyděšeného davu.

Místo po Lesapánu následně zaujala Hanina Veselá. Ta svou přednášku o „Poezii smrti“ měla původně absolvovat v pracovně, ale přítomní sami jistě uznali, že její historky z krematoria, pojednání o rozkladu těla a jiných záhrobních delikatesách si lépe užili v obýváku.

Předposlední křest večera se týkal knihy nejčerstvější (ještě den před akcí byla v tiskárně), antologie českých a slovenských horrorových drabble povídek Sto hororů ve sto slovech. Pokračování dva roky staré antologie 66+6 hororů ve sto slovech se tentokrát zhostila celá desítka autorů a autorek (ve skutečnosti jich je jedenáct, ty autorské dvojice v tom dělají vždycky zmatek). I kritéria se zpřísnila. Všechny povídky v knize mají tentokrát přesně sto slov (včetně názvu), stejně tak předmluva a medailonky jednotlivých autorů a autorek. Po symbolickém úvodu do tématu a zábavném představení Marka E. Pochy vlastní verze (nutno dodat, že z oblasti snů a představ), jak se do knihy dostal, více než půlka z přítomných autorů knihy přečetla po jednom kousku ze své tvorby a vše zakončily kmotry knihy Hanina Veselá a Tereza Temnářka Matoušková.

05milanek-a-metelkaPo již zmíněném křtu zatím poslední knihy Jenny Nowak se obýváku zmocnili představitelé a představitelky uměleckého směru Infernalismus a seznámili s různými podobami nejen své tvorby ale i směru samotného. O program se postaral malíř a dvorní umělec Dark Velvetu Sandro Dragoj, četli se nějaké texty, sympatická Anna Korbelová přednesla svou přednášku na motivy díla C. G. Junga nazvanou „Cesta za sebou samým“.

Poté již následovala volná zábava, opětovné projekce Lesapána i Socialistického Zombie Mordu, družby a v přijatelné a bezproblémové míře alkohol.

Celý Dark Velvet byl vyzdoben probíhajícími výstavami obrazů Sandro Dragoje, Jana Golla a Lenky Machové, fotografií Mystery Art Production a tvorbou (obrazy a maskami) maskéra Zombí FX, který měl mít dokonce prezentaci, přítomný i byl ale nakonec se rozhodl, že nechá za sebe hovořit dílo samotné. V kuchyni byla ke koupi široká nabídka nejen horrorových knih s možností ulovit si věnování či podpis od přítomných autorů a autorek a hned vedle trůnil, doufejme již na horrorových akcích tradiční, Creepy Box, do něhož jste mohli zcela zdarma odložit vlastní nepotřebné nebo si naopak odnést něčí jiné nepotřebné horrorové artefakty (časopisy počínaje, přes knihy, hračky a kdo ví co všechno ještě – můj syn ocenil jako dárek jakousi zombie plastelínu).

I když se v pozdních nočních hodinách připravený program vyčerpal a dále akce pokračovala prakticky v osobní a volnozábavové linii, nuda rozhodně nebyla a až do posledních okamžiků, které jsem v DarkVelvet cafe baru strávil (tedy cca takřka až do pěti hodin do rána), jsem se rozhodně nenudil. O zábavu bylo postaráno. Nudu HorrorCon prostě nezná a ze zážitků účastníci a účastnice jistě nějaký ten čas vyžijí. Alespoň do dalšího HorrorConu.

Na letošním HorrorConu jsem tak nalezl pouze jednu jedinou vadu. Na baru nevedli zelenou. Prý se této vadě dá ale příště lehce předejít.

Autorem článku je: Honza Vojtíšek
Fotografie: Markéta Hlavatá a Karel Kovařík

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.