Přísežný meč vyplňuje čekání na další kolo her o trůny

11.11.2015    Josef Šrámek    Komiksy / Literární brána

Na další díl Písně ledu a ohně si zjevně ještě počkáme. Leckdo proto možná přivítá možnost se díky nakladatelství Crew do světa Sedmi království alespoň na okamžik vrátit. Přísežný meč je druhou knihou komiksové adaptace stejnojmenné povídky George R. R. Martina, která vyšla česky v knize Rytíř Sedmi království.

MečStejně jako v povídkové sbírce tedy i Přísežný meč rozvíjí osudy hlavních hrdinů, sera Duncana Vysokého a Egga, jeho panoše s velmi zajímavým rodokmenem. Od seznámení nesourodé dvojice již nějaký čas uplynul, tím se ale Martin nezdržuje a míří rovnou k věci. Ser Duncan už není potulným rytířem, tedy ne tak úplně. Stal se totiž přísežným mečem. Tedy rytířem ve službách jiného lorda. V jiných dobách (a u jiného pána, dodal by Eggův ostrý jazyk) by to bylo pohodlné bydlo. To štěstí však Dunk s Eggem nemají. Jejich pán totiž nežije na nikterak vysoké noze, ale střechu nad hlavou a něco do žaludku mají. Alespoň prozatím. Vládne totiž velké sucho, což samozřejmě hospodářství neprospívá. A zhoršuje to taky mezilidské vztahy.

Jednoho dne se Dunk vydá zjistit, co se stalo s řekou, která až příliš náhle vyschla. A přijde věci na kloub. Za ztrátou vody nestojí jen sucho, ale hlavně přehrada, vzniklá na sousedních pozemcích. Duncanův druh neudrží hněv na uzdě a jednoho z dělníků tne mečem do tváře. A starý George má zápletku jak víno! Konflikt s nechvalně proslulou Rudou vdovou nelze díky prolité krvi zažehnat – a ser Duncan, ten Dunk, co vypil truňk, hloupý jak lenochův meč, v něm bude hrát hlavní roli. A jeho pozice mezi dvěma mlýnskými kameny rozhodně nebude záviděníhodná.

meč2O Přísežném meči vlastně platí to, co o předchozím Potulném rytíři. George R. R. Martin je zde zcela realistický a plnými hrstmi si nabírá ze středověké historie a především rytířské epiky bez toho, aby potřeboval berličku v podobě jakéhokoliv fantastického prvku. Příběh sera Duncana tak připomíná ze všeho nejvíc takzvané knížecí zrcadlo, tedy příběh, který měl sloužit jako vzor a poučení. Martin tu chytře staví do kontrastu rytířský ideál, životní praxi a z poměrně nenáročné zápletky se mu daří vykřesat poutavý příběh, který je díky tomu, že již není třeba představovat hlavní hrdiny, o dost poutavější než ten předchozí. Také o komiksové adaptaci platí již řečené. Martinova povídka je do řeči panelů a bublin převedena svědomitě a s úctou, možná je až příliš doslovná v neprospěch invence. Což není nutně výtka. Kresba je pak čistě mainstreamová. Nenadchne, ani neurazí, nestrhává na sebe pozornost na úkor příběhu. Dagon je tak zabaven, ale doporučuje sáhnout po knižní předloze.      

 

60

 

přísežný meč

 

Název: Přísežný meč

Kresba: Mike S. Miller

Scénář: G. R. R. Martin

Překladatel: Richard Podaný

Nakladatel: CREW

Počet stran: 176

Rok: 2015 

 

 

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Josef Šrámek

Josef Šrámek světlo světa spatřil ve stejném roce jako Miliusův Barbar Conan. Asi už tehdy byly kostky vrženy. K fantastice se dostal prostřednictvím nudy ve školních škamnách, krácené hraním Dračího doupěte, dalším iniciačním zážitkem pak bylo setkání s jistým urostlým Cimmeřanem. Po R. E. Howardovi, L. De Campovi a L. Carterovi pak už rychle za sebou následovalo seznámení se s J. R. R. Tolkienem. A. Sapkowskim, R. E. Feistem, D. Eddingsem a D. Gemmellem, čímž bylo o preferencích definitivně rozhodnuto. S ohledem letité okouzlení historií vždy inklinoval spíš k fantasy než sci-fi, knihy I. Asimova, F. Herberta nebo P. Andersona ovšem uznává také. Neopovrhne ani fantastikou domácí, ujít si nenechá především knihy J. Červenáka, L. Medka, J. Hlávky, V. Šlechty, Š. Kopřivy, dopustit nedá na Kulhánkův Noční klub, Kladivo na čaroděje, Malazské univerzum a – jak jinak – světy H. P. Lovecrafta J V poslední době ale holduje především komiksu, k němuž ho přivedli R. Kirkman, J. Hill, F. Miller, M. Mignola a A. Moore.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.