Příběh potulného rytíře ukazuje, že Georgi R. R. Martinovi komiks sluší

26.6.2015    Josef Šrámek    Komiksy / Literární brána

Jméno současné žánrové celebrity číslo jedna George R. R. Martina na obálce komiksu Potulný rytíř ihned naznačuje, oč běží. Ano, komiks má souvislost s fenoménem Hra o trůny, třebaže spíše volnou. George R. R. Martin se zde totiž obrací do minulosti Západozemí, do doby, kdy v Sedmi královstvích ještě v poklidu vládla dynastie Targaryenů.

Potulny rytíř 1Hlavním hrdinou je ser Duncan řečený Vysoký, někdejší panoš sera Arlana z Pennytree. A nebo taky Dunk, co vypil truňk, hloupý jak lenochův meč a pomalý jako pratur. Ono je to se serem Duncanem totiž trošku složitější, jak se čtenář záhy dozví. Novopečený ser míří na turnaj, kde si hodlá vysloužit pomyslné ostruhy, respektive spíše základní kapitál, případně angažmá ve službách nějakého z mocných lordů. Protože jako potulný rytíř se rozhodně netopí v luxusu. Patří mu toliko jízdní a bitevní kůň, meč a štít. Už prostý stan je luxus, kterého se mu nedostává, o reprezentativní zbroji ani nemluvě. Cestou jen náhodou přijde k panošovi, pořád je ale mezi urozenci Sedmi království chudým příbuzným. Je tak pouze na něm a jeho schopnostech, aby si vybojoval v kolbišti uznání a úctu. Což nebude rozhodně věcí jednoduchou, nehledě na fakt, že Duncanovi se záhy do cesty postaví komplikace zásadnějšího rázu, než je turnajský um Lannisterů, Baratheonů, Tyrellů, Swannů a dalších. Včetně Targaryenů…

Příběh, který George R. R. Martin před čtenářem předestírá, je v zásadě jednoduchý. Jeho středobodem je rytířský turnaj a vše se odehrává během několika málo dní. Čili jednohubka? Ano i ne. Nebyl by to totiž Martin, aby k přímočarému příběhu nepřidal něco navíc. Nejen události a osoby, které představují autorovo spiklenecké pomrkávání na fanoušky Písně ledu a ohně, ale především to, co dělá jeho nejslavnější opus tak silným. Tím je míněna důvěrná obeznámenost s rytířskou kulturou i s rytířskými eposy, které ji formovaly. Potulný rytíř je tak vlastně moderním výhonkem jedné prastaré literární tradice.

Důležitým faktem je však skutečnost, že komiks není autorským dílem, ale adaptací Martinovy knihy, kterou u násPotulný rytíř 4 nedávno vydalo nakladatelství Argo pod názvem Rytíř sedmi království. Oba počiny tak lze jen těžko nesrovnávat, zvláště když už máme zkušenost s komiksovou adaptací Písně ledu a ohně. Která, ruku na srdce, nedopadla slavně. Potulný rytíř naštěstí z tohoto srovnání vychází lépe. Scénář zachovává všechny klíčové okamžiky Martinovy předlohy, k níž přistupuje s dostatečným respektem, nebojí se ovšem mírně proškrtat rozvleklejší pasáže – aniž by to škodilo celkovému vyznění. Kresba je Potulný rytíř 5sice mainstreamová, nevadí ovšem tak, jako je tomu v případě komiksové Hry o trůny, kde se některé aspekty blížily spíše nechtěné parodii. V případě Potulného rytíře sice kresba extra nenadchne, což je ale možná lepší, než kdyby kreslířovo ego zastiňovalo děj. Takto stojí kresba díky své přehlednosti ve službě příběhu a dominuje pouze na místech, která si to to přímo říkají, některé bitevní výjevy téměř berou dech. Neochvějnou jistotu je pak překlad, jehož se ujal Richard Podaný.

Komiksová adaptace tak po mém soudu vytěžila z knižní předlohy maximum. Výsledkem je solidní, dostatečně zábavný komiks, který podle mne funguje především jako upoutávka na knihu, respektive jako ideální pozvánka do světa Písně ledu a ohně pro naprosté nováčky, neboť není třeba pražádné vstupní znalosti.  Leč i pokud čtenář zůstane jen u komiksu, poslouží mu také dobře. Propadák jménem Hra o trůny se nekoná, a Potulný rytíř tak ukazuje, že imaginaci George R. R. Martina sluší i komiksové médium.

Verdikt:

dagon hodnocení 60

Potulný rytířNázev: Potulný rytíř

Autor: George R. R. Martin

Scénář: Ben Avery

Kresba: Mike S. Miller, Mike Cromwell

Překlad: Richard Podaný

Nakladatelství: Crew

Počet stran: 176

Rok vydání: 2015

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Josef Šrámek

Josef Šrámek světlo světa spatřil ve stejném roce jako Miliusův Barbar Conan. Asi už tehdy byly kostky vrženy. K fantastice se dostal prostřednictvím nudy ve školních škamnách, krácené hraním Dračího doupěte, dalším iniciačním zážitkem pak bylo setkání s jistým urostlým Cimmeřanem. Po R. E. Howardovi, L. De Campovi a L. Carterovi pak už rychle za sebou následovalo seznámení se s J. R. R. Tolkienem. A. Sapkowskim, R. E. Feistem, D. Eddingsem a D. Gemmellem, čímž bylo o preferencích definitivně rozhodnuto. S ohledem letité okouzlení historií vždy inklinoval spíš k fantasy než sci-fi, knihy I. Asimova, F. Herberta nebo P. Andersona ovšem uznává také. Neopovrhne ani fantastikou domácí, ujít si nenechá především knihy J. Červenáka, L. Medka, J. Hlávky, V. Šlechty, Š. Kopřivy, dopustit nedá na Kulhánkův Noční klub, Kladivo na čaroděje, Malazské univerzum a – jak jinak – světy H. P. Lovecrafta J V poslední době ale holduje především komiksu, k němuž ho přivedli R. Kirkman, J. Hill, F. Miller, M. Mignola a A. Moore.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.