Prázdná hnízda završují šílený výlet do hlubin čtenářské fantazie

Příhodně s deštivým a pochmurným podzimem přichází na český trh závěrečný díl série, která mate své čtenáře, nutí je pochybovat o všem, co je na stránkách knihy řečeno, převracet každou větu a hledat v ní skryté významy. Série, o níž nebylo řečeno mnoho, ačkoliv by mělo. Nyní je načase opustit bezpečné zdi Domu, ve kterém… a oddat se hořkosladkému smutku, že je po všem.


Mrchožrout

Už v předchozích dvou svazcích bylo jasně naznačeno, že naše hrdiny jednoho dne čeká odchod z Domu, kdy budou beze všeho vrženi do vnějšího světa, bez všech pravidel, rituálů a zázraků, které jim Dům přinášel. Každý se na to připravuje po svém, studenti, vychovatelé i učitelé, a každý se s touto představou také po svém vyrovnává. Nad všemi visí jako černý mrak události nechvalně známého vyřazení, během něhož přišlo o život několik lidí. Nynější absolventi si z předchozí sebrankou v ničem nezadají, dost možná jsou ještě horší, a tak je třeba učinit jistá opatření…

Třetím a závěrečným dílem série Dům, ve kterém… nás provází primárně Sfinga, ačkoliv se dostane i na ostatní. Je zajímavé, jak díky jeho pohledu opět přehodnotíte svůj názor na některé hrdiny. Autorka tím skvěle ukazuje, jak může být realita zkreslená v závislosti na tom, kdo se zrovna ujal role vypravěče. Postavy se zase ukazují v novém světle a čtenář si o nich díky tomu může udělat opravdu  komplexní obrázek – nikdo z toho nevyvázne bez ztráty kytičky. O napětí se tu starají především mezilidské vztahy, které se mění s otočením každé stránky, a také změna rovnováhy sil jak mezi mládeží, tak mezi vychovateli. Nechybí již dobře známá symbolika, přídech neskutečna, smysluplné nelogičnosti a těžko uchopitelná, depresivní atmosféra.

 

Dům, ve kterém… se v Rusku stal záhy kultem. Není těžké pochopit proč. Na jeho téma vznikla řada fanartů (které vřele doporučuji k prohlédnutí – stojí to za to) a autorka po čase zveřejnila i do té doby nepublikované části knihy (v Rusku totiž tato série vyšla původně jednosvazkově). Nakladatelství Fragment si za tento počin jednoznačně zaslouží Dagonovu chválu, o překladateli nemluvě.  

 

Kuřák

Petrosjanová už bez obalu odhaluje nejen roli domu, ale i jeho historii a minulost jednotlivých postav, které tuto historii do jisté míry pomáhaly utvářet. V druhém svazku série to trochu ubíralo na atmosféře, ale teď už to čtenář tak nějak tuší, takže je na to připraven a při četbě ho to neruší. I přesto si autorka ponechala dílčí část svého tajemství, a i když byla záhadnost domu odhalena, zůstalo tu několik nevyjasněných záležitostí, které mohou stále podněcovat fantazii. Pořád platí, že nic není takové, jaké se to na první pohled zdá, a i teď zůstává v knize alespoň zlomek prostoru pro vlastní spekulace. A to má nepopiratelné kouzlo. Petrosjanová vás nebude vodit za ručičku a říkat vám, co máte v jejím textu vidět, nechává to čistě na vás. Sem tam vás postrčí tím či oním směrem, ale neupozorňuje, na co se máte koukat. Můžete si z mozaiky, kterou poskládala, vybrat po libosti.

 

Jednu výtku bych ke knize ale přeci jen měla – její závěr. Dům, ve kterém… je neotřelé, těžce interpretovatelné dílo, které stírá hranici mezi žánry. Obrací se na čtenáře netradičním způsobem a vyžaduje po nich značnou míru účasti a anticipace – bez toho se totiž může zdát, že knize něco chybí. Napsat pro takto pojatý příběh závěr je takřka nemožný úkol. Jako čtenář bych se spokojila s tím, když by měla kniha závěr naprosto otevřený, zkrátka prostě nijak nekončila. Přesto se Prázdná hnízda uzavření dočkala – Petrosjanová byla nakladatelem donucena napsat epilog. A i když se s ním poprala se ctí, bohužel se v něm věnuje skoro všem postavám, které se v příběhu vyskytly, aby čtenář nebyl ochuzen o to, kdo jak dopadl. Epilog se stane velice zdlouhavým čtením, kterému chybí jiskra. Kdyby tato tečka, byla skutečně jen tečkou a končila jedním konkrétním vyprávěním (nemohu říci jakým, abych něco neprozradila), zasadila by tím autorka čtenářům poslední emocionální facku, ještě jednou by obrátila vnímání příběhu vzhůru nohama a zanechala ve vás neuvěřitelně sladkobolný pocit. Bohužel následné stránky tento dojem rozmělní. Knihu jako celek to neshazuje, jen by bez toho měla ještě o fous blíž k takřka dokonalému čtenářskému zážitku.

90 %

Název: Prázdná hnízda
Série: Dům, ve kterém…
Autor: Mariam Petrosjanová
Překlad: Konstantin Šindelář
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 432
Rok vydání: 2017

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Zuzana "Daletth" Hartmanová

Daletth začala číst fantasy v poměrně útlém věku a tato vášeň jí vydržela až dodnes. Není tedy divu, že postupně nezůstalo jen u čtení, ale začala psát i vlastní příběhy. Kromě starších (a starých) textů, které můžete najít na jejích stránkách, jí v roce 2017 vyšla kniha "Noční labuť" u nakladatelství Gorgona Books. Mimoto získala v roce 2016 druhé místo v soutěži Vidoucí za postapokalyptickou arcanepunkovou povídku "Požírač blesků". V mezičase mezi psaním se stala redaktorkou magazínu MFantasy, kam psala několik let, než se nakonec rozhodla, že chce vlastní stránky. Jak je jejím zvykem, šla hlavou proti zdi a spolu s dalšími lidmi založila tento web.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.