Pod maskou lži se skrývá příjemné čtení pro romantické duše

Když na knize spatřím hlášku typu „Je to, jako by se potkal Harry Potter s Pánem prstenů!“ nebo „Dokonalé pro fanoušky G. R. R. Martina!“, většinou takový titul znechuceně vrátím do regálu a okázale ho ignoruji, protože jen málokdy splní to, co slibuje. Pod maskou lži ale představuje výjimku. Na obálce má napsáno: „Schopnosti X-Menů v elegantní atmosféře Pýchy a předsudku“. A přesně to dostanete.


Evelyn Wyndhamová spolu se svou sestrou Rose působí na maloměstě značný rozruch, když léčí nemocné. Zvěsti o jejich dovednostech dosáhly už i hranic Londýna a budí zájem. Když Rose za velice podezřelých okolností zmizí, Evelyn neváhá a vydává se po ní pátrat navzdory přáním svých rodičů. S hledáním jí pomáhá dvojice gentlemanů. Jak se ukazuje, Rose mohla být unesena kvůli svým léčitelským schopnostem, které dalece přesahují možnosti běžných smrtelníků. Evelyn se zdráhá uvěřit tomu, že by za vším mohlo být něco nepřirozeného. Když ale záhy zjišťuje, že sama vládne obdivuhodnou regenerací, začne na věci nahlížet trochu jinak.

Pokud znáte X-Meny, žádné ze schopností, které hrdinové této knihy předvedou, vás nijak nepřekvapí. Léčí se tu dotykem, stejně jako se jím zabíjí. Mění se tváře, ovládá mráz, skáče skrz předivo reality, vládne nadlidskou silou… Ačkoliv si tedy dvojice Kelly Zekas a Tarun Shanker nedali příliš práce s vymýšlením nějakých zvláštních dovedností, dokázali je velice umně našroubovat do viktoriánské Anglie a výsledek rozhodně nijak neuráží.  

Zde by si redaktorka dovolila malé historické rýpnutí: Ačkoliv se v zahraničních ohlasech, i zde v recenzi, všichni ohání Jane Austenovou, je třeba uvést na pravou míru, že kniha se odehrává více jak 60 let po autorčině smrti. Doba tudíž pokročila a ačkoliv je Anglie stále elegantním místem, s Pýchou a předsudkem už nemá nic společného…

Spíše pro něžné pohlaví

Kniha je do značné míry romantická, ačkoliv jde primárně o dobrodružnou detektivku. Příběh se hodně točí kolem postav a jejich vzájemných vztahů. Nenajdete tu sice žádné óchání nad muži, přesto zde láska (v různých podobách) má významnou roli. K tomu patří i jistá klišé. Narazíte tak na záchranu lepé děvy v nesnázích (opakovanou), tajná dostaveníčka, která mohou otřást pověstí slušné dámy, nějaké to jiskření a citová vzplanutí – ale velice pozvolná, nemusíte se bát žádné křečovité lásky na první pohled.

Díky zasazení do oblíbené epochy má kniha nezaměnitelnou atmosféru podkreslenou září plynových lamp, duněním koňským kopyt na kočičích hlavách a večírky. Autorské duo Kelly Zekas a Tarun Shanker vykreslilo prostředí velice dobře, včetně společenských konvencí tehdejší doby, které mohou leckdy celou situaci značně zkomplikovat. Kromě samotného pátrání musí postavy brát v potaz také drobnosti jako například postavení žen ve společnosti, rozdíly v sociálních třídách a stereotypní uvažování dané výchovou.

 

Ach, ti niterně rozervaní hrdinové!

Ústřední dvojice (místy trojice) představuje dokonalou ukázku funkčního a stále vyhledávaného klišé. Hlavní hrdinka Evelyn je ten typ ženy, která předběhla svou dobu. Nepere se kdovíjak za svá práva, ale zároveň se odmítá nechávat svazovat pravidly – je nezávislá, drzá a povrchnost lidí kolem ji rozčiluje. Ovšem žádnou z těchto vlastností ostatní nevnímají pozitivně, a to ji staví do nelehkých situací. Občas se do nich dostává čistě vlastní umanutostí. Až jsem si sama říkala, že to vážně trochu přehání a měla by počkat na nějakou mužskou pomoc… Zekas a Tarun ale její chování nikdy nenechali zajít zcela do krajnosti, kdy by vás rušilo či obtěžovalo.

Protipólem jsou jí dva muži. Bezstarostný hejsek Nicholas Kent a zadumaný Sebastian Braddock. Nicholas s Evelyn vede odlehčené, vtipné rozhovory, snaží se ji zapojovat do společenského dění a pomáhat jí s pátráním. Sebastian jí také pomáhá, ale po svém. Což většinou znamená, že neříká celou pravdu ve snaze hrdinku chránit. Je ukázkovým hrdinou (tehdy již překonaného) romantismu – niterně rozervaný kvůli své minulosti a schopnostem, stranící se lidí, trpící výčitkami… Chudáček, kterého každá žena lituje a zamiluje se do něj, aby mu pomohla a stala se díky tomu světicí. Přesně ten typ hrdiny, u kterého se většina dnešních žen ptá, proč nemůže být rozervaný ještě víc? Tak, aby mu vyhřezla střeva a on konečně pošel!

Autoři si zjevně byli vědomi toho, že podobný muž je sice svým způsobem pro čtenářky přitažlivý, ale po chvíli neuvěřitelně leze na nervy. Sáhli proto po dvou elegantních řešeních. První: Sebastian není žádná fňukna. Jistě, má své chvilky, ale na rozdíl od většiny postav podobného ražení, jsou jeho důvody uvěřitelné, žádná vykonstruovaná rádoby dramata, kterými podobný druh literatury obvykle trpí. Většinu času je nicméně úžasně protivný. Není to maska, pod kterou by se schovával něžný moula. Sice dokáže být milý a pozorný, když chce, ale je to prvotřídní protiva (můžeme ho směle přirovnat k panu Rochestrovi – modří vědí). Což je voda na mlýn hlavní hrdinky. Jejich vzájemné distingované urážky a jízlivé poznámky vás budou bavit o to víc, pokud máte načtené nějaké klasiky osmnáctého či devatenáctého století. A v tom spočívá ono druhé elegantní řešení.

Kelly Zekas a Tarun Shanker vědí, do jaké pozice svého protagonistu dostali, a sami se tomu prachsprostě vysmívají. Ústy Evelyn si utahují z gotických románů a tím i ze samotného Sebastiana, čímž jeho stereotypnost umírňují, ačkoliv jeho čtenářská přitažlivost zůstává zachována.

„No, teď už s tím nic neuděláme. Nechcete si vytáhnout svůj výtisk Byronových veršů a celou nadcházející hodinu trucovat?“

Dobrousit ostré hrany

Pod maskou lži se může pyšnit sympatickými postavami s vystupováním na úrovni, takže si člověk vzhledem k okolnostem říká, že budou zhruba stejně staří jako například hrdinové Pýchy a předsudku. Bohužel jsou mladší… Naštěstí je jejich věk zmíněn pouze jednou, takže můžete s klidem Angličana předstírat, že vám tato informace unikla.

Občas na vás ale při čtení vykouknou určité drobnosti – sem tam naivně vyznívající či samoúčelná scéna, která z textu vyloženě trčí, nebo příliš podezřelá náhoda. Někdy vás také může zarazit neadekvátní vyjadřování, z čehož ale podezřívám spíše překlad.

Samotný styl vyprávění je čtivý a svěží, čemuž hodně napomáhá použitá ich forma. Autoři se nebojí do děje, hrdinů i jejich vztahů místy slušně říznout, a to i doslova. Dokázali věrně zachytit atmosféru a vdechli život reálně působicím postavám. Občas sice opomněli nějaké detaily, které předtím naťukli, ale vynahrazují to jinými přednostmi. Už jste kupříkladu četli scénu, v níž se odehrává něco tak fádního jako nabídka tykání, a červenali se u ní, protože vyzněla za daných okolností naprosto nemravně?

Nechci se uchylovat ke zkostnatělým názorům, z nichž jsem zde obvinila postavy, aby se někdo necítil dotčen, ale troufám si tvrdit, že mužské publikum tuto knihu neocení. Pokud nepatříte mezi fanoušky romantické četby, tak si z hodnocení uberte dobré čtyři medúzy. A pokud mezi ně patříte, tak mazejte do nejbližšího knihkupectví!

80 %

Název: Pod maskou lži
Série: Pod maskou lži
Autor: Tarun Shanker, Kelly Zekas
Překlad: Martina Buchlová
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 304
Rok vydání: 2017

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Zuzana "Daletth" Hartmanová

Daletth začala číst fantasy v poměrně útlém věku a tato vášeň jí vydržela až dodnes. Není tedy divu, že postupně nezůstalo jen u čtení, ale začala psát i vlastní příběhy. Kromě starších (a starých) textů, které můžete najít na jejích stránkách, jí v roce 2017 vyšla kniha "Noční labuť" u nakladatelství Gorgona Books. Mimoto získala v roce 2016 druhé místo v soutěži Vidoucí za postapokalyptickou arcanepunkovou povídku "Požírač blesků". V mezičase mezi psaním se stala redaktorkou magazínu MFantasy, kam psala několik let, než se nakonec rozhodla, že chce vlastní stránky. Jak je jejím zvykem, šla hlavou proti zdi a spolu s dalšími lidmi založila tento web.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.