Píseň zimy dýchá atmosférou tragické lásky

V young adult literatuře je dnes moderní převyprávět klasická díla a dodat jim nový kabátek. Proto je vždy důležité zbystřit, když se na trhu objeví titul, který nejen že nevychází z veleznámých příběhů, ale navíc slibuje komorní drama a lyrické vyprávění. Píseň zimy je přesně taková – žádná záchrana světa ve velkém stylu se nekoná, zato možná ukápne slzička.


S. Jae-Jonesová se pustila do převyprávění ne tak pohádky, jako spíše lehkého hororu, pocházejícího z Německa a představujícího značnou inspiraci současných děl plných fae. Král duchů inspiroval například i Goetheho, který po něm pojmenoval jednu ze svých balad. Českým čtenářům tento příběh pravděpodobně nebude příliš znám, ale řekněme si jedno: Král duchů rozhodně nepatří k těm postavám, které byste si ochotně pozvali domů na čaj. Vládne podsvětí, pořádá opulentní hostiny a krade lidské ženy. Je to vychytralý šibal, nenapravitelný lhář a v podání Jae-Jonesové také vášnivý milovník hudby.

Co schováváš oči, nač by ses bál? —
Ty nevidíš tatínku, že je tam král?
Král duchů s korunou… vlečka až sem… —
Jen mlha, děcko, leží pod lesem. —

Nikdo se pořádně nezamýšlí nad tím, proč se střídají roční období. Jak je možné, že po každé zimě přijde jaro a život může znovu vzkvétat. Ve starých legendách leží pravda, ale lidé je dávno zapomněli. Až na Liesl, která ještě donedávna věděla, že si má dávat pozor na skřety, a na podzim se má mít na pozoru, protože tou dobou vychází z podzemí Král duchů a hledá si nevěstu. Ale nikdo, ani Liesl, netuší, že právě na úspěchu Králova svazku závisí, zda přijde jaro, nebo na svět padne věčná zima, v níž se budou prohánět skřeti a po libosti zabíjet.

Píseň zimy nemá kdovíjak složitou zápletku, ba naopak. Je to primárně milostný příběh, kterému nechybí řádná porce tragédie. Tu můžete jasně spatřovat už od prvních stránek. Liesl žije v době, kdy svět stále není kdovíjak shovívavý vůči ženám, natož takovým, které skládají hudbu. Žije tak ve stínu svých mladších sourozenců – bratra, který je nadaný houslový virtuos, a krásné, leč trochu prostopášné sestry. Vztahy, které v hrdinčině rodině panují, jsou pro příběh leckdy klíčové a autorka si s nimi dala práci. Stejně tak výborně popsala Lieslin vztah k hudbě, která pro ni není jen prostředkem sebevyjádření, ale něčím daleko niternějším. Jae-Jonesové také získává plusové body za to, že se dokázala vyvarovat některým klišé young adult literatury – žádné milostné trojúhelníky, přehnaná hysterie a uměle budované drama.

Smekám ovšem hlavně před tím, jak skvěle autorka zvládla silnou, tíživou atmosféru a emoce. Píseň zimy je celá o nich, příběh na emocích a vztazích stojí a padá. Jae-Jonesová dokázala za pomoci svého lyrického stylu vyprávění všechno zručně popsat. Snadno se vcítíte do jednotlivých postav. Autorka vám učaruje použitým jazykem, v němž se kloubí symbolika se snovými popisy ale i nepřikrášlenou realitou. Některými situacemi v příběhu se nebojí dotýkat citlivých, bolavých místeček, která máme někde ukrytá všichni. Malebnost vyprávění, příslib tragédie a bravurně zvládnuté postavy vytvářejí kombinaci, která si vás velice rychle podmaní.

Nicméně přese všechno na mě byl závěr přehnaně melodramatický. Postavy se až příliš nimraly ve svých bolístkách, což jim neberu, patřilo to k tomu. Ale autorka načrtla možné řešení jejich situace, nad kterým se ani jeden z ústřední dvojice nezamyslel. Uznávám, že sladkobol, který si z konce knihy odnesete, má něco do sebe, ale bohužel působí trochu samoúčelně, čímž celkové vyznění celého příběhu sráží.

Kniha by se klidně obešla bez pokračování, byla by tak mnohem údernější a zanechala čtenáře emocionálně vykolejené. Avšak na cestě je již druhý díl. Nechme se překvapit, zda se S. Jae-Jonesové podaří zopakovat úspěch s okouzlujícím jazykem a tragédií prodchnutou romancí, nebo tentokrát zkusí něco jiného.

70 %

Název: Píseň zimy
Série: Píseň zimy
Autor: S. Jae-Jonesová
Překlad: Tereza Frantovágo
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 391
Rok vydání: 2017

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Zuzana "Daletth" Hartmanová

Daletth začala číst fantasy v poměrně útlém věku a tato vášeň jí vydržela až dodnes. Není tedy divu, že postupně nezůstalo jen u čtení, ale začala psát i vlastní příběhy. Kromě starších (a starých) textů, které můžete najít na jejích stránkách, jí v roce 2017 vyšla kniha "Noční labuť" u nakladatelství Gorgona Books. Mimoto získala v roce 2016 druhé místo v soutěži Vidoucí za postapokalyptickou arcanepunkovou povídku "Požírač blesků". V mezičase mezi psaním se stala redaktorkou magazínu MFantasy, kam psala několik let, než se nakonec rozhodla, že chce vlastní stránky. Jak je jejím zvykem, šla hlavou proti zdi a spolu s dalšími lidmi založila tento web.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.