Pelyněk skrývá pro čtenáře sladké počtení

7.8.2017    Lukáš Vaníček    Knihy / Literární brána / Slideshow

Steampunk jako literární žánr skrývá pro autory mnohá nebezpečenství. Je to subkultura založená především na kulisách a rekvizitách a vymyslet skutečně steampunkový příběh dá opravdu zabrat. Díky Danielu Tučkovi a jeho Pelyňku si jeden takový můžeme přečíst.


První díl plánované trilogie vydaly Straky na vrbě. Obálka Tomáše Kučerovského však vypadá na první pohled… divně. Kniha působí „zrezlým“ dojmem, nicméně svou „starobylostí“ a „steampunkovitostí“ nastíní styl celé knihy. Ti, co knihu dočtou do půlky, naplno poznají, jak dokonale ilustrátor pomocí obrazu a barev dokázal vyjádřit poetiku celého románu.

Daniel Tučka představuje čtenářům nový, kompletně vymyšlený svět, jenž se ale v lecčem podobá tomu, který ve steampunku milujeme. Literární fúze mu vyšla na výbornou, protože skvěle balancuje mezi známým a populárním prostředí viktoriánské Anglie 19. století a vlastní autorskou invencí, která sahá daleko za hranice páry a jejího využití na bambilion způsobů.

Šroubovité, leč srozumitelné

Vezměme například ekonomiku. Ta není založená na cenných kovech, ale na materiálu mnohem cennějším – papíru. Tedy, ne přímo papíru, ale na knihách s vědomostmi. V Tučkově světě totiž roste žalostné minimum dřeva potřebné k jeho výrobě. Měna je tu kryta librem. Librem jakože slovem, jakože věděním.

Autor vůbec v knize skutečně exceluje ve slovních hříčkách a především v naprosto dokonalém napodobení složitosti a květnatosti mluvy přelomu 19. a 20. století. Dokonalostí tu mám na mysli, že jakkoliv šroubované výrazivo v přímé řeči i vyprávění používá, knize je vždy perfektně rozumět a čtenář se neztrácí ve významech a nemusí si pasáže překládat do moderního jazyka. Literární experiment v Pelyňku vyšel Tučkovi vskutku na výbornou a jazykové prostředky hrají prim ve vyvolání dojmu starobylosti a archaičnosti, což jen pomáhá dokreslit celkovou atmosféru knihy.

A to jsme ani nenačali rekvizity samotné – důležité tu jsou vynálezy, novinky a novoty. Tučkova společnost žije v době překotného technologického rozkvětu, všude je to samý zlepšovák, který ale zdaleka nepomáhá řešit hlavní problém, a tím je pelyněk. Zákeřné býlí postupně pohlcuje moře a zdá se, že jen na vodě se nezastaví. A že tu chybí elektřina si uvědomíte v momentě, kdy se o ní poprvé mluví jako o magickém nesmyslu, který je pouze výplodem lidské fantazie.

Pičus hrdinou

Nicméně dobré kulisy nedělají dobrou knihu. Tu dělá dobrý příběh a autor jej vypráví opravdu náramně. Do děje zakomponoval řadu postav, které sice přehnanou originalitou nehýří, dokonce by se daly po této stránce nazvat průměrné, ale autor jim dokázal vtisknout skutečný život. Hlavním i vedlejším hrdinům budete prostě věřit, že skutečně žijí, myslí a cítí.

Platí to hlavně pro hlavního reka Nicolase Gordona, u nějž si totiž nikdy nebudete jisti, zda jej máte mít rádi, nebo jím pohrdat, protože on se chvíli chová jak pičus, podruhé jako odvážný muž. Tak či onak to bude pro čtenáře potěšení sledovat jeho aktuální vývoj a rozpoložení, které se postupně vyvíjí a spěje jedním směrem. Vždy jej věrně doprovází jeho kamarád a vynálezce Christian Scott.

Pokud budete mít v knize někoho rádi, bude to on. Bezelstný, věčně zahloubaný do bádání, dokonalý sidekick, který však neslouží jen jako pojízdná zásobárna vysvětlujících pasáží pro potřeby příběhu. Autor jej díky bohu stvořil univerzálního a naopak jeho věčná zvídavost a touha po vědění a poznání okolního světa vytváří malé mikrouniversum uvnitř samotného románu. Čtenáři díky mohou poznat, jaké to asi mohlo být, když jste žili v době převratných technologických objevů.

Z chodníku až na palubu

Příběh samotný se co chvíli vyvíjí. Chvilku to vypadá, že bude o letadlech a vzducholodích, překlene se do skoro až špionážně detektivní městské akce, aby se pak vzápětí proměnil do klasické expedice za poznáním neznámé země ve stylu Indiana Jonese s piráty a domorodci.

Pokud bychom něco mohli románu vytknout, tak je to právě jeho ustavičná roztěkanost a opouštění příjemným a povedených prostřední, kterých nemá čtenář čas pořádně prozkoumat, a už jej autor žene dál. To platí i pro samotné postavy. Autor zkrátka do knihy narval tolik věcí, že se pořádně nedokážete na nic soustředit. Ustavičně střídá pozornost a sledujete mraky postav, aniž by dal čtenáři prostor a možnosti si je oblíbit a sžít se s nimi. Platí to hlavně pro Nicolase, který střídá pozici ústředního hrdiny a skoro až vedlejší postavy.

Pelyněk rozhodně stojí za to si přečíst. Potěší i pobaví velice originálním prostředím i jazykem, jakým je napsaný. Nečekejte prudké honičky, ustavičné vynálezy, díky kterým hrdinové budou přežívat, ale poměrně klidný, rozvážně vyprávěný příběh založený na historii fiktivního světa a jejím postupném odkrývání.

Za zkoušku to rozhodně stojí.

90 %

Název: Pelyněk 1
Autor: Daniel Tučka
Nakladatelství: Straky na vrbě
Počet stran: 414
Rok vydání: 2017

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Lukáš Vaníček

Lukáš Vaníček poprvé přičichl k žánru fantasy v Městské knihovně v Nechanicích, kde v nejzazším koutku objevil první díl desetidílné ságy Davida Eddingse Belgariad a Malloreon. (V knihovním fondu však scházel desátý díl), který marně sháněl dalších pět let). Když dočetl celou knihovní poličku, začal budovat vlastní knihovnu. Už od gymnaziálních studií chtěl být novinářem. Brzy si ale uvědomil, že bez praxe to nepůjde, a tak se stal redaktorem Fantasyplanet, která v té době zažívala renesanci. Poté pracoval i pro Topzine v jeho nejranějších začátcích, ale zde vydržel jen tři roky. Pro Fantasyplanet psal až do roku 2015, odkud prchá naštvaný na tehdejší vedení a úkryt nachází pod Dagonovými ploutvemi.

Jeden komentář

  • 9610 13.8.2017na18:51

    Nadpis “Pičus hrdinou“ mi připomněl zprávu, ve které Peter Quill tvrdí, že je sice sráč, ale není 100% pičus. Zkusím to, ikdyž steampunk není můj obvyklý žánr.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.