Osm dní šakala vás strhne do víru šíleností

Smečka ze čtvrtého pokoje se v loňském roce přiřítila mezi české čtenáře, nikým nečekána a nezvána, a způsobila pěknou paseku. Realita převrácená naruby, pochyby o schopnosti interpretovat text, úvahy na téma vlastního logického myšlení a příčetnosti…, to vše za sebou Smečka a její autorka zanechaly. A letos do toho víru šíleností skáčeme podruhé.


Slepec a Sfinga

Jak již název knihy napovídá, tentokrát se ústřední postavou vyprávění stane ztřeštěný vozíčkář Tabákí, někdy také přezdívaný Šakal. Jeho uvažování je ještě méně pochopitelné než myšlenkové pochody ostatních kolegů z Domu. Celému příběhu to tak dodává ještě šílenější ráz než doposud. Tabákí ale nezůstává v pozici vypravěče sám a kromě delších kapitol jsou tu i drobná intermezza, v nichž jiné postavy objasňují dřívější události nebo své pocity. Dozvíte se tak třeba, jak zemřel Vlk a co tomu předcházelo, nebo poodhalíte více pravidel Domu.

Petrosjanová v druhém dílu své série už více konkretizuje. Knize tím maličko ubírá na působivosti, ale na druhou stranu se nesnaží zachovávat za každou cenu atmosféru šíleného neznáma. Protože ta zůstává, ať se vám autorka pokouší nakukat cokoliv. Na knize je skvělé, že i když Petrosjanová narovinu řekne, co je Dům zač, stejně jí to nevěříte. Protože chování jeho dospívajících obyvatel i vychovatelů tomu zkrátka neodpovídá. Je tu prostě NĚCO, o jehož existenci se nás postavy snaží přesvědčit, ale jelikož nechápeme jejich logiku, tak to zatím nevidíme v natolik pevných obrysech. Čtenáři se tu tak mohou celkem snadno ztotožnit s Kuřákem, který je vůči všemu skeptický. Ostatní považuje za blázny nebo přinejlepším za lháře, kteří hrají své podivné hry. Všechno totiž působí opravdu jako hra, ale jen do určité chvíle…

Novým prvkem ve vyprávění jsou dívky – zčistajasna se začnou scházet s chlapci, ačkoliv doteď žili všichni v Domě odděleně, a nikdo z vychovatelů nic nenamítá. Přestože je zkrátka logika celého tohohle příběhu lehce pokulhávající, autorce se tím podařilo dát knize nový rozměr. Umožnilo jí to řadu dílčích tahů, o jejichž významu do budoucna se můžeme jen dohadovat. Jisté ale je, že jí to dalo také prostor k tomu, aby trochu jinak pracovala s emocemi a mohla lépe vykreslit charaktery jednotlivých postav. Skrze jejich chování k dívkám se o mnohých chlapcích a mladících dozvíme daleko více, než by jim bylo milé. Nezřídka se tak může stát, že si na ně poupravíte názor. Petrosjanová navíc i tady sází trochu na tragičnost osudů, a tak dojde i na lásku, která má ale k motýlům v břiše hodně daleko.

Makedonský

Dům, ve kterém… je velmi surrealistický počin, pestrá mozaika složená ze střípků událostí a narážek, z nichž si čtenář může dávat dohromady vlastní teorie. Vědomí toho, že nic není zcela špatně, ale ani zcela správně, činí ze série jedno z nejoriginálnějších děl současné fantastiky (byť se nachází spíše na jejím pomezí). Petrosjanová nepůsobí dojmem, že by vše psala jen na efekt, aniž by měla pozadí svého příběhu promyšlené, a snažila se být pouze zajímavá za každou cenu (a pokud ano, klobouk dolů za to, že to není poznat). Nesnaží se zalíbit na první dobrou, naopak. Osm dní šakala je svým způsobem čtenářsky velmi náročných. Když se nad tím člověk zamyslí, zjistí, že psychologie jednotlivých postav je velice dobře propracovaná, ačkoliv všichni působí na první pohled jako blázni. Jejich komentáře okolního světa jsou cynické, uštěpačné a osvěžující. Stejně jako různé průpovídky a vtípky. V závěru bez potíží shledáte, že už chápete i tu prapodivnou logiku obyvatel Domu.

Osm dní šakala zůstává stále lehce zahalených oparem tajemství, které udrží čtenáře napnuté do poslední stránky. Je jisté, že v Petrosjanové našla východní fantastika zdatnou vypravěčku a čeští čtenáři by její díla neměli minout.  

80 %

Název: Osm dní šakala
Série: Dům, ve kterém…
Autor: Mariam Petrosjanová
Překlad: Konstantin Šindelář
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 334
Rok vydání: 2017

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Zuzana "Daletth" Hartmanová

Daletth začala číst fantasy v poměrně útlém věku a tato vášeň jí vydržela až dodnes. Není tedy divu, že postupně nezůstalo jen u čtení, ale začala psát i vlastní příběhy. Kromě starších (a starých) textů, které můžete najít na jejích stránkách, jí v roce 2017 vyšla kniha "Noční labuť" u nakladatelství Gorgona Books. Mimoto získala v roce 2016 druhé místo v soutěži Vidoucí za postapokalyptickou arcanepunkovou povídku "Požírač blesků". V mezičase mezi psaním se stala redaktorkou magazínu MFantasy, kam psala několik let, než se nakonec rozhodla, že chce vlastní stránky. Jak je jejím zvykem, šla hlavou proti zdi a spolu s dalšími lidmi založila tento web.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.