Opakování je matka moudrosti – All you need is kill

Být veteránem mnoha bitev vám nezaručí, že tu další přežijete. Nicméně to výrazně zvyšuje vaše šance. A to i v případě, že se jedná o válku proti mimozemšťanům. Jak ale získat zkušenosti, když před sebou máte teprve první boj? Jednoduše: umřít v něm a pak si ho zopakovat. Znovu a znovu a znovu.


Keidžimu netrvalo dlouho, než si uvědomil, že je chycený v časové smyčce. O něco déle mu trvalo připustit si, že se z toho jen tak nedostane. A pak začal jednat. Když emzáci zaútočili na lidstvo, nastoupil k armádě, protože zkrátka nebylo zbytí. Z naprostého zelenáče se ale díky neustálému opakování záhy stal ostřílený voják, kterého jen tak něco nerozhází – ani skutečnost, že občas zvrací vlastní vnitřnosti. Postupně tak zjišťuje, jak smyčka funguje, a to mu dá šanci dostat se z ní ven. Možná…

Když v roce 2014 šel do kin snímek Na hraně zítřka, málokoho napadlo, že se Hollywood inspiroval pro tento příběh v Japonsku. Tam totiž již v roce 2004 vyšla kniha s názvem All you need is kill, jejímž autorem je Hiroshi Sakurazaka. Dekádu poté, nejen že se námět dočkal zfilmování (byť se snímek předlohy nedrží tak moc, jak by mohl), ale také byl převeden do grafické podoby. A to hned dvakrát. Jedna podoba je americký komiks Nicka Mamatase a Leeho Fergusona. Tím zásadním počinem je ovšem dvousvazková manga, kterou u nás nyní vydalo nakladatelství Crew jako omnibus – tedy oba díly jsou obsaženy v jedné knize. Stejně jako u Zápisníku smrti tu došlo ke kompromisu, kdy zůstal zachován název původní série, doplněný o český překlad. Manga tak vyšla pod názvem All you need is kill – Stačí jen zabíjet.

All you need

U podobných děl je hodně důležitá psychologie, protože vědomí neustále dokola se opakující vlastní smrti s člověkem hodně zamává. Pravda, Keidži se s tím srovnal relativně dobře, ale to můžeme přičíst na vrub částečně i jeho výcviku. Nicméně tu nechybí ani fáze popírání či zbabělosti. Smíření se se situací je tak důsledkem nutnosti, nikoliv chladnokrevnosti, jak by se mohlo zdát. Psychologie pracuje dobře v průběhu celého příběhu – ať už se jedná o počáteční děs, následnou lhostejnost vůči každodennímu režimu nebo znovunalezení naděje.

Výrazně tomu pomáhá kresba Takešiho Obaty, kterého můžete znát z kultovní mangy Death Note. Díky výrazům obličeje jednotlivých postav dokážete snadno poznat jejich rozpoložení. A prim tu jednoznačně hrají oči. Říká se o nich, že jsou oknem do duše, a v případě All you need is kill je to pravda. Pomiňme nyní skutečnost, že v první kapitole do Obatovi nějak nešlo, a tak řada postav mrká, nebo má „tik“, ale dál už jsou oči protagonistů souměrné a snadno v nich dokážete číst. A že jde o celou škálu různých emocí. Zde je pak těžké nehledat podobnost se Zápisníkem smrti. Jsou chvíle, kdy Keidži jako by z oka vypadl L – především díky kruhům pod očima a lhostejnému pohledu člověka, který ví víc než všichni ostatní a neobtěžuje se jim nic vysvětlovat. Během boje si pak nezadá s nenávistným, fanatickým pohledem Lighta, a to především díky práci se světlem, kterou Obata ovládá mistrně. Když nechává v záplavě stínů svítit oční bělma, vypadají postavy vpravdě děsivě.

I přes výtečně fungující psychologii a propracované emoce zůstává All you need is kill stále akční mecha – o monstrózní, robotická brnění a obrovské zbraně, postavené proti opancéřovaným mimozemšťanům tak nebude nouze. Usekané údy a krev létají vzduchem jedna radost. Akční sekvence jsou až na pár výjimek přehledné a dokážete si v nich i užít detaily, jako jsou údaje zobrazované na průhledech zbroje.

All you need is kill splňuje všechny aspekty kvalitního počtení. Dobře napsaný scénář, který dává prostor postavám i akci, doplněný o příjemnou kresbu s tak akorátním množstvím detailů. Připočtěte ještě fungující psychologii, slušné emoce a máte na světě mangu, která rozhodně stojí za přečtení. Ani nemusíte být fanouškem military řeží, aby vás Keidžiho příběh oslovil.

90 %

Název: All you need is kill – Stačí jen zabíjet
Kresba: Takeši Obata
Scénář: Rjósuke Takeuči
Nakladatelství: Crew
Počet stran: 428
Rok vydání: 2016

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Zuzana "Daletth" Hartmanová

Daletth začala číst fantasy v poměrně útlém věku a tato vášeň jí vydržela až dodnes. Není tedy divu, že postupně nezůstalo jen u čtení, ale začala psát i vlastní příběhy. Kromě starších (a starých) textů, které můžete najít na jejích stránkách, jí v roce 2017 vyšla kniha "Noční labuť" u nakladatelství Gorgona Books. Mimoto získala v roce 2016 druhé místo v soutěži Vidoucí za postapokalyptickou arcanepunkovou povídku "Požírač blesků". V mezičase mezi psaním se stala redaktorkou magazínu MFantasy, kam psala několik let, než se nakonec rozhodla, že chce vlastní stránky. Jak je jejím zvykem, šla hlavou proti zdi a spolu s dalšími lidmi založila tento web.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.