Ohlédnutí za komiksovou sérií Lucifer Mikea Careyho (2. část)

4.1.2016    Josef Šrámek    Komiksy / Literární brána

Lucifer scénáristy Mikea Careyho a hlavního kreslíře Petera Grosse si nese punc jednoho z nejzajímavějších komiksových počinů, které u nás vychází. Jelikož se série pomalu, ale jistě chýlí k závěru, přinášíme vám druhou část našeho malého ohlédnutí za touto ságou.


Lucifer 5Peklo

S peklem se Lucifer rozloučil ve čtvrtém dílu Sandmana a tato událost se tak stala odrazovým můstkem pro celou sérii Mikea Careyho. V páté knize s názvem Peklo se Světlonoš vrací zpátky – důvodem je totiž rozhodující souboj s andělem Amenadielem. Klíčový střet mezi dvěma rivaly tvoří hlavní dějovou osu, rovnocenným pilířem je ovšem linie Mazikeen, kteráLucifer_obr3 pronásleduje proradného Susana, aby od něj získala nazpět to, co Luciferovo jest. A podobně jako před Luciferem, ani před ní nestojí úkol triviální. Neboť zrady, podrazů, nebezpečí i pastí číhá na oba dva všude víc než dost. Pátá kniha série Lucifer tak patří jednoznačně mezi ty dosud nejnabitější akcí. Tyto hlavní dva dějové pilíře pak doplňuje několik kratších kapitol, které se soustředí na dílčí postavy či události. Díky Careymu si tak opět uvědomíme, jak snadno je (v sandmanovsko-luciferovském univerzu) prostupná hranice mezi naším všedním světem a světem, o němž raději ani nechceme vědět, že existuje. Mike Carey ukazuje, že vina je často potrestána, třebaže se to tak na první pohled nezdá, stejně jako skutečnost, že dokonce i Lucifer drží své slovo. V souhrnu lze říci, že Mike Carey Luciferovým prostřednictvím (anebo naopak?) klade nepříjemné otázky, u kterých si člověk nevystačí s jednoduchými frázemi.

Lucifer 6Domy ticha

Pátou knihu Mike Carey uzavřel tím, že Lucifer našel Lokiho bratra Bergelmiho a získal od něj do zápůjčky Naglfar, loď, zhotovenou z nehtů mrtvých mužů, která má tu moc donést svou posádku až na Věčnost.

Většina šesté knihy se tedy věnuje plavbě Naglfaru. Třebaže nejde v Lucifer_obr4Careyho pojetí o procházku růžovým sadem, přesto se jedná o výrazný návrat k pomalejšímu tempu, ba dokonce se může čtenář chvilkami dokonce nudit. Lucifer je prostě tahoun, jeho nepřítomnost je nepřehlédnutelná a sama Mazikeen tentokrát děj neutáhne. Ostatní postavy jsou pak vyslovená stafáž. Mnohem zajímavější je sledovat Luciferovy hovory s archandělem Michaelem a především se samotným Bohem, který vstupuje poprvé výrazně do děje. Zde je jasně vidět, že Bůh a Lucifer jsou otec a syn, stvořitel a stvořený. Nelze mezi nimi nevidět podobnost, která byla zjevně důvodem jejich střetu. „Jsi králem lsti a manipulací, Samaeli,“ říká Bůh. „Ale to, stejně jako všechno ostatní, ses naučil od svého otce.“ Sympatické je, že Mike Carey Luciferovi nedává nic zadarmo.

Domy ticha jsou už svým pojetím komornějším dílem, kde se toho vlastně mnoho nestane. Na druhou stranu, čtenář, který se v sérii dostal až sem, už tuší, že Mike Carey na něco z toho, co se zde odehrálo, ještě naváže. Například vztah Michaela k Luciferovi skýtá velký potenciál, stejně jako vztah Michaela k Bohu. O vztahu mezi Luciferem a Bohem nemluvě.

Lucifer 7Exodus

Odchod Boha skutečně důkladně zamíchal kartami. Jak jsme mohli sledovat v minulých dílech, obyvatelé nebes mají z téhle situace těžkou hlavu. Lucifer naopak cítí šanci. Jeho cíl, tedy nezávislosti, je na dosah. Jenže abdikace Jahveho považují za svou příležitost i jiní hráči a jejich ambice nejsou menší než Luciferovy. Střet je tak pouze otázkou času. A jak se ukazuje, Luciferova startovní pozice nebude nejlepší. Zdá se, že do jeho plánu se vloudila chybička, se kterou nepočítal. Absence ambice obsadit otcovo místo tak může být fatální chybou. Zvláště když konkurenti, dva Titáni, netrpí skrupulemi a ani nedostatkem schopností. Přesto by to nebyl Lucifer, aby se vzdal bez boje.

Jelikož je kniha Exodus sedmou knihou z celkových jedenácti, nepřekvapí, že Lucifer si své místo nejen obhájil, ale že využil svého vítězství k dalšímu posílení svých pozic. Mike Carey si tak šikovně vytvořil další předpolí k tomu, aby mohl vést příběh dál. V druhé polovině knihy tak nastupuje událost, která dala celé knize jméno. Tedy exodus. Lucifer se totiž rozhodl, že nebude svou chybu opakovat a nařídil, aby všechny nadpřirozené bytosti, obdařené nesmrtelností, opustily jeho univerzum. Což se samozřejmě neobejde bez nesouhlasu těch, kterých se to týká. Mezi obě hlavníLucifer_obr5 příběhové linie je vložena jakási mezihra, poetický příběh snovače snů. Ten se sice nese v pomalejším tempu, ale přispívá vhodně k prokreslení celkové atmosféry. Čtenář si tak může odpočinout po předchozí, akcí nabité jízdě a naopak si o to více vychutnat to, co bude následovat.

Kniha Exodus je svým způsobem jakousi dílčí katarzí. Mike Carey si konečně pořádně hraje s důsledky toho, že se místo Stvořitele univerza uvolnilo, což dává příběhu grády. I proto je Exodus knihou s výrazně větším spádem, než byly předchozí Domy ticha. Děj se sice neposunul o tolik, jak by možná leckdo čekal, přesto není pochyb o tom, že Mike Carey zde rozehrál partie, které ještě v budoucnu sehrají roli. Ukazuje to například mistrovské využití jedné z naprosto vedlejších postav, která se v minulosti na stránkách série objevila, a ze které nyní Carey vytvořil jakousi divokou kartu. Carey, stejně jako Lucifer, zjevně nenechává nic náhodě a plánuje o několik tahů dopředu. Což je devízou, která vysvětluje, proč je tahle série tak dobrá. Závěrečný cliffhanger pak dráždí tak, že to hezké není.

Lucifer 8Vlk pod stromem

Děj předchozí knihy dával tušit, že Mike Carey po určitém zvolnění tempa opět plánuje dění popohnat, a že se tedy jedná o příslovečný klid před bouří. A kniha osmá s názvem Vlk pod stromem tato očekávání naplňuje.

Přesto na to jde Mike Carey oklikou a napíná trpělivost čtenáře, podrážděnou cliffhangerem z minula, k prasknutí. Carey se vrací na samotný začátek a dává nahlédnout pod pokličku toho, jak vzniklo nebeské stříbrné město, a především, jak se Lucifer seznámil s Mazikeen – nebo přesněji s její matkou. Identita matky Mazikeen je další skládačkou, která činí děj peprnějším a dodává Luciferovu příběhu nový rozměr. Jakési intermezzo představuje kratší příběh, v němž démoni rokují o situaci, v níž se nacházejí, a důsledcích toho, že Jahve opustil své univerzum. Tento příběh se zdá být jen atmosferickou vycpávkou, ale zkušenost už velí Careyho nepodceňovat. Což se ostatně ukazuje i zde, především na osobě Elaine Bellockové. Již dříve postava Elaine zaznamenala bouřlivý rozvoj a mohlo se zdát, že Mike Carey v jejím případě dosáhl maxima, leč chyba lávky! Všechno je čajíček ve srovnáním s tím, co Carey klade Eliane na bedra v závěru Vlka pod stromem! Onen vlk zde totiž sehrává klíčovou roli a není to nikdo menší než sám Fenriz, jemuž se daří Luciferovi řádně zatopit pod kotlem (k čemuž položil Mike Carey základy již dříve). Závěr osmé knihy tak patří mezi ty dosud nejdramatičtější.

Mezi velké klady Vlka pod stromem ovšem nepatří návrat k většímu spádu děje, ale spíše velké množství nových střípků do celkové mozaiky. Tím tento díl opravdu vyniká. Jistě potěší i odkaz na původního Sandmana v podobě vstupu Osudu z rodu věčných na scénu. Menší vadou na kráse je fakt, že i osmá kniha končí otevřeným koncem – to ale na druhou stranu naznačuje, že Mike Carey má děj do detailu promyšlený a že se již blížíme k završení. Vskutku, zbývají poslední tři knihy. A podle knihy právě dočtené lze čekat opravdovou jízdu. Protože už to asi není jenom zápas Lucifer versus Jahve…

Souhrn

Suma sumárum, série Lucifer je ďábelsky povedená věc, scénárista Mike Carey si totiž s Neilem Gaimanem v ničem nezadá. Lucifer je důmyslné, inteligentní dílo, vzpírající se prvoplánovitosti, avšak bez toho, aby nudilo. Jedná se o spletitý, provázaný příběh s několika dějovými liniemi, ve kterém se ale čtenář neztratí. Je asi zbytečné srovnávat Lucifera se Sandmanem. Oba sice pojí příbuzenská vazba, obojí je však svébytným dílem. Careymu se podařilo organicky na Gaimana navázat, dal však Luciferovi dostatek příležitostí pro emancipaci. To, co začalo jako spin-off, ovšem vykvetlo do krásy a stojí dávno na vlastních nohách.

doporučuje

Název: Lucifer (V-VIII)

Scénář: Mike Carey

Kresba: Peter Gross a kol.

Nakladatel: NetopejrCrew

Počet stran: 168, 144, 168, 160

Rok vydání: 2013, 2014, 2014, 2015

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Josef Šrámek

Josef Šrámek světlo světa spatřil ve stejném roce jako Miliusův Barbar Conan. Asi už tehdy byly kostky vrženy. K fantastice se dostal prostřednictvím nudy ve školních škamnách, krácené hraním Dračího doupěte, dalším iniciačním zážitkem pak bylo setkání s jistým urostlým Cimmeřanem. Po R. E. Howardovi, L. De Campovi a L. Carterovi pak už rychle za sebou následovalo seznámení se s J. R. R. Tolkienem. A. Sapkowskim, R. E. Feistem, D. Eddingsem a D. Gemmellem, čímž bylo o preferencích definitivně rozhodnuto. S ohledem letité okouzlení historií vždy inklinoval spíš k fantasy než sci-fi, knihy I. Asimova, F. Herberta nebo P. Andersona ovšem uznává také. Neopovrhne ani fantastikou domácí, ujít si nenechá především knihy J. Červenáka, L. Medka, J. Hlávky, V. Šlechty, Š. Kopřivy, dopustit nedá na Kulhánkův Noční klub, Kladivo na čaroděje, Malazské univerzum a – jak jinak – světy H. P. Lovecrafta J V poslední době ale holduje především komiksu, k němuž ho přivedli R. Kirkman, J. Hill, F. Miller, M. Mignola a A. Moore.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.