Nová sezóna magazínu Crew odstartovala

11.9.2015    Josef Šrámek    Komiksy / Literární brána

Crew 47Pozvolna nám odstartovala nová sezóna komiksového magazínu Crew, je tedy načase podívat se číslům 47 a 48 podrobněji na zoubek. Loňský ročník totiž vykopnul laťku poměrně vysoko, takže zvědavost, s čím se Crwáci vytasí letos, je nemalá. Blacksad1

Stačí k tomu už obálka prvního čísla ročníku. Po silnici si to mezi lány ehm řepky, nebo čeho, valí v kabriu nikdo jiný než oblíbený panter Blacksad. Což znamená, že pokud neměl scénárista slabší chvilku, budou to mít novinkové komiksy, které budou tento rok soutěžit o přízeň čtenářů – a tedy knižní vydání – docela těžké. Není překvapující, že Blacksad je sázka na jistotu. Guarnidova kresba je pořád totální pecka a ani Canalesův scénář nezaostává. Příběh, roztažený do dvou sešitů Crwe, sice přináší spíše jen drobnou epizodku z Blacksadova života, oplývá ale atmosférou, kterou jsme si oblíbili v knize – a Blacksad je prostě sympaťák. Kouzlo pořád funguje.

blacksad

LamiaDalším tahákem čísla je další těžká váha, a to Neil Gaiman. Jeho příběh je v pravdě klasický. Začíná jako snová freska, končí jako horor – s ponaučením, že nikoliv pes, ale kočka je nejlepší přítel člověka. Kresba Michaela Zulliho s Gaimanovou fantazií skvěle ladí, takže výsledkem je velmi příjemný čtenářský zážitek, třebaže jde vlastně o jednohubku. Ovšem co se Crwe týče, jen víc takových!

A tah na branku neoslabuje ani do třetice. Ke slovu přichází scénárista Matthew Sturges a kreslíř ShawnCrew 48 McManus a s nimi příběh Lamia. Nic vám to neříká? A co jméno Bill Willingham? Ano, Lamia je příběhem ze série Fairest, což je spin-off proslulých a u nás oblíbených Mýtů. V tomto příběhu se vracíme do Spojených států v době padesátých let, abychom odkryly šokující tajemství Zvířete. Stylová atmosferická kresba příběhu nadmíru sluší a ani příběh nedělá Billu Willinghamovi ostudu, třebaže nemá takové ambice jakými jsou obestřeny Mýty. Palec nahoru!

Chew1Hlavní pozornost ovšem logicky přitahuje první novinková série. Pocty pomyslného čestného výkopu se protentokrát dostalo sérii Chew scénáristy Johna Laymana a kreslíře Roba Guilloryho. Název série je slovní hříčka. Dílem odkazuje na jméno hlavního hrdiny, policisty Tonyho Chu, dílem pak na jeho zvláštní schopnost. Tony je totiž cibopat. To znamená, že stačí, aby něco snědl, a následně získá z polknutého sousta celou řadu vjemů. Ovšem, s ohledem na kvalitu současné gastronomie jde málokdy o závidění hodný pocit. Proto Tony může konzumovat jen řepu, které v něm nevyvolává žádné asociace. Tony se živí jako policista. Žije ve světě, v němž po epidemii ptačí chřipky došlo k zákazu konzumace drůbežího masa – což mělo nepřekvapivě za následek utěšený rozvoj černého trhu. A právě, když jsou TonyChew2 s parťákem ve službě a monitorují nelegální vývařovnu, dojde ke zvratu, který změní Tonymu život. Stane se agentem vládního Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv. Práce má ovšem háček, protože hlavním důvodem k angažování Tonyho byla právě jeho zvláštní schopnost. Nadto nadřízený není z nového agenta nadšen. Chew, v češtině Ochutnavač, originální příjemnou kresbou, která v některých okamžicích připomíná tvorbu Petra Kopla, její hlavní devízou je ovšem detektivní žánr, který u nás patří v oblasti komiksu k příslovečným Popelkám. Lze konstatovat, že prvními dvěma díly se série rozjela zajímavě a má rozhodně potenciál.

Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet dál. V příštím čísle totiž čeká Tonyho Chu nový soupeř, kterým není nikdo menší než John Constantine. Redakce Crwe Hellblazerovi věří, a to je dobře. Každopádně, zahájení nové sezóny udělalo Dagonovi radost.

Verdikt:

dagon hodnocení doporucuje

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Josef Šrámek

Josef Šrámek světlo světa spatřil ve stejném roce jako Miliusův Barbar Conan. Asi už tehdy byly kostky vrženy. K fantastice se dostal prostřednictvím nudy ve školních škamnách, krácené hraním Dračího doupěte, dalším iniciačním zážitkem pak bylo setkání s jistým urostlým Cimmeřanem. Po R. E. Howardovi, L. De Campovi a L. Carterovi pak už rychle za sebou následovalo seznámení se s J. R. R. Tolkienem. A. Sapkowskim, R. E. Feistem, D. Eddingsem a D. Gemmellem, čímž bylo o preferencích definitivně rozhodnuto. S ohledem letité okouzlení historií vždy inklinoval spíš k fantasy než sci-fi, knihy I. Asimova, F. Herberta nebo P. Andersona ovšem uznává také. Neopovrhne ani fantastikou domácí, ujít si nenechá především knihy J. Červenáka, L. Medka, J. Hlávky, V. Šlechty, Š. Kopřivy, dopustit nedá na Kulhánkův Noční klub, Kladivo na čaroděje, Malazské univerzum a – jak jinak – světy H. P. Lovecrafta J V poslední době ale holduje především komiksu, k němuž ho přivedli R. Kirkman, J. Hill, F. Miller, M. Mignola a A. Moore.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.