Nadšení okolo Scythe bylo oprávněné. Je to strategie jako řemen

31.5.2017    Lukáš Vaníček    Herní brána / Slideshow / Stolní hry

O deskové hře Scythe se mluví v superlativech. Od recenzentů dostává s železnou pravidelností vysoká hodnocení. Jenže velká krabice stojí ke dvěma tisícům, což na deskovku v malém českém prostředí není právě málo. Má smysl si Scythe koupit a hrát? Má. A to nejen proto, že jej Albi vydalo v češtině.


Scythe není nejlepší hra na světě, rozhodně bude řada lidí, které prostě bavit nebude, ale fungující herní mechaniky, nádherné grafické zpracování a  obsažené detailní komponenty se navzájem doplňují tak, aby hráčům poskytly velmi intenzivní zážitky z originálního prostředí.

Co se žánru týče, je to strategie jako řemen, která obsahuje od všeho trochu – budete těžit, vyrábět, budovat, vylepšovat i bojovat. Čemu budete věnovat nejvíce pozornosti, je zcela na vás, ale většině činností se nevyhnete. Můžete vyhrát, aniž byste jedinkrát vystřelili z děla, nebo vylepšili jedinou svou akci. Pokud v něčem tato hra vyniká, tak ve své otevřenosti. Dovoluje hráčům rozmanitý herní styl a zároveň umožňuje vyhrát každému.

Scythe není (jen) řežba o území, jako třeba Blood Rage, není to (jen) eurovka, kde kombinujete těžbu s prodejem a reinvesticí zisků jako třeba Mombasa. Od každého typu hry si tato deskovka bere to nejlepší, a to tak, aby žádná část hry nepůsobila ochuzeně a odfláknutě.

Dlouhá, ale překvapivě hladká pravidlová anabáze

Vysvětlit a hlavně pochopit pravidla dá zabrat. Je jich hodně. Ale samotné ovládání hry je naprosto triviální! Většinu času se budete rozhodovat mezi čtyřmi akcemi a ty vyjma Rusvětů nemůžete zopakovat dvakrát po sobě.

Naprosto ale chápu počáteční zděšení nováčků, před kterými se otevře obří škála možností. Co udělat jako první? Jak to nezkunit? Pomůže mi tohle? To může a rozhodně u některých povede až k zoufalství nebo frustraci: co udělat teď a co potom? To je na Scythe ostatně nádherné. Nevede vám na začátku ruku, aby úvodní tahy byly pokaždé stejné a nakonec nudné. Ne, tady se můžete od začátku soustředit vždy na něco jiného a za tím tvrdě jít. Velká otevřenost ale dokáže spoustu hráčů snadno odradit.

Mapu rozdělenou na hexy začnou brzo zaplňovat dělníci a mechové.

Hra skončí v momentě, kdy jeden hráč splní šest z deseti různých podmínek – postav všechny své budovy, smontuj všechny své mechy, dosáhni maxima popularity a podobně. Každé podmínce je třeba věnovat nezanedbatelné úsilí, takže pozornost rozdělená na dílčí cíle hru rozkouskuje a dovolí pojmout Scythe i méně zkušené hráčské mysli.

Třeba chci postavit mecha. Na něj potřebuji suroviny, ty musím někde získat. Tak začnu těžit a obchodovat. Během dvou tří kol mám mecha, co dál? Chci dalšího, fajn, proces zopakuji. A když mám dva, chci bojovat, na to potřebuji zvednout vojenskou sílu, takže začnu s podporou. Počátečnímu chaosu stavíte jeden mantinel za druhým, až jej zcela ovládnete a už jen z toho se budete radovat.

Harašení kanóny

Naprostá volnost platí při hraní Scythe i v boji. I když jsou vaši protihráči militantní fanatici, partie nebude připomínat jednu kontinuální řežbu jako třeba v Battletechu. Mechy si musíte postavit.  Ale to není všechno. Do souboje investujete vojenskou sílu reprezentovanou na stupnici moci. A aby bylo co investovat, musíte nejprve moc prostřednictvím svých akcí získat.

To je snad první hra, která má v krabici integrované i mističky na herní komponenty!

Kdo má olšové ruce, nyní může zajásat. O výsledku střetnutí tu nerozhodují kostky! Účastníci šarvátky určí, kolik síly vyčerpají, a zda zahrají bojovou kartu. Vyšší součet vyhrává. A hráči mají hodně indicií k tomu, aby si spočetli, zda se jim boj vyplatí a jakou jej mají šanci vyhrát. Prvek náhody tu řeší bojové karty, které si každý syslí na ruce tajně.

Bojovat nemusíte, když nechcete, ale dvě výhry znamenají splnění dvou (ze šesti) podmínek pro konec hry a nad tím už začne přemýšlet i zapřisáhlý pacifista. A kdo by ani pak nechtěl válčit, tak je třeba podotknout, že každá surovina, kterou dělníci vytěží, musí zůstat na herním poli. Jednak to neskutečně napomáhá atmosféře, a pak to také láká k logicky odůvodnitelné invazi. Kdo by taky odolal území s obřími ocelárnami bez obrany, že?

Opakovaná porážka v šarvátkách neznamená konec nadějí na výhru. Mechové, hrdinové i dělnici neumírají, jen se vrátí na domovskou základnu. Ke Scythe boj patří, ale i když je velmi zábavnou aktivitou, po chvíli začne platit, že kde nic není, ani smrt nebere. Až na ty nejtupější bojůvkáře každý snadno a rychle pochopí, kdy se mu útok ještě vyplatí a kdy už jen ztrácí čas. A čas tu hraje důležitou roli. Čím méně jalových akcí uděláte, tím větší máte šanci na vítězství. Ta jsou mnohdy těsná.

Příjemný večer

Odvážil bych se Scythe připodobnit k obří legendě jménem Twilight Imperium, ale s lidskou herní dobou. Na partii budete potřebovat ideálně dvě hodiny čistého času, nebo tři, pokud ještě vysvětlujete pravidla. Pro mě osobně ideální délka na hlavní náplň večera s deskovou hrou pro partičku přátel.

Herní komponenty obsahují celou řadu detailů, které by tam být nemusely a hra jako taková by zůstala stejná, jenže jsou to právě ty drobnosti, které Scythe odlišují od žánrově stejných titulů a posilují skutečné prožívání hraní. Už jen třeba fakt, že dřevěné figurky dělníků a plastové modely mechů i hrdinů mají jiný tvar. Poledním dvěma zmíněným dokonce autoři přisoudili tvar částečně odpovídající duchu národa, jenž je ovládá. Rusvětský mech se ohání dvěma obřími srpy a Severská království brání vikinská loď na nožičkách!

Hráč se rozhoduje mezi čtyřmi akcemi. Rozhoduje, jak efektivně je dokáže na sebe navázat.

Ilustrátor Jakub Rozalski odvedl vskutku vynikající práci. Každou kartu (a že jich ve hře je) doplnil originální ilustrací. Nejvíce je to vidět na příběhových setkáních. Na nich nečekejte žádný úvodní text, pouze obrázek, jak hrdina někam přišel, a něco se stalo. Teprve tři možnosti, jak se hráč zachová a co za to dostane, to už je psané. Moc se mi líbí, že autoři nechali interpretaci na vás, byť hodně napovídají.

Scythe vytváří příběh tam, kde bychom jej nečekali. Přeci jenom je hra primárně strategií. Natěž, postav, ovládej. Nic víc. Ale hra se maximálně snaží, abyste se oprostili od pocitu, že jste hráč sedící u stolu v obýváku a hýbete dřevěnými figurkami po kartonové desce. Každou svou částí se vás snaží přimět partii PROŽÍT.

Hra se dá hrát i v jednom! Tuto variantu řeší speciální mód, kdy proti vám stojí automat tvořený kartičkami. Ideální herní zážitek však Scythe nabídne až od tří hráčů výše. Ale to platí pro drtivou většinu her.

Ve výsledku tu máme skutečně do posledního detailu promyšlenou a fungující hru, která se jen tak neomrzí. Každá partie je originální a lze vymyslet trochu odlišnější způsob, jak vyhrát. Kdo má rád strategické myšlení, steampunk nebo jen originální deskovku, tomu Scythe vřele doporučuji. Právem si z ní většina světa deskových her sedá na zadek.

90 %

Název: Scythe
Druh hry: strategická
Počet hráčů: 1 – 5
Délka hry: 120
Distributor: Albi
Herní kategorie: dieselpunk, alternativní historie
Rok vydání: 2015

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Lukáš Vaníček

Lukáš Vaníček poprvé přičichl k žánru fantasy v Městské knihovně v Nechanicích, kde v nejzazším koutku objevil první díl desetidílné ságy Davida Eddingse Belgariad a Malloreon. (V knihovním fondu však scházel desátý díl), který marně sháněl dalších pět let). Když dočetl celou knihovní poličku, začal budovat vlastní knihovnu. Už od gymnaziálních studií chtěl být novinářem. Brzy si ale uvědomil, že bez praxe to nepůjde, a tak se stal redaktorem Fantasyplanet, která v té době zažívala renesanci. Poté pracoval i pro Topzine v jeho nejranějších začátcích, ale zde vydržel jen tři roky. Pro Fantasyplanet psal až do roku 2015, odkud prchá naštvaný na tehdejší vedení a úkryt nachází pod Dagonovými ploutvemi.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.