Na GameConu se hrálo, hrálo a hrálo

Vedro a deskovky. Tak by se dal ve dvou slovech popsat právě skončený GameCon, který začíná ve čtvrtek 16. a končí v neděli 20. července v Pardubicích. Venku se pravý letní pařák snaží redukovat vlažný vítr přinášející náznak vlhkosti z nedalekých bouřek viditelných na obzoru, leč nikdo ho už nepozval dovnitř. V kulturním domě Dukla se vzduch dá krájet a prodávat jako levný stavební materiál. To ale vůbec nebrání stovkám účastníků, aby hráli jako o život.

Podtitul GameConu zní: „Největší festival nepočítačových her“, tudíž tu jde hrát pěkně postaru, naživo, skutečně všechno, jenom je třeba mít štěstí a na aktivitu se přihlásit včas. Třeba na LARPy či večerní laser game je počet míst poměrně omezený. „Program je rozdělený do několika tematických linií, které zhruba vystihují směry, kterými se nepočítačové hry ubírají,“ říká mi Jindřich Kára, jeden z pořadatelů. Ti nezapomněli prakticky na nic a nikoho.

Hry bavily malé i velké účastníky. Foto: Kristýna Obrdlíková

Hry bavily malé i velké účastníky. Foto: Kristýna Obrdlíková

 Lze tu hrát třeba velké, několikahodinové „epické“ deskovky jako například Arkham Horor, Shogun a podobně, u kterých je možné strávit spoustu hodin a ani si nevšimnout, že uběhly. „Bylo to super,“ raduje se Jirka, když odchází od právě dohrané partie Eldritch Horror. „Každá deskovka se hraje líp, když je víc spoluhráčů. Doma mám problém vůbec někoho sehnat a tady jich jsou desítky ochotných si zahrát cokoliv a hned,“ dodává nadšeně a odchází za další zábavou.

Co chvíli se pořádá nějaký turnaj o hodnotné ceny. A nemusí to být zrovna klání v klasických hrách. Jsem třeba svědkem souboje v pojídání rohlíku na čas. Od rána do večera začínají a končí LARPy, které hráče zavádějí do vesmíru, na paluby pirátských lodí či do dávné minulosti. Občas zazní i nějaká ta přednáška a pořadatelé nezapomněli ani na takzvané „figurkáře“. Wargaming, neboli hraní si s miniaturami, umožňují účastníkům GameConu velet velikým armádám orků, elfů a další fantasy zběře, nebo se stát pilotem v letce X-Wingů či usednout za kormidlo steampunkových bitevních lodí.

Každou aktivitu, na níž je nutné se přihlásit, vede jeden konkrétní člověk, který vysvětluje pravidla a pomáhá úplným začátečníkům si hru vychutnat, i když mají na hraní jen vyměřené dvě hodiny. „Vysvětlit stodvacetistránková pravidla za půl hodiny, aby zbylo dost času na samotné hraní, je docela problém, ale dá se to zvládnout. Hlavně nezabíhat do detailů,“ poznamenává jeden z instruktorů Lukáš.

Došlo i na plastové figurky vojáků. Foto: Kristýna Obrdlíková

Došlo i na plastové figurky vojáků. Foto: Kristýna Obrdlíková

„Návštěvníci budou moci během čtyř dnů okusit z bohaté nabídky stolních her jak české, tak zahraniční produkce. Deskové hry už dávno nejsou jenom Člověče, nezlob se, nebo šachy,“ nechal se už před začátkem GameConu slyšet Jindřich Kára s tím, že na účastníky čeká více než stovka různých her na ozkoušení, které se zaměřují na všechny žánry – fantasy počínaje, hororem či detektivkou konče.

Má absolutní pravdu. Do velikého sálu Kulturního domu Dukla se neplatí žádné vstupné. Přijít může kdokoliv z ulice a hrát. Hrát cokoliv, co kdy někde viděl, nad čím dumal při prohlížení internetových obchodů nebo od někoho slyšel, jak super je to hra.

Ze sálu zní chřestění kostek, šustění karet a ustaviční hlahol. Deskoherna se otevírá v devět ráno. Zavírá dlouho po půlnoci a pořád se tu něco děje. „Potřebujeme čtvrtého do Zeměplochy,“ láká mě trojice naprosto neznámých lidí, kteří sedí u stolu s připravenou hrou. Přisedám a sotva se seznámím, už hraju. S pravidly nám pomáhá herman – člověk, který rozumí pravidlům a je zde od toho, aby nám předal své vědomosti. Hrajeme pak už bez něj a nečiní to žádné potíže. Nejdůležitější je vždy prvotní seznámí s herními mechanismy a potom už to jde samo.

Karetní hra HOPE příjemně překvapila. Foto: Kristýna Obrdlíková

Karetní hra HOPE příjemně překvapila. Foto: Kristýna Obrdlíková

Od Zeměplochy rovnou sedám na bitevní pole v postapokalypticky laděné hře HOPE. Do ruky beru balíček karet a pravidla mi vysvětluje Michal Suchánek. Po chvilce se dozvím, že to je samotný autor celé hry. S jeho cennými radami se mi podaří i vyhrát.

Jdu se na chvilku vyvětrat ven, ale už u dveří mě nabírá další parta nadšenců, co si jde zahrát Port Royal. Pravidla neznáme, ale sotva otevřeme krabici, už nad námi zní hlas: „Chcete to vysvětlit?“ Chceme a pak další dvě hodiny vykrádáme lodě a obchodujeme jako praví mořští vlci.

„Je to paráda. Člověk může zkusit spoustu deskovek a rozhodnout se, jestli je fakt dobrá, než ji koupí,“ libuje si Petr, když spolu ve dvě dáno opouštíme deskohernu a jdeme spát. Za námi se ještě dlouho ozývá šustění karet a chřestění kostek.

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Lukáš Vaníček

Lukáš Vaníček poprvé přičichl k žánru fantasy v Městské knihovně v Nechanicích, kde v nejzazším koutku objevil první díl desetidílné ságy Davida Eddingse Belgariad a Malloreon. (V knihovním fondu však scházel desátý díl), který marně sháněl dalších pět let). Když dočetl celou knihovní poličku, začal budovat vlastní knihovnu. Už od gymnaziálních studií chtěl být novinářem. Brzy si ale uvědomil, že bez praxe to nepůjde, a tak se stal redaktorem Fantasyplanet, která v té době zažívala renesanci. Poté pracoval i pro Topzine v jeho nejranějších začátcích, ale zde vydržel jen tři roky. Pro Fantasyplanet psal až do roku 2015, odkud prchá naštvaný na tehdejší vedení a úkryt nachází pod Dagonovými ploutvemi.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.