Mycelium IV: Vidění – Za znalosti se platí

Poté, co se Lukas vzdal a stal se závislým na össenských houbách, už nic není jako dřív. Všehoschopný a vždy chladný Hildebrandt do sebe lije myceliální břečku ve velkém a doufá v rychlý konec; nic ho už nemůže rozházet. Jenže to se přepočítal – Morrisonova choroba tu nebyla proto, aby ho zabila, ale aby z něj učinila nástroj…

Netradičním hrdinou

Postava Lucase není zcela typickou ukázkou hrdiny, kterého bychom čekali v roli spasitele vesmíru. Ačkoli on sám si to nemyslí, má řadu charakterových chyb. A spoustu z nich mu jen těžko můžeme odpustit. Ať už se jedná o jeho chladnou kalkulaci, dalo by se říci až vypočítavost, nebo o jeho schopnost jít přes mrtvoly (někdy i doslovně). Prostě mu nemůžeme zapomenout, že je tak strašně… lidský. Ale pak si nalijete čistého vína a uvědomíme si, že kdyby byl rytířem na bílém koni, už by ve světě Vilmy Kadlečkové dávno pošel… A tak se seberete, přestanete se tvářit, že máte nějakou morální převahu, a jdete mu zase fandit.

Ve Vidění bude Lucas podporu potřebovat víc než kdy dřív. Nejen, že se musí vyrovnat s tím, co se mu stalo a jaké následky to pro něj bude mít, ale musí se také postavit své minulosti, která může skrývat řadu odpovědí na jeho otázky. A to ani nemluvíme o tom, že na obzoru jsou problémy mezigalaktických rozměrů. Na pozadí toho, že se k zemi blíží Hvězdovládci, ve vesmíru začínají změny, při nichž jen tak umírají Lodě, a lidé na Zemi si začínají uvědomovat, že jsou vlastně utlačovanou většinou, je Lucasův boj titěrný. Skoro…

Těžko dostižitelný nadprůměr

Většina postav si prošla svým vývojem, který se tady pořádně projeví. Někdo se ukáže jako bezpáteřní krysa, někdo jako naivka. I Pinky se dala dohromady a našla svou důstojnost. Oproti tomu Lucas zjistil, že ani on není neomylný a může chybovat. Osudy hrdinů se proplétají čím dál těsněji a vztahy mezi nimi jsou stále vyhrocenější. Nejvýrazněji je to znát na Lucasovi s Aš~šádem. Ačkoliv jim jde čas od času o totéž, skrze svou tvrdohlavost a rozdílné pohledy na svět nejsou schopni spolupracovat a vzájemně si akorát škodí. A ač se zdál zpočátku hlavním viníkem hlavně Hildebrandt mladší, teď se naplno ukazuje, že si s mistrem Aš~šádem nemají opravdu co vyčítat. Ashovo neustálé tajnůstkaření, kdy si polovinu informací nechává pro sebe, přináší řadu problematických situací. A i když pro to má nejspíš důvod, zatím tu není nic, co by jeho chování omlouvalo.

Vilma Kadlečková opět dokazuje, že si Mycelium neomotalo kolem prstu své čtenáře jen tak. Hutná atmosféra, vybroušené dialogy reálně působících postav a živé popisy, to vše udává knize zběsilé tempo. Odhalení, kterých se tu dočkáme, jsou pak jen příjemnou chuťovkou na závěr. Komplexní a detailně propracovaný svět, v tuto chvíli ne zrovna lákavě vyhlížející budoucnosti, vás pohltí a mycelium se vám rozbují v krevním řečišti, jen co vezmete knihu poprvé do ruky. Celá série si zatím drží svou vysokou úroveň, která se bude ostatním knihám českých autorů opravdu jen těžko překonávat.

A věřte mi, že po dočtení Vidění, už vás nikdy ani omylem nenapadne vlézt někomu do jeho soukromých dopisů…

Verdikt: 

dagon hodnocení doporucuje

vidění

Název: Vidění (Mycelium IV)

Autor: Kadlečková, Vilma

Nakladatel: Argo

Počet stran: 482

Rok: 2014

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Zuzana "Daletth" Hartmanová

Daletth začala číst fantasy v poměrně útlém věku a tato vášeň jí vydržela až dodnes. Není tedy divu, že postupně nezůstalo jen u čtení, ale začala psát i vlastní příběhy. Kromě starších (a starých) textů, které můžete najít na jejích stránkách, jí v roce 2017 vyšla kniha "Noční labuť" u nakladatelství Gorgona Books. Mimoto získala v roce 2016 druhé místo v soutěži Vidoucí za postapokalyptickou arcanepunkovou povídku "Požírač blesků". V mezičase mezi psaním se stala redaktorkou magazínu MFantasy, kam psala několik let, než se nakonec rozhodla, že chce vlastní stránky. Jak je jejím zvykem, šla hlavou proti zdi a spolu s dalšími lidmi založila tento web.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.