Lone Wolf ve spárech hvězdopravců

7.6.2017    Externí redaktor    Gamebooky / Herní brána

Království děsu je šestá kniha v sérii Osamělého vlka, a zároveň první knihou (pod)série Magnakai. V páté knize (Stín na písku) jsme našli ztracený artefakt, Knihu Magnakai, a seznámili jsme se s dávnou legendou o historicky prvním rytíři Kai (Sluneční orel) a sedmi Kamenech vědění (v originále Lorestones).


A bing! Máme tady zápletku pro sedm dalších knih. Ano, stejně jako kdysi dávno Sluneční orel, i my v roli Osamělého vlka budeme nyní nahánět výše zmíněné Kameny vědění. Paráda! Čeká nás návštěva mnoha zapadlých koutů Magnamundu a bude to divoká jízda. Než se do toho pustíme, (opět) dovolte několik čísel a faktů:

První (originální) verzi Království děsu vydal Joe Dever v roce 1985, u nás vyšla v překladu v roce 1994 (AFSF s.r.o.). Revidovanou verzi vydal Joe Dever v roce 2008, a součástí knihy je rovněž bonusové dobrodružství čítající 187 herních sekcí. Tuto revidovanou verzi u nás vydalo nakladatelství Mytago v roce 2014. Základní příběh obou verzí je rozčleněn do 350 herních sekcí.

Válka v povodí Stornu

Jak už jsem lehce naznačil výše, příběh šesté knihy se bude točit okolo získání prvního Kamene vědění. V tomto případě se jedná o Lorestone z Varetty, což je jedno z velkých (a starobylých) měst jižně od Rokle zkázy (Maakengorge). Že to ale nebude procházka růžovým sadem, poznáte hned na začátku příběhu, kdy přijíždíte do provincie Quarlen, abyste překročili řeku.

Kámen vědění z Varetty navíc není ve Varettě, což se vlastně také dozvíte velmi brzy. Čeká vás poměrně strastiplná pouť válkou zmítanými královstvími, která jsou situována v povodí řeky Storn. Kromě války narazíte ještě na napůl šíleného šlechtice, který (nebudete-li opatrní) také umí být otravný jako osina v zádeli.

Více toho o příběhu prozrazovat nechci. Samotná zápletka je sice extrémně jednoduchá, ale prostředí, v němž se budete nacházet, má dobrou a silnou atmosféru. Tu navíc umocňuje množství opravdu důležitých rozhodnutí, jež budete muset během výpravy učinit.

Cestujeme křížem krážem

Toto je stěžejní sekce celého článku, všechno okolo jsou jenom kecy. Tady se totiž nacházejí vysvětlení, proč jsou Království děsu tak skvělým gamebookem.

Předně, game-design této knihy je na vysoké úrovni, což se rozhodně nedá říct o všech knihách série Lone Wolf. Série čítá takřka tři desítky svazků, takže je jasné, že některé budou nevyhnutelně slabší. Ale tohle není ten případ, tak si to pojďme užít.

Jedna z velkých výhod je, že Království děsu jsou první knihou Magnakai. Vybíráte si nové a silnější disciplíny (pouze tři, takže musíte opravdu dobře volit), a knihu tak můžete dohrát i pokud je to vaše první zkušenost s Osamělým vlkem, s mizernými statistikami a dokonce bez Sommerswerdu! Vyváženost tohoto gamebooku je jednoznačně největší klad.

I když je příběh v hrubém měřítku lineární a má celkem dost pasáží, kterými prostě musíte projít, pořád tam zbývá velké množství variant, jak si putování zpestřit. A konečně tyto volby nejsou koncipovány jako pouhé odbočky – což znamená, že musíte opravdu pečlivě vybírat, kam a jak zahnete, protože si rozhodnutím zavíráte jiné možnosti. Toto řešení ponouká k opakovanému hraní, což by obecně měla být největší deviza gamebooků.

Navíc tím, jak budete knihu hrát vícekrát, se naučíte do velké míry eliminovat riziko těžkých soubojů a budete tak moci dohrát příběh úspěšně i se slabými nebo nedobře vybavenými postavami.

Jako perlička pro ostřílené rytíře Kai je zde možnost vyhrát v turnaji vynikající luk, který vás bude provázet i ve všech dalších knihách. K tomu zde je ještě možnost získat magické Válečné kladivo z broninu, jež přidává malý bonus k bojovým statistikám. V původním vydání z roku 1994 mělo smysl se opravdu snažit jej najít, protože kromě Sommerswerdu to byla jediná zbraň s bonusem k Umění boje. To ji dělalo dokonce lepší než speciální artefakty jako Vashnova dýka (z Rokle zkázy) nebo Drahocenný palcát (ze Stínu na písku) – ty jsou bez bonusu. Nicméně příchodem zcela revidovaného Útoku ze tmy toto kladivo dost ztrácí na významu, neboť v prvním díle se nyní dají získat excelentně zpracované zbraně, které bonus dávají rovněž. Zbrojnice kláštera Kai je jimi, s trochou nadsázky, úplně přecpána. A je to škoda. Kdyby Joe Dever při revizi šesté knihy kladivu přidal něco navíc, bylo by to úplně perfektní.

Během hraní také můžete udělat minimálně jednu velmi hrubou chybu z nepozornosti, což také přidává na atraktivitě příběhu. Variabilita je zastoupena napříč celou knihou, ve volné přírodě i ve městech, každou chvíli je nutné si promyslet, kudy povedou vaše další kroky.

Snad jen takřka na konci se (opět) setkáváme s nemilosrdnými odbočkami, kde číhá smrt bez jakéhokoliv varování. Ale to už ke gamebookům tak nějak patří.

Gamebook nové generace

Mezi původním a novým vydáním je mnoho rozdílů. Tím nejnápadnějším je obálka. Na původním vydání z roku 1994 je (subjektivně) opravdu ošklivá, snad nejhorší z celé série Magnakai. Zajímavý je však koncept bílého pozadí, který je typický pro všechny svazky Magnakai – a ve vaší knihovničce tak dokážete tyto svazky jednoznačně odlišit na první pohled. To je ale opravdu jediný klad. Nová obálka je skvělá, nebál bych se říct perfektní.

Již minule jsem byl rozpačitý z tiráže, respektive ze jmen uvedených u překladu knihy. Tento fenomén pokračuje i v šestém svazku a popravdě bych byl rád i za nějaké vysvětlení ze strany nakladatele. Překlad knihy je použit ten od Věry Šedé z roku 1994 (AFSF), tedy alespoň tak je to uvedeno. Nicméně reálně se text nového vydání liší od toho původního. Mají tyto změny na svědomí Jan Galeta a Jan Charvát, kteří jsou uvedení jako korektoři? Na tuto otázku opravdu neumím odpovědět.

Je však nutné subjektivně podotknout, že úprava překladu je k horšímu. Původní překlad od Věry Šedé je střízlivější a konzervativnější, a celkově působí lépe. Teď mám na mysli zejména návštěvy hostinců, kde hospodští v originále mluví nějakým (nespisovným) dialektem. Původní překlad si s dialektem příliš nelámal hlavu, verze od Mytaga se však snaží o jakousi napodobeninu valašským (či hanáckým) dialektem, a osobně se domnívám, že nejde o dobré řešení.

Změna je samozřejmě také u ilustrací (stejný kreslíř jako u prvních pěti svazků), jejich hodnocení je otázka vkusu. Deldenští piráti jsou ale super.

Hvězdopravci a astrologové

Ano, bonusové dobrodružství je v šesté knize rovněž. Popravdě, v tomto případě bych byl radši, kdyby nebylo. V doplňkovém příběhu hrajete za učence a hvězdopravce Gwyniana, a je to strašlivá nuda k uzoufání. Dobrodružství je nechutně lineární, vaše volby mají pramalý vliv na příběh, jste násilně manipulováni do situací, které se tvůrci hodí do krámu. Hlavní charakter je extrémně nezajímavý, texty věnující se hvězdopravectví příšerně rozplizlé. Nejhorší na tom všem je, že dobrodružství má celkem 187 herních sekcí, což je více než polovina délky hlavního příběhu. To agonii při čtení nesnesitelně natahuje. Abych mohl napsat tento (subjektivní) odstaveček, četl jsem to čtyři dny.

Takhle to zkrátka dopadá, když chce někdo udělat dobrodružství ze situace, která je v hlavním příběhu rozepsána ve dvou odstavcích. A navíc poměrně význačně mění charakter dvou důležitých cizích postav hlavního příběhu (Cyrila a Roarka). A to je podle mě hrubá chyba.
Bonusové dobrodružství tedy vůbec nezahrnuji do závěrečného hodnocení, není k tomu nejmenší důvod.

Verdikt

Gamebook Království děsu je vynikající, jeden z nejlepších v celé sérii Lone Wolf. Určitě TOP 3.

Příběh sice jednoduchý, ale s potenciálem využitým na maximum, a herní možnosti (na poměry Lone Wolfa) neskutečně široké. Vyváženost perfektní, jako první kniha Magnakai vhodná také jako startovací gamebook pro nové hráče.

Skvělý úvod do nové série.

Redakční host Jiří Mikulíkjiri-mikulik

(Jiří Mikulík je velký fanoušek fantasy a zejména her na hrdiny, jimž se věnuje již více než 20 let. V poslední době se zaměřuje na jeho velmi oblíbený žánr, a sice gamebooky – a to nejen jako hráč, ale i jako tvůrce a spisovatel.)

100 %

Název: Lone Wolf 6: Království děsu
Série: Lone Wolf (Osamělý vlk)
Autor: Joe Dever
Překlad: Věra Šedá
Nakladatelství: Mytago
Počet odkazů: 350
Rok vydání: 2014

komentáře 2

  • Jiří Mikulík 8.6.2017na17:32

    Super, děkuji za odpověď!

  • Jiří Reiter 8.6.2017na11:42

    Dobrý den, úpravy v původním překladu Věry Šedé má tomto dílu skutečně na svědomí Jan Galeta, v tiráži by to mělo být uvedeno lépe, v dalších dílech jsme se polepšili a tuto chybu již napravili.
    Od tuším pátého dílu dále jsme začali pro urychlení vydávání spolupracovat s AFSF a nakupujeme od nich starší překlady, které revidujeme. Změny většinou nejsou nijak drastické, ale musíme překlad podřídit novému překladovému klíči a snažíme se text také trochu uhladit. Namátkou jsem si otevřel odkaz 81 kde lze vidět, na co se hlavně redaktor zaměřoval – tedy nadbytečné zájmena a opakování slov. Osobně si myslím, že právě takováto redakce staršímu vydání scházela.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.