Lone Wolf v útrobách Hradu smrti

6.9.2017    Ondřej "Walome" Hartman    Gamebooky

Hrad smrti je sedmá kniha ságy o Osamělém vlkovi, a zároveň druhou knihou série Magnakai. Minule jsme si řekli něco o Kamenech vědění, a dokonce první z nich nalezli v chrámu starobylého města Tekaro. V sedmé knize budeme hledat Kámen vědění z Herdosu, který je želbohu ukryt na temném místě nazvaném Kazan-Oud (Hrad smrti).


Jako obvykle je však nejdříve nutné uvést nějaká data:
– první (originální) verzi Hrad smrti vydal Joe Dever v roce 1986, u nás vyšla v překladu v roce 1994 (AFSF s.r.o.)
– revidovanou verzi vydal Joe Dever v roce 2008, a součástí knihy je rovněž bonusové dobrodružství s názvem Vševidoucí, čítající celkem 127 herních sekcí; tuto revidovanou verzi u nás vydalo nakladatelství Mytago v roce 2015
– základní příběh obou verzí je rozčleněn do 350 herních sekcí

 

Nezničitelné síly zla

Zápletka sedmé knihy je velmi jednoduchá. Ziskem Kamene vědění z Varetty jste nastoupili na cestu, kterou před vámi kdysi dávno absolvoval první rytíř Kai a zakladatel řádu, Sluneční orel. Intuice a osud vám prozradí další cíl – Kámen vědění z Herdosu. Ten se nachází v Dessi, zemi čarodějů na jihu severního kontinentu, kde se setkáte s naším rádcem a přítelem lordem Rimoou.

A pak už to jde ráz naráz. Vysvětlení, co je vlastně Kazan-Oud, nějaká drobná historie, ambice a možnosti, a jdete na to. Mágové z Dessi nedokáží zlo z Hradu smrti zničit, a tak jej pouze drží za čarovným štítem. Zničení je (samozřejmě) na vás. Takže dostanete „klíč“, loďku a můžete vyplout na temný ostrov.

Až na pár úvodních sekcí vás tak čeká prozkoumávání (a probíjení se) interiérem Hradu smrti, jemuž vládne prohnilý kníže Zahda. Problém je v tom, že (i když to na začátku nevíte) vůbec nemáte výpravu pod kontrolou a stáváte se hračkou sloužící k pobavení démonického publika.

Příběh tak přináší klasické klišé, kdy si s vámi hlavní záporák hraje, místo toho, aby vás na místě usmrtil (jakmile k tomu dostane příležitost). Více než jakýkoliv jiný díl Osamělého vlka, vám právě Hrad smrti bude připomínat nějaké náhodné dobrodružství z dílny FF. Prostě brutální podzemí napěchované monstry nejrůznějšího zrna, pastí, slepých odboček – a samozřejmě bludiště.

Dhaxové vlevo, Beastmani vpravo

Pokud se oprostíte od faktu, že se jedná o jednu z osudových výprav Osamělého vlka, a přijmete hrad smrti jako klasický „oldschool dungeon“ a „rubačku“ potvor, tak se můžete i docela bavit. Když prošmejdíte zákoutí Zahdova sídla skrz na skrz, budete se divit, co všechno na vás Joe Dever vytáhne. Krysy, jedovaté netopýry, jedovaté plazy, přeludy, přízraky, létající useknutou ruku (ta mě teda bez jakékoliv nadsázky fakt bavila), neviditelné kočičí bojovníky, prasečí stráže a podivné Dhaxy (kteří jsou však nechutně tuzí a pokud to jedete bez Sommerswerdu, tak od nich dostanete strašně zabrat), a to ještě určitě není všechno.

Tady je ale potřeba zmínit dvě věci. Přístupů do Hradu smrti je vícero a stejně tak uvnitř je mnoho zákoutí, která na jedno hraní neodhalíte. To vám dává možnosti k několikanásobnému odehrání a nalezení buď nejméně rizikové cesty anebo zajímavých předmětů. A druhá věc je, že statistiky nepřátel jsou relativně dobře vyvážené a navíc vhodný výběr disciplín Kai zde hraje opravdu stěžejní roli (např. Uzdravování vám zachrání zádel v boji s jedovatými nestvůrami, Předpovídání zase prokoukne iluze a přeludy, atd.). Takže i když hrajete bez top výbavy (Sommerswerd) a s průměrnými statistikami, máte nemalé šance! A to je super.

Bohužel, všeho do času. Ať v první části knihy děláte, co děláte, skončíte v řetězech. Za trest jste uvrženi (beze zbraní!) do Bludiště, z něhož prostě musíte uprchnout. Nepřátelé zde jsou buď pěkně tuzí a/nebo mají na své straně nesporné výhody, takže teprve tady si užijete. Dočkáte se i hlavolamu – resp. hádanky, kterou ovšem se základní znalostí matematiky vyřešíte snadno. A i kdyby ne, pořád budete mít šanci vyváznout se zdravou kůží. Nicméně i tak si vás instantní smrt najde až nezdravě často.

A aby bylo pořádné posvícení, Hrad smrti pro vás připravil ještě dvě chuťovky na závěr. Když se vám podaří nakonec uniknout z Bludiště, můžete celkem bez problémů „minout“ odbočku vedoucí k vašemu zabavenému majetku a tak jej nadobro ztratit, což je ovšem v případě vlastnictví Sommerswerdu instantní smrt (anebo infarkt – podle nátury). A druhá – existuje pouze jedna cesta úniku z tohoto prokletého místa, a ta vás bude stát batoh. S tím je potřeba počítat, a pokud máte nasyslené lektvary (např. koncentráty z ledové pevnosti Ikaya v Kaltských jeskyních), tak tyto nechat před výpravou v obnoveném klášteře Kai. Pravidla to umožňují, zde je opravdu nutné toho využít.

Za poslední povedenou věc z hlediska game-designu považuji možnost (za určitých okolností) úplně se vyhnout finálnímu střetu. To alespoň trošku kompenzuje nedostatky uvedené výše.

Jestliže se vám podařilo dohrát Hrad smrti na první dobrou, tak vám gratuluji, ale zároveň si myslím, že jste měli pěknou kliku.

Rekonstrukce Hradu smrti

Na vydání z roku 2015 je opět výborná obálka, kterou má na svědomí italský ilustrátor Alberto del Lago. Skoro bych řekl, že udělat ji tematicky jinak bude vždycky horší. Změnil jsem však názor, když jsem poprvé viděl další del Lagovy cover arty k jednotlivým knihám (využil je pravděpodobně pro italskou lokalizaci). Ty jsou totiž fantastické a konkrétně art pro Hrad smrti (setkání s knížetem Zahdou) je přímo boží:

Rovněž ilustrace uvnitř knihy jsou povedené a poprvé mi zde přišly signifikantně lepší než ty ikonické od Garyho Chalka v původním vydání.

Mytago použilo překlad od Věry Šedé z roku 1994, do nějž (stejně jako v minulém díle) udělali pár zásahů pánové Galeta a Charvát. Jsou to ovšem drobnosti. Otázka, zda se měl nebo neměl přeložit termín „Beastman“, je podle mě irelevantní, původní název mě neruší, a jakýkoliv smysluplný překlad by byl taky v pohodě.

Přiznám se, že Hrad smrti jsem neprocházel tak poctivě, jako minulou knihu Království děsu. Nebavil mě tak. Je tedy možné, že mi unikly nějaké mušky ve zpracování Mytaga (pokud tam vůbec nějaké byly), a já tak nemám, co vytknout. Z toho, co jsem viděl, usuzuji na dobrou práci ze strany nakladatelství.

Vševidoucí

Nyní pár slov k bonusovému dobrodružství. Úplně pominu ilustrace, neboť ty jsou velmi slabé. Zejména hlavní záporák je vyveden opravdu nešťastně. Když už jsme ale u toho záporáka, v tomto krátkém dobrodružství musel autor (Nick Robinson) nějakého vymyslet, protože kníže Zahda je v hlavním příběhu připraven pro Osamělého vlka. A tak tu máme poněkud „okatého“ čaroděje (Vševidoucího), jehož hlavním úkolem je najít způsob, jak prorazit magickou bariéru od Starších Magi, aby se temnota knížete Zahdy mohla zlovolně rozpínat.

Vy jste vsazeni do role nájemného žoldnéře Taviga, který v hlavním příběhu Hradu smrti hraje takovou epizodní roličku, v níž hrdinsky zemře. V bonusovém dobrodružství se dozvíte o motivaci Taviga něco víc a samozřejmě zatrhnete plány Vševidoucímu.

Nezní to úplně špatně, jsou tady však nějaká ALE. První věc je nekonzistentních 127 herních sekcí, což bude zřejmě následek rozšíření / úprav Joea Devera, který do příběhu zasahoval. To si měl podle mě pohlídat, není to však nic extra zásadního. Důležitější je pak nezanedbatelné množství samoúčelných odkazů, kdy např. při prozkoumávání obdržíte nějaké informace navíc, které jsou však absolutně nedůležité pro hru samotnou. Na takové věci při pouhých sto dvaceti sekcích zkrátka není prostor.

Největším nedostatkem jsou však číselné statistiky. Umění boje i Kondici si nahazujete stejně jako Osamělý vlk, bohužel laťka je nastavena tak vysoko, že i při maximálních statistikách jsou vaše šance na dohrání dobrodružství hluboko pod 50%. Bojovat prostě musíte, statistiky nepřátel jsou brutální a vy budete ztrácet Kondici jak na běžícím pásu. A na léčení můžete zapomenout, takže k finálnímu bossovi zcela určitě nepřijdete v plné síle = vaše šance se limitně blíží nule. Tato nevyváženost je hrubá chyba, neboť mění zážitek z hraní ve frustraci.
Bohužel, ani toto bonusové dobrodružství se nepovedlo.

Ohodnocení

Gamebook Hrad smrti má své mouchy, zejména po příběhové stránce je kniha omezena na zisk potřebného artefaktu v izolovaném prostředí plném nepřátel. V rámci série Lone Wolf tak patří spíše k těm slabším kouskům. V sérii Magnakai (knihy 6 – 12) už je tam jenom jeden horší.

Kladem však zůstává solidní vyváženost a hratelnost, a tím možnost využít Hrad smrti jako startovací gamebook.

A je to zkrátka Lone Wolf, takže ho musíte mít!

Redakční host Jiří Mikulíkjiri-mikulik

(Jiří Mikulík je velký fanoušek fantasy a zejména her na hrdiny, jimž se věnuje již více než 20 let. V poslední době se zaměřuje na jeho velmi oblíbený žánr, a sice gamebooky – a to nejen jako hráč, ale i jako tvůrce a spisovatel.)

70 %

Název: Lone Wolf 7: Hrad smrti
Série: Lone Wolf
Autor: Joe Dever
Překlad: Věra Šedá
Nakladatelství: Mytago
Počet odkazů: 350
Rok vydání: 2015

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Ondřej "Walome" Hartman

Walome s recenzováním začal (když nepočítáme jeho blog) na stránkách Topzine.cz, kde zůstal necelý rok. Po kratší pauze se v roce 2012 stal redaktorem magazínu MFantasy, kde vydržel o něco déle. Po zkušenostech načerpaných nejen z těchto webů se stal spoluzakladatelem webu Dagon.cz, kde zůstane, dokud se Dagon nepřestane plavit ve fantasy vodách. Mezi jeho oblíbené subžánry patří urban fantasy, ale nepohrdne ani kvalitní high fantasy. Věnuje se také hraní PC a PS her a čtení komiksů.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.