Lady Mechanika vévodí vodám steampunku

Jen si to představte: Věk páry v největším rozpuku. Nebe brázdí vzducholodě, technika je na výši, pruhy a kožené korzety, kam se člověk podívá… a pomalu přichází také řada na moderní mechanické protézy. Jednou z průkopnic, leč nedobrovolnou, nové módy umělých končetin je také Lady Mechanika – dobrodružka, která bdí nad městem, podle nějž ji jeho obyvatelé pojmenovali.


Kromě toho je Lady Mechanika také hrdinkou mnoha sešitových příběhů, s čímž se v reálném světě musí občas potýkat – ta sláva může být někdy únavná. Proto také chodí po Mechanice inkognito. Nadýchané sukně, korzety a rukavičky, to vše dokáže hravě skrýt její mechanické končetiny i spoustu zbraní. Červené oči pak snadno schová za módní pestrobarevné brýle – a voila máme tu dámu na úrovni, kterou by nikdo nepodezíral z toho, že se po večerech potuluje po střechách, loví nadpřirozené bytosti, krade těla ze střežených objektů a znepřáteluje si technoprůmyslové magnáty.

Komiks nešetří celostránkovými ilustracemi (někdy i dvojstránkovými)

Když se ve městě objeví tělo dívky, která má umělé ruce, jejichž součástky se podobají těm Mechaničiným, je zřejmé, že to naši hrdinku nenechá chladnou. Je posedlá svou minulostí a zdá se, že by konečně mohla získat nějaké odpovědi. Vydává se tak po stopách, které po sobě mrtvá dívka zanechala. Ty jí přivedou do cesty mnoho zajímavých postav, některé z její vlastní minulosti, která pro nás doposud zůstává zahalena tajemstvím. Co kapitola, to nové dobrodružství, které nás zavede na jiná místa, a postupně začneme odhalovat celé tohle Tajemství mechanické mrtvoly.

Mechanika si od většiny postav v příběhu drží odstup, vlivem čehož může vypadat poměrně chladně, ale zdání v tomto případě klame. Některé záležitosti celého případu se jí dotýkají víc, než je ochotná si připustit. Činí ji to lidskou, stejně jako skutečnost, že i přes své dovednosti není neomylná a neporazitelná. Je to prototyp nezávislé, dostatečně inteligentní ženy, která si umí jít za svým, ale nezvládne všechno vždycky sama. Díky tomu je příběh uvěřitelnější a také sympatičtější.

Nakladatelství Argo vydalo komiks Lady Mechanika navíc také v limitované edici s variantní obálkou. Nicméně Dagonovi se více líbí ta „obyčejná“ – je totiž daleko víc steampunková.

Variantní obálka pro limitovanou edici

Steampunk jako subžánr je pro komiksový formát ideální – vyloženě si totiž koleduje o vizualizaci. Kombinuje v sobě eleganci dosti romantizované viktoriánské éry (do níž bývá nejčastěji zasazován), spolu s dobrodružstvím, technickým pokrokem a nezřídka i špetkou magie. Díky tomu je také čtenářsky velice atraktivní, čehož může šikovný scénárista a kreslíš využít. Joe Benitez si toho byl vědom a uchopil příležitost za pačesy, v případě Lady Mechaniky možná spíš za šroubovák. Vytvořil příběh s vcelku jednoduchou premisou, do kterého ale zakomponoval celou řadu postav, díky nimž je vyprávění pestřejší a dynamičtější. S tím, jak se příběh postupně začíná zamotávat, ale nepřichází vždy dostatečné nápovědy pro čtenáře. Do hry vpadávají nové a nové elementy, otvírají se další otázky a odpovědi se dostavují veskrze žádné. Množství neznámých se sčítá, a i když to samotnému příběhu první knihy nevadí, mohlo by to budoucna být již větším negativem. Jako příklad uvedu situaci, kdy se Mechanika ocitá tváří tvář své rivalce Katherine. Během několika panelů na sebe vzájemně nasypou dost špíny a urážek týkající se jejich společné minulosti. A ačkoliv zkušený čtenář ledacos vyčte mezi řádky, mohou podobné rozhovory, kterých je v knize několik, působit zmatečně a nudně, protože poznámky postav ve vaší paměti, poměrně logicky, nepadnou na úrodnou půdu.

Argo dopřálo Lady Mechanice velký formát, což je jedině dobře hned ze dvou důvodů. Tím prvním je skutečnost, že se jedná místy o až neskutečně ukecaný komiks. A komu by se chtělo luštit nějaké titěrné blechy? Větší formát také umožňuje lépe vyniknout kresbě. Ta je sice po většinu času líbivě mainstreamová, ale také velice detailně propracovaná. Nejen co se týče různých technických udělátek a doplňků, které si žádá jak steampunk, tak každá dáma z bohatší společnosti, ale také jejich konkrétního zdobení – přeci jen ďábel tkví právě v detailech. Oceníte tak nejen precizně odvedenou garderobu, ale třeba i odlesky nebo odrazy v brýlích.

Ano, někdy je to opravu hodně ukecané…

Coloringu se ujal Peter Steigerwald a i ten odvedl dobrou práci – jeho využití barev podtrhuje vhodně dané situace, jsou temné tam, kde je to potřeba, i kontrastní tam, kde si to situace žádá. Ačkoliv ponejvíce pracuje s odstíny hnědé, okrové a zlatavé – tónů pro steampunk příznačných – dočkáme se i výraznějších barev pro oživení.

Lady Mechanika je výstavní komiks – v mnoha ohledech. Pokud si ho pořídíte, nebudete litovat ani koruny, kterou do něj investujete. Dagon hodnotí velmi vysoko (pokud nejste milovníci steampunku, odmyslete si jednu medúzu) a jen doufá, že na další díl nebude muset čekat rok…

90 %

Název: Lady Mechanika: Tajemství mechanické mrtvoly
Kresba: Joe Benitez
Scénář: Joe Benitez
Překlad: Richard Klíčník
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 168
Rok vydání: 2017

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Zuzana "Daletth" Hartmanová

Daletth začala číst fantasy v poměrně útlém věku a tato vášeň jí vydržela až dodnes. Není tedy divu, že postupně nezůstalo jen u čtení, ale začala psát i vlastní příběhy. Kromě starších (a starých) textů, které můžete najít na jejích stránkách, jí v roce 2017 vyšla kniha "Noční labuť" u nakladatelství Gorgona Books. Mimoto získala v roce 2016 druhé místo v soutěži Vidoucí za postapokalyptickou arcanepunkovou povídku "Požírač blesků". V mezičase mezi psaním se stala redaktorkou magazínu MFantasy, kam psala několik let, než se nakonec rozhodla, že chce vlastní stránky. Jak je jejím zvykem, šla hlavou proti zdi a spolu s dalšími lidmi založila tento web.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.