Jantarové oči vám ukážou cestu k osvícení

Nakonec přímo k duši promluví räwë, Hlasy a hvězdy – a spojí chaos pochybností do jediného a jedinečného celku, do Vesmírného kruhu Dokonalého Bytí.

Taková je víra Össeanů.

 

Já osobně bych patřila spíše do sorty lidí, k níž náleží i hlavní hrdina knihy Lucas Hildebrandt, a na truc bych tomu slavnému pánbíčkářskému kruhu říkala Nesmírný puch Dokonalého Zblití… Tedy za předpokladu, že bych se nějakým zázračným způsobem zbavila strachu z toho, že mi na dveře zaklepe vykonavatel církve Akkütlixovy a donutí mě se s nadšením obětovat na oltáři…

 

Zkusit se má vše

Vy to nejspíš ještě nevíte, ale brzy se o tom přesvědčíte na vlastí oči… Nečtu science fiction. Vážně – většinou můj mozeček nezvládá pobrat ty hordy technických údajů, o fyzice a, nedej Akkütlix, chemii ani nemluvě. Ale po Myceliu jsem sáhla s nadšením. Na jisté akci jsem slyšela Vilmu Kadlečkovou vyprávět o její nové knize a její povídání mě velice zaujalo. Mluvila s takovým nadšením a zápalem…, že jsem prostě neodolala. A jak se zdá, udělala jsem fatální chybu, neb össeanské drogy způsobují těžkou závislost.

 

Dlouho jsem přemýšlela, jak celou tuhle recenzi pojmout, aby nezněla pouze jako prachobyčejný chvalozpěv, ale asi v tomto směru zklamu… Není dobré, když recenzentovi dojdou slova, kterými by knihu čtenářům přiblížil, ale obávám se, že mě právě tato nezáviděníhodná situace postihla. Nejspíš jsem ještě pořád tak trochu v rauši.

 

Pokud bych měla začít tím nejobšírnějším, bylo by na místě říci něco o světě, v němž se kniha odehrává. Vilma Kadlečková je známá tím, že své příběhy zasazuje do vlastního, takzvaného argenitového vesmíru. A ani Jantarové oči nejsou výjimkou. Mluví se tu o různých planetách, hvězdných systémech, meziplanetárních letech a spoustě dalších věcí, kterým obvykle rozumím asi jako koza petrželi (což je koneckonců nejspíš vidět), ale v podání Vilmy Kadlečkové jsem neměla sebemenší problém vše pochopit a dát si to do souvislostí. Líbily se mi rozdíly v kulturách jednotlivých planet a jejich národů, v jejich technologiích a způsobu uvažování. O většině z nich to byly sice jen letmé zmínky, ale i ty stačily, aby si čtenář udělal představu. Všemu samozřejmě kralují Össeané.

Čím hlouběji jsem se propracovávala do jejich víry a kultury, tím více se mi tento národ manipulátorů hnusil. Jejich víra ustrnula někde za časů lidských obětí starých Inků.

 

Meziplanetární a mezikulturní střet

Do knihy vstupujeme ve chvíli, kdy se na Zemi řeší poměrně velký problém a s ním klíčící krize, když je v médiích rozmáznuta situace ohledně výzkumníků na vzdálené vesmírné základně, které, jak to tak vypadá, někdo hodil „přes palubu“. Ale proč se ozvali až teď, po několika desetiletích? Kdo je tajemný Fomalhiwan, po němž prahne vláda i Össeané? Postupně odhalujeme další a další důležité informace ohledně tohoto problému a zjišťujeme, že z tohohle může vzniknout pořádný meziplanetární konflikt, pokud to hrdinové dovolí. Řešení krize, retrospektivní pohledy do životů postav, kulturní rozepře a náboženský fanatismus… Vše si spolu notuje přes myceliální vlákna, výborně se doplňuje a vytváří celek, který vám vezme dech. A to i v případě, že se svým způsobem jedná jen o předehru.

 

Autorka na knize pracovala takřka deset let, což jí umožnilo vyhrát si se vším naprosto neuvěřitelným způsobem. Kulturní a politické pozadí příběhu je rozmanité, propracované a perfektně věrohodné. Víra Össeanů je nám zprostředkována hned z několika úhlů pohledů. Jak skrze zfanatizované jedince, skrze postavy, které sice věřily, ale nějak je to přešlo, tak přes Össeany, kteří víru v Akkütlixe zcela popírají. A dojde i na věřící či nevěřící pozemšťany. Velice brzy vám dojde, že existuje mnohem více způsobů, jak dobýt nějakou civilizaci. Ne vždy je k tomu nutná vojenská síla…

 

Lahůdkou jsou samozřejmě charaktery. Postava Lukase je vypiplaná takřka k dokonalosti. Jeho pohnutky, názory a dovednosti…, vše je bravurně popsané a veškerá motivace je více než uspokojivě osvětlena. Myslím, že kdyby si někdo chtěl udělat psychologický profil této postavy, nenašel by v jejím vývoji žádnou výraznou chybu – z retrospektiv dokážete přesně pochopit, jaká událost v minulosti měla vliv na jeho současné chování; naprosto přesně víte, že tohle je ten okamžik, kdy se v něm něco zlomilo, a proto na další stránce použije hlášku, kterou použije… Ostatní postavy za ním sice zaostávají, ale i na nich je vidět kus dobře odvedené práce. Jen čekáte, kdy se některý z hrdinů objeví u vás doma v obýváku a nabídne vám šálek kouřícího houbového gömeršaülu, terronsky zvaného právě Jantarové oči.

Mohla bych takhle áchat a óchat donekonečna nad spoustou skvělých nápadů a drobných detailů ve zpracování, jako je nádherná práce s jazykem, drobné vtípky, bravurně popsaná xenofobie a diskriminace nebo úžasné atmosférické výňatky z posvátných össeanských textů, které celé knize dodávají jakýsi nádech neskutečna.

Vilma Kadlečková nám znovu dokazuje, že je autorkou světového formátu a první kniha z její nové pentalogie nazvané Mycelium je toho více než zdárným důkazem. Stírá hranice žánru, má silný kulturologický přesah a silnou atmosféru.

 

Odevzdejte se do omamné náruče posvátných hub a třeba spolu nakonec dojdeme osvícení po požití pátého dílu. Já zatím budu jako správný závislák čekat na svou další dávku, která je prozatím v nedohlednu.

 

myceliumNázev: Jantarové oči (Mycelium I)

Autor: Kadlečková, Vilma

Nakladatelství: Argo

Rok vydání: 2013

Počet stran: 324

 

 

 

Verdikt:

100

 

 

 

 

 

 

 

 

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Zuzana "Daletth" Hartmanová

Daletth začala číst fantasy v poměrně útlém věku a tato vášeň jí vydržela až dodnes. Není tedy divu, že postupně nezůstalo jen u čtení, ale začala psát i vlastní příběhy. Kromě starších (a starých) textů, které můžete najít na jejích stránkách, jí v roce 2017 vyšla kniha "Noční labuť" u nakladatelství Gorgona Books. Mimoto získala v roce 2016 druhé místo v soutěži Vidoucí za postapokalyptickou arcanepunkovou povídku "Požírač blesků". V mezičase mezi psaním se stala redaktorkou magazínu MFantasy, kam psala několik let, než se nakonec rozhodla, že chce vlastní stránky. Jak je jejím zvykem, šla hlavou proti zdi a spolu s dalšími lidmi založila tento web.

Jeden komentář

  • Dragita 8.10.2013na0:33

    Nemohu jinak než plně souhlasit. Úžasně propracovaná kniha, kterou nebudu číst jen jednou:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.