Jak ostré je Město mečů?

Robert Jackson Bennett zaujal české čtenáře knihou Město schodů, která se právem stala jedním z nejlépe hodnocených titulů loňského roku. Když nakladatelství Host oznámilo, že chystá i volné pokračování série s názvem Město mečů, vyvolalo tím jistá očekávání. Přeci jen, první díl byl vcelku uzavřený, a ačkoliv jasný prostor pro pokračování tam byl, nabízela se otázka, o čem asi tak bude? Bennett ale nezaváhal ani okamžik a předestřel před nás další problémy, které opět souvisí s božstvy – jak jinak.


Události předchozí knihy autor nechal uzrát a hodil čtenáře do světa, v němž zatím uplynulo pár let. To se projevilo nejen na pokroku v technologiích, rozvržení mocenských sil, ale také na samotných postavách. Ty nám maličko zestárly, o získání moudrosti raději pomlčme, protože to není vždy nutně podmínkou, jak se budete v knize moci sami přesvědčit.

Bennett nechal stranou předchozí ústřední postavu – Sharu Komaydovou – a soustředil se více na Turyin Mulagheshovou, generálku a hrdinku bitvy o Bulikov, jejíž jméno není čtenářům neznámé. Generálka ve výslužbě dostala příležitost vykonat ještě něco pro svůj lid, když jí bylo nabídnuto, aby prošetřila události ve městě Voortyaštanu – bývalé baště bohyně války a smrti. Voortya byla jedním z těch božstev, které si člověk opravdu nepřál potkat, a o jejích děsivých stoupencích to platilo jakbysmet. Když se tak začnou k životu probouzet zázraky související s krvelačnou bohyní, je třeba mít se na pozoru. Obzvlášť proto, že Voortya by měla být podle všech dostupných důkazů mrtvá. Definitivně a nezvratně mrtvá.

Ve Městě mečů se čtenáři pohybují na již známé půdě. Nečiní tak sebemenší problém se během pár stránek ponořit do příběhu a autorova stylu. Bennett celou knihu napsal opět v přítomném čase a na rozdíl od prvního dílu tato skutečnost tentokrát napomáhá dynamice příběhu. Tempo zůstává sice jaksi konstantní – ani příliš uspěchané, ani příliš rozvláčné, přesto se díky zvolenému způsobu vyprávění kniha snadno čte a stránky utěšeně ubývají.

Jednotlivé události ve Městě mečů si dávají trochu načas – autor obšírně popisuje nejen prostředí, v němž se hrdinové pohybují, rituály, kterých jsou svědky nebo se jich účastní, ale i postavy samotné a jejich vývoj. Díky tomu působí celá kniha komplexním a uvěřitelným dojmem. Bennett má pro popisy vskutku vytříbený cit. Dokáže s naprostou přesností odhadnout, co si ještě může dovolit, aby to nepůsobilo lacině nebo v jiných případech už nudně. Totéž platí o snaze vytřískat z některých scén emoce i za použití přiměřeného množství patosu. Vlivem toho je Město mečů vyvážené po všech stránkách.

Ačkoliv by se příběh dal odvyprávět na mnohem menším počtu stran, byla by škoda připravit se o celou řadu detailů, které si pro nás autor připravil, a které dělají z Města mečů navzdory jeho délce knihu, kterou přečtete za chviličku. Jelikož už jste byli obeznámeni s pravidly tohoto světa a jeho základními charakteristikami, budete se v textu lépe orientovat, což vám umožní soustředit se víc na různé drobnosti, které by vám jinak mohly uniknout a díky nimž budete moci začít spekulovat a tvořit si různé teorie – což je prvek, který jsem osobně v předchozím Městě schodů občas trochu postrádala.

 

Město mečů představuje zdařilou kombinaci detektivní a válečné knihy v netradičních a originálních kulisách s velice lidskými hrdiny, které si nelze nezamilovat. Jednotlivým charakterům se i zde Bennett věnoval s veškerou péčí, kterou by si jistě postavy občas rády odpustily, vzhledem k tomu, jaké překážky jim jejich tvůrce staví do cesty.

Ačkoliv je to nezvyklé, Město mečů jako druhý díl svou kvalitou překonává staršího knižního sourozence. Laťka pro další pokračování je tak nastavena velice vysoko a bude se jen těžko překonávat.

80 %

Název: Město mečů
Série: Božská města
Autor: Robert Jackson Bennett
Překlad: Milan Pohl
Nakladatelství: Host
Počet stran: 550
Rok vydání: 2017

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Zuzana "Daletth" Hartmanová

Daletth začala číst fantasy v poměrně útlém věku a tato vášeň jí vydržela až dodnes. Není tedy divu, že postupně nezůstalo jen u čtení, ale začala psát i vlastní příběhy. Kromě starších (a starých) textů, které můžete najít na jejích stránkách, jí v roce 2017 vyšla kniha "Noční labuť" u nakladatelství Gorgona Books. Mimoto získala v roce 2016 druhé místo v soutěži Vidoucí za postapokalyptickou arcanepunkovou povídku "Požírač blesků". V mezičase mezi psaním se stala redaktorkou magazínu MFantasy, kam psala několik let, než se nakonec rozhodla, že chce vlastní stránky. Jak je jejím zvykem, šla hlavou proti zdi a spolu s dalšími lidmi založila tento web.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.