Jádro – Dlouho očekávaný konec jedné éry

Finální střet mezi zástupci lidstva a hordami démonů je na spadnutí. Obě strany touží po vítězství – prohra v tomhle případě neznamená nic menšího než vyhynutí. Svou roli zde ovšem nesehrají jen vojenské počty, ale také vychytralost a především síla vůle. Neshody musí stranou, protože teď už je to kdo s koho…


Peter V. Brett během dekády, kdy sérii psal, vytvořil monumentální příběh, který si leckdy ožíval vlastním životem, bujel do řady vedlejších dějových linek, které ale nakonec svým způsobem také ovlivnily výsledek celého vyprávění. Vyznat se v kulturních a náboženských složitostech jeho fiktivních národů bylo místy náročné, stejně jako neztratit přehled o postavách, jejich vztazích a příbuzenských svazcích (doporučuji si – obzvlášť Krasijce – před čtením Jádra trochu zopakovat…). Občas se člověk bál, zda si autor neukousl příliš velké sousto – přeci jen z plánované trilogie se stala pentalogie, jejíž nejtenčí díl má 448 stran a ten nejtlustší (shodou okolností právě Jádro) má stran 752. S každým dalším svazkem přibývaly nové postavy, nové zápletky, rozrůstala se mytologie a historie postav, a nabízela se otázka, jak to chce Brett všechno ukočírovat.
Nebudu vám lhát (od toho tu koneckonců nejsem), on to tak úplně neukočíroval…

Při četbě Jádra se dočkáte uzavření hlavních dějových linek, odpovědí na nejpalčivější otázky, ale zároveň si při hlubším zamyšlení musíte přiznat, že autor neuzavřel zdaleka vše a některé problémy, kterými postavám nemálo zavařil, vyřešil až podezřele snadno (pomiňme nyní jistou repetetivnost těchto řešení…). Až se nabízí úvaha, zda si ten lišák nenechal nějaká ta vrátka otevřená zcela záměrně…

Zahraniční obálky – kdyby snad někdo fandil démonům…

To, co mě ale upřímně zaráželo nejvíc, byla skutečnost, že až do poslední třetiny knihy jsem neměla pocit, že čtu finálový díl série. Brett si jel ve svém tempu, které místy může působit až trochu rozvláčně, a nikam se nehnal. V klídku si řešil různé drobnosti, tak, jak to má ve zvyku, nabaloval i tady (!!) nové detaily, navazoval nové vztahy a nenápadně, pozvolna sunul příběh tam, kde ho chtěl mít.

Zpětně vzato to všechno mělo svůj účel. Přípravy na konečný střet musely být vykonány, figurky na šachovnici posunuty na patřičná místa – Brett zůstal beze zbytku věrný svému (velmi důkladnému a preciznímu) autorskému stylu, což mu slouží ke cti… Ale když už jsem četla padesát stran v kuse víceméně jen o politikaření, málem jsem si ohryzala nehty. Ne snad proto, že by byly tyto kapitoly nudné nebo nedůležité…, ale prostě a jednoduše už jsem chtěla konečně vědět, zda hrdinové těm zjádrasynům nakopou zadky! Politické tanečky mi v tu chvíli přišly vedlejší, ačkoliv jsem jako čtenář věděla, že jsou stejně důležité jako cokoliv dalšího.

Dynamika knihy je tak mírně zavádějící. Nic ale neubírá na výtečné čtivosti, kterou si příběh dokázal udržet i ve chvílích, kdy zrovna na stránkách netekla krev či ichor. Některé zvraty byly sice poněkud předvídatelné, ale autor zvládnul i překvapit – především pak vývojem některých postav. A i když pro mě osobně byl předchozí díl – Trůn lebek – trochu víc nabitý emocemi, neznamená to, že občas nebudete mít o hrdiny strach.

Nakonec ani nebudete vědět, jak jste se propracovali k finálovým kapitolám. Najednou prostě zjistíte, že jste na posledním odstavci a marně hledáte další text. Peter V. Brett je vskutku mistrným vypravěčem, který se navzdory jisté poetičnosti nebojí do svého textu i pořádně říznout, když je to třeba. Jeho Démonský cyklus si právem zaslouží označení za jednu z nejlepších sérií současnosti, jejíž zakončení je ve výsledku více než dostatečně uspokojivé.

Poslední (Prozatím?) výprava na Alu mezi démonské hordy přináší sice čtenářské potěšení, ale zároveň vyvolává i jistá očekávání – příběh Arlena Sedláka tady končí, ale s čím přijde Peter V. Brett příště…?

 80 %

Název: Jádro
Série: Démonský cyklus
Autor: Peter V. Brett
Překlad: Miroslava Polová
Nakladatelství: Triton
Počet stran: 752
Rok vydání: 2018

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Zuzana "Daletth" Hartmanová

Daletth začala číst fantasy v poměrně útlém věku a tato vášeň jí vydržela až dodnes. Není tedy divu, že postupně nezůstalo jen u čtení, ale začala psát i vlastní příběhy. Kromě starších (a starých) textů, které můžete najít na jejích stránkách, jí v roce 2017 vyšla kniha "Noční labuť" u nakladatelství Gorgona Books. Mimoto získala v roce 2016 druhé místo v soutěži Vidoucí za postapokalyptickou arcanepunkovou povídku "Požírač blesků". V mezičase mezi psaním se stala redaktorkou magazínu MFantasy, kam psala několik let, než se nakonec rozhodla, že chce vlastní stránky. Jak je jejím zvykem, šla hlavou proti zdi a spolu s dalšími lidmi založila tento web.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.