I okraj vesmíru lze sabotovat

15.9.2017    Externí redaktor    Knihy / Literární brána

Richard Brenkuš píše už nějaký ten pátek a ti, kteří sledují slovenské literární soutěže, už jeho jméno jistě zaslechli. Vždyť čtvrté místo v soutěži Martinus Cena Fantázie, výhra Fantázie Award a první místo v soutěži ScifiKozmos  nejsou zas tak málo.


“War, war never changes…” Nestárnoucí, nehynoucí a navždy milovanou herní sérii Fallout zde necituji náhodou. Proč? Protože Richard Brenkuš nás ve své prvotině přivádí právě do světa po apokalypse.

Země podlehla devastující a zničující válce. Jaderný holocaust zničil kromě několika malých enkláv prakticky celý svět. A lidstvo? To zalezlo již tradičně pod zem. Ovšem tentokrát to nebyl ani Vault, ani moskevské metro nebo Silo, ale podzemní město Hlbina. No, město… Podle popisu jde spíš o vybetonovanou chodbu, která je na jednom konci zakrytá opravdu silným poklopem a ten druhý po několika Úsecích údajně ústí ve Středu, kde je prý život krásný, vzduch čistý, jídla spousty a kde žije král. Právě odtamtud utekla dívka Reka, kterou na jedné ze svých pochůzek zachrání pěstitel a dealer drog Zelený Paťo, jenž je zároveň hlavním hrdinou i vypravěčem příběhu.

Že Paťo není žádný dobrák od kosti, který Reku zachránil z čistého altruismu, a že s její pomocí chce rozšířit své území, nám však brzy bude jedno.
„Kůzlátka, kůzlátka, otevřete vrátka…“
Protože na dveře podzemního města po mnoha letech kdosi zaklepal.

Vyprávění plyne pozvolna jako lenivá podzemní stoka. Vlastně celá první část příběhu sleduje hlavního hrdinu krok za krokem na všech jeho pochůzkách. Trošku to připomíná RPG hry, kdy se svou postavou prožíváte úplně všechno. Ale tady navíc vypravěč odbíhá ve svých vzpomínkách do minulosti a zároveň vás seznamuje s principy, na kterých Hlboko funguje. Ačkoliv nám v v první třetině autor naservíruje jedinou akční scénu, nijak to nevadí, protože vy stejně chcete vědět, jak to bude dál.

A pak přijde druhá třetina, ve které se změní prostředí, kde se seznámíme se zničeným povrchem a krajinou, kterou zdecimovaly jaderné zbraně. Náhle se tedy dostane ke slovu trochu jiné postapo, navíc docela drsné.

A třetí část, kdy se hlavní hrdinové vydají na svou pouť, je také hodně zajímavá. A pozor, tady už o akční scény není touze, dokonce jsou velmi dobře zpracované.
Zkrátka a dobře, autor sice není žádný Kulhánek, ani Kotleta, a vyprávění se občas vleče jako polomrtvá brahmína, ale příběh, který nám Richard Brenkuš přináší, je dost originální směsicí sci-fi a postapa a rozhodně nenudí. Občas sice skřípe logika (Opravdu by zástupci státní moci nechali jen tak poflakovat se po slumech někoho kdo hlásá, že může změnit svět?) a některé dějové odbočky jsou zkrátka slepé a zasloužily by si vyškrtat. Ale jinak jde o knihu, kvůli které by se fanoušci postapo žánru měli naučit číst slovensky.

Autorem recenze je Jan Procházka

70 %

Název: Sabotáž na okraji vesmíru
Autor: Richard Brenkuš
Nakladatelství: Artis Omnis
Počet stran: 336
Rok vydání: 2016

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.