I bez srdce se dá (pře)žít

V dnešní době, kdy se těší značné čtenářské přízni nová převyprávění klasických pohádek, je Marrissa Meyerová jednou z předních autorek, které se tomuto tématu věnují. Po úspěšné sérii Měsíční kroniky, kdy zpracovala téma čtyř oblíbených pohádek, které zahalila do sci-fi hávu, se nyní obrátila do vod podivnějších a lehce šílenějších. Rozhodla se, že je třeba odhalit minulost nechvalně známé Srdcové královny z pera Lewise Carrolla.


Catherine Pinkertonová je dcerou Markýze ze Želví zátoky – váženého občana Srdcova, který je tak trochu podpantoflák. Jeho žena nemá menší ambice než provdat jejich dceru za samotného Srdcového krále. Jenže, co na to říká Catherine? Pro tu jsou vdavky a rodiče jen na obtíž. Zbožňuje totiž pečení. Ze všeho nejraději by si otevřela pekařství se svou nejlepší kamarádkou a hodila šlechtické starosti za hlavu. Nemluvě o nějaké té lásce na obzoru. Problém spočívá v tom, že její přání nikoho nijak zvlášť nezajímají.

Marrissa Meyerová vzala již klasický předpoklad, že zlým se člověk nerodí, nýbrž se jím stává. Pro její hlavní hrdinku Catherine to platí dvojnásob. Koneckonců, všichni víme, jaká je Srdcová královna bezcitná mrcha, co nechává sekat hlavy na potkání… A když nám je na začátku příběhu představena sice možná trochu rozmazlená, ale jinak celkem milá a přátelská mladá dáma, nedá moc práce odhadnout, že nás čeká pořádná tragédie. Nicméně nutno podotknout, že za své neštěstí si může Catherine z velké části sama.

Většinu knihy se zmítá mezi přáními svých rodičů a vlastními tužbami, neschopná učinit žádné zásadní rozhodnutí, které by její život postrčilo tím či oním směrem. (A když už sem tam nějaké učiní, je vyloženě hloupé.) Ačkoliv se tváří jako paní svého osudu, nechává se donekonečna jen vláčet událostmi sem a tam a dílčí rozhodnutí, která občas udělá, nic nemění na tom, že nemá dostatek vůle a odhodlání. Můžete se tak dost často přistihnout, že ji nevnímáte jako oběť okolností, jak by se mohlo na první pohled zdát. Možná to ale byl autorčin záměr. Catherine je vlivem toho nicméně věrohodně popsaná a propracovaná postava, která nepůsobí čistě černobíle. Některé z vedlejších postav takové štěstí neměly.

Reálie Říše divů Meyerová podchytila dobře. Drží se kánonu, přitom do něj ale dosazuje vlastní nápady. Kromě toho, co udělalo Srdcovou královnu takovou, jaká je, se podíváme třeba na zoubek původu kočky Šklíby, tlachapouda nebo kloboučníkova šílenství. Marrissa Meyerová nešetří nápady, které do rámce Říše divů sedí jako ulité.

Stejně jako ve svých předchozích knihách, dokáže autorka skvěle pracovat s tím, že čtenáři tak nějak tuší, jak to bude dál. Jejímu příběhu to ale neubírá na dynamice či zajímavosti. Naopak to drží čtenáře v pohotovosti – hledá jakékoliv náznaky, kdy už dojde k oněm předpokládaným událostem. V případě knihy Bez srdce pak trne nad tím, kdy to všechno půjde zákonitě do kytek. Autorčin styl je čtivý a přiměřeně náročný vzhledem k cílové skupině. Nebude vás nudit sáhodlouhými popisy, ale zároveň vás neochudí o barevnost a bizarnost Carrollova světa. Vyprávění plyne hladce kupředu bez logických zaškobrtnutí a výraznějších hluchých míst – ačkoliv akce je tu poskrovnu, Meyerová si dokáže udržet vaši pozornost.

Jako výtku bych však zmínila trochu natahovaný, překombinovaný závěr a občas až přílišnou hrdinčinu pasivitu. Osobně mi také vadí záměna (a v tomto případě hlavně neustálenost) pojmů Výsost a Veličenstvo, což je s podivem, protože v autorčině předchozí sérii byly tyto pojmy používány správně.

Marrissa Meyrová vás vezme na okružní jízdu po Říši divů a ukáže vám ji zase z trochu jiného úhlu pohledu. Její dílo předlohu nijak neuráží, spíš ji zajímavých způsobem doplňuje. Bez srdce je čtivá kniha, která má nápad a styl a je řemeslně dobře odvedená. Kvalit Měsíčních kronik však místy nedosahuje.

70 %

Název: Bez srdce
Autor: Marissa Meyerová
Překlad: Martina Šímová
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 416
Rok vydání: 2017

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Zuzana "Daletth" Hartmanová

Daletth začala číst fantasy v poměrně útlém věku a tato vášeň jí vydržela až dodnes. Není tedy divu, že postupně nezůstalo jen u čtení, ale začala psát i vlastní příběhy. Kromě starších (a starých) textů, které můžete najít na jejích stránkách, jí v roce 2017 vyšla kniha "Noční labuť" u nakladatelství Gorgona Books. Mimoto získala v roce 2016 druhé místo v soutěži Vidoucí za postapokalyptickou arcanepunkovou povídku "Požírač blesků". V mezičase mezi psaním se stala redaktorkou magazínu MFantasy, kam psala několik let, než se nakonec rozhodla, že chce vlastní stránky. Jak je jejím zvykem, šla hlavou proti zdi a spolu s dalšími lidmi založila tento web.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.