Gantz: O – Mimozemšťané se znovu hlásí o slovo

Gantz – podivná černá koule, která si zahrává s lidskými životy a nutí své nebohé oběti bojovat proti mimozemšťanům, není čtenářům z naší malé zemičky neznámá. Stejnojmennou mangu u nás už čtvrtým rokem vydává nakladatelství Crew. A i když v zahraničí příběh už skončil, zdá se, že emzáci rozhodně ještě neřekli své poslední slovo. Což dokazuje film Gantz: O, který vyšel v říjnu 2016.


Když se Masaru Kató vrací jednoho večera pozdě domů ke svému mladšímu bratrovi, je v metru svědkem napadení. Jak mu velí jeho povaha, pokusí se oběti pomoci. Útočník se nicméně obrátí proti němu a Kató je ubodán. Záhy se však probouzí v pokoji uprostřed Tokia, kde je kromě něj velká černá koule a pár cizích lidí v podivných kombinézách. Ti se mu snaží vysvětlit, o co tu jde: za chvíli se všichni ocitnou v ulicích, kde mají za úkol v určitém časovém limitu zabít požadované ufony, za což dostanou body. Kromě toho by také bylo samozřejmě super, kdyby přežili, protože tahle smrt by už byla nezvratná. Kató se spolu s nimi vrhá to víru zabíjení. I jeho společníci jsou ale překvapeni, když se náhle objeví mimo Tokio a navíc narazí na další skupinu podobné té jejich. Ulicemi se valí monstra a zdá se, že bodů bude dost pro všechny!

Tak, jak je pro Gantz typické v každé jeho formě, nelze ani zde očekávat žádný hluboký příběh. On tu vlastně víceméně úplně chybí. Je to rubačka od začátku do konce. Ultimátní zbraně proti ultimátním nepřátelům, krev a kusy těl létající vzduchem, akce střídající akci, záplava emocí a… to je všechno. Jenže ono to stačí, protože je to zábava. I když dokážete snadno odhadnout, jak se děj bude vyvíjet, Gantz: O baví – na nic si totiž nehraje. Můžete u toho vypnout, užít si dobře odvedenou, megalomanskou akční jízdu se sympatickými a ne úplně hloupými postavami a jednoduše si vychutnat podívanou. A je rozhodně na co se dívat!

 

Studio Digital Frontier (Resident Evil, Appleseed) celý film udělalo kompletně CGI počítačovou animací. Není sice tak precizní jako v případě velkorozpočtových megafilmů, kdy takřka nejste schopni poznat, že se jedná o triky, ale je to ztraceně dobře udělané a oko si smlsne. Vizuální stránka filmu vám dá poměrně snadno zapomenout, že snímek víceméně postrádá příběh a že se trochu tlačí na pilu, co se týče vztahů mezi některými postavami.

Nicméně pokud jste ve světě Gantze nováčky, rozhodně tímhle snímkem nezačínejte. Gantz: O totiž předpokládá, že se v univerzu už slušně vyznáte. Což platí i pro hrdiny a jejich vzájemné vztahy. Veškeré vysvětlování si odbudete během pěti minut na začátku a pak máte smůlu – s dílčími principy a pravidly už se nikdo nenamáhá. Následuje jen krev, akce, proslovy plné patosu, slzy, sebevražedné heroické skutky a další a další akce.

Pokud čtete mangu a držíte tempo s českým vydáním, můžete ale být zpočátku také trochu zaskočeni. Kde se vzaly některé postavy? Jak to, že svět o mimozemšťanech ví? Proč je původ některých událostí jiný oproti předloze? I v takovém případě si ale můžete Gantz: O nadmíru užít a být pak mile překvapeni finální pointou, kdy do sebe všechno zapadne.


Japonci jsou strašná cháska, co si budeme povídat. Dokážou vás během jedné minuty rozesmát i rozbrečet, stejně tak dokážou udělat z bezhlavé rubačky epickou a totálně boží podívanou. Gantz: O nabízí skvělý vizuál, emoce a řemeslně dobře odvedenou, přehlednou akci – což není zase tak málo. Po pravdě, od Gantz nikdo nic víc nečeká… a vlastně ani nechce.

80 %

Název: Gantz: O
Žánr: Rubačka v japonském stylu
Režie: Kei’iči Sató, Jasuši Kawamura
Scénář: Cutomu Kuroiwa
Stopáž: 95 minut
Rok: 2016
Hudba: Jošihiro Ike

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Zuzana "Daletth" Hartmanová

Daletth začala číst fantasy v poměrně útlém věku a tato vášeň jí vydržela až dodnes. Není tedy divu, že postupně nezůstalo jen u čtení, ale začala psát i vlastní příběhy. Kromě starších (a starých) textů, které můžete najít na jejích stránkách, jí v roce 2017 vyšla kniha "Noční labuť" u nakladatelství Gorgona Books. Mimoto získala v roce 2016 druhé místo v soutěži Vidoucí za postapokalyptickou arcanepunkovou povídku "Požírač blesků". V mezičase mezi psaním se stala redaktorkou magazínu MFantasy, kam psala několik let, než se nakonec rozhodla, že chce vlastní stránky. Jak je jejím zvykem, šla hlavou proti zdi a spolu s dalšími lidmi založila tento web.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.