Dvůr mlhy a hněvu ztrácí na pohádkovosti

Sarah J. Maas je již několik let neoficiálně korunovanou královnou young adult literatury – o jejích knihách se mluví v superlativech a to navzdory tomu, že je chrlí neuvěřitelnou rychlostí (a nemají zrovna málo stránek). A tak nakonec neunikla ani Dagonovi, který se pustil do série lehce inspirované pohádkou Kráska a zvíře.


Druhý díl série jsem dlouho odkládala. Dvůr trnů a růží se mi líbil, ale příběh se mi zdál vcelku uzavřený a neměla jsem potřebu číst další roztahané young adult plné ukňučených zaláskovaných scén, milostných trojúhelníků, patosu a klišé, ke kterým Sarah J. Maas v prvním svazku ke konci sklouzla. Ale nechala jsem se nakonec zlákat. A nestačila jsem se divit! Možná jsem měla autorce trochu víc věřit…

Hned na začátku nacházíme Feyre zlomenou tím, co musela udělat na konci předchozí knihy, aby zachránila nejen sebe, ale také svou rodinu a všechny víly. Už od prvních stránek Maas vyvolává konflikt (jeden z mnoha), když předestírá možnost, že ono slavné “žili šťastně až do smrti” nemusí být zas tak šťastné. Rozjela to ve velkém stylu a ukázala čtenářům i stinnou stránku lásky, kterou se řada lidí denně rozhoduje nevidět. Díky tomu, jak propracovanou tu má psychologii i motivace jednotlivých postav a jak se postupně projevují patologické prvky jednání u některých z nich, má kniha co nabídnout i starším čtenářům a ne jen cílové skupině.

Feyre je zdeptaná a potřebuje se dát do kupy. Tento proces je dlouhý a bolestivý a v knize je to jasně patrné. I když si občas říkáte, že už by jí možná Maas mohla dopřát trochu posunu k lepšímu, záhy si uvědomíte, že to nejde, protože tím by se vše až příliš uspíšilo a ztratilo by to do určité míry na věrohodnosti. Značnou část knihy tak sledujeme Feyřino uzdravování, s nímž jí samozřejmě nepomáhá nikdo jiný než vladař Nočního dvora – Rhysand. Spolu s tím z příběhu vystupuje další konflikt – válka, kterou se snaží rozpoutat král Hybernu, aby si znovu podmanil lidi i víly, a neštítí se k tomu využít všech dostupných prostředků.

Maas zde představuje pestrou škálu nových hrdinů, k nimž si dokážete rychle vytvořit vztah. Jsou lidští, dělají chyby a nesou za ně následky. Dvůr mlhy a hněvu je jedním z těch příběhů, který se nebojí surovosti běžného života a války, ale nesnaží se být brutální za každou cenu. Ta brutalita tu totiž vystupuje sama a nenuceně na základě rozhodnutí jednotlivých postav – když upřednostní druhé na úkor svého štěstí, nebo když naopak své blízké raději obětují. Stránky vám díky čtivému, tak akorát popisnému stylu budou rychle ubíhat a ani si nestačíte všimnout, jak moc se vlastně řeší vztahy mezi postavami. Ty jsou spolu s emocemi zásadním hybatelem celého děje, a je to jen logické, protože to tak často bývá i ve skutečnosti.

I když se autorka nedokáže úplně vyvarovat některým klišé, není to neúnosné – vybírá opravdu motivy oblíbené natolik, že jí odpustíte jejich výskyt, který naštěstí není zas tak častý, jak se bohužel stává u jiných young adult knih. Maas zná míru a díky tomu dokáže k některým situacím přistupovat naopak velice netradičně a místy až překvapivě racionálně. I když tu emoce jsou důležité, nesklouzává k jejich hloupým výlevům, které by postavy akorát ve čtenářových očích shodily. A pokud tu najdete nějakou tu teatrálnost, je tam zcela záměrně.

Dvůr mlhy a hněvu nepůsobí jako výplňový díl navzdory tomu, že se soustřeďuje hodně na přípravu války. Nabízí pestrou paletu charakterů, špetičku humoru, romantiky a nakonec i té erotiky. Nechybí ani brutalita a surovost, která ale není samoúčelná. Dvůr mlhy a hněvu kombinuje samé kvalitní ingredience, které Maas s lehkostí sobě vlastní splétá do čtivého a chytlavého příběhu. Nicméně ačkoliv má série své nezanedbatelné klady, potenciál na šest knih v ní stále nevidím…

80 %

Název: Dvůr mlhy a hněvu
Série: Dvůr trnů a růží
Autor: Sarah J. Maas
Překlad: Svobodová, Ivana
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 664
Rok vydání: 2017

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Zuzana "Daletth" Hartmanová

Daletth začala číst fantasy v poměrně útlém věku a tato vášeň jí vydržela až dodnes. Není tedy divu, že postupně nezůstalo jen u čtení, ale začala psát i vlastní příběhy. Kromě starších (a starých) textů, které můžete najít na jejích stránkách, jí v roce 2017 vyšla kniha "Noční labuť" u nakladatelství Gorgona Books. Mimoto získala v roce 2016 druhé místo v soutěži Vidoucí za postapokalyptickou arcanepunkovou povídku "Požírač blesků". V mezičase mezi psaním se stala redaktorkou magazínu MFantasy, kam psala několik let, než se nakonec rozhodla, že chce vlastní stránky. Jak je jejím zvykem, šla hlavou proti zdi a spolu s dalšími lidmi založila tento web.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.