Drama v Sáze 4 pořádně nabírá na obrátkách

13.6.2017    Lukáš Vaníček    Komiksy / Literární brána

Jakkoliv se mohlo zdát, že po akcí nabitém třetím dílu bude příběh ústřední trojice hrdinů nějak skomírat, opak je pravdou. Ve čtvrté knize nabírá dech a scénárista Brian Vaughan předvádí, že ani po krvavém konci trojky zdaleka ještě neukázal všechny způsoby, jak čtenáře překvapit a hlavním postavám posr… teda zamotat život.


Prostředí, ve kterém se čtvrtý díl kosmické ságy odehrává, přitom zdaleka neodpovídá úrovni dramatu, který se na stránkách komiksu vydaném BB artem jinak odehrává. Mark, Alana  jejich dcerka Hazel nacházejí útočiště na planetě Gardenii a dalo by se říci, že konečně mají klid. Přeci jenom, když si o vás vaši pronásledovatelé myslí, že to máte za sebou…

No, klid, jak se to vezme. Alana nachází práci coby herečka v telenovelách ubíjejících duše herců stereotypem a stupiditou textů. Mark zatím zastává roli otce v domácnosti. První rovina konfliktu je na světě – matce práce bere většinu času, otec dítě vychovává sám, nachází porozumění u další ženy a teď pozor – příběh se zvrhne do klasického rodinné tragedie, ale podané rukou mistra. Čtenář si ani neuvědomí, jak „obyčejný“ konflikt dvou lidí vlastně sleduje. A přesto jej hladově hltá, neboť jej scénárista Brian K. Vaughan ustavičně okořeňuje věcmi jako drogy, nevěra, únos a tak dále.

Maličko bordel

Vyprávění se však štěpí na řadu drobných epizod, a to i když se na stránkách objevují naši hlavní hrdinové. Jejich pasáže jsou oddělené, tak chvilku se pozornost věnuje Markovi, chvilku Alaně samostatně, následně i Robotovi IV, jednomu dost fanatickému vrahovi, Vůli, malé dívence Sofii, až to vypadá jako divný kaleidoskop kratičkých epizodek bez ladu a skladu nasázených za sebe. Jenže opak je pravdou. Každý kousek ve čtenáři vyvolá nějakou emoci. Jak se konflikty stupňují a tempo vyprávění nabírá na obrátkách, začíná všechno dávat smysl a původně triviální zápletka tu slouží jen jako solidní základ pro budovu opravdu pořádného a drsného dramatu.

Vaughan mistrně splétá osudy všech přeživších (i mrtvých) postav známých čtenáři z předchozích knih, přidává k nim pár nových a daří se mu každou z nich zasadit do promyšleného víru událostí, který se stále točí kolem ústřední dvojice, byť ta nemá pronásledovatele za prdelí. Ale to nevadí, stránky budete s chutí otáčet dál a dál. A to občas s ústy hodně otevřenými překvapením.

Scénárista totiž postavy rozhodně nešetří a neváhá je prostě odstřelit v momentě, kdy to příběh vyžaduje. Hlavně princ Robot IV znovu úřaduje, a to ještě nemilosrdněji, než jeho druh na předchozích stránkách komiksu vůbec dokázal. Čtenář bude se zatajeným dechem sledovat jeho konání i krátký, leč řádné výživný exkurz do jeho světa. Opět se můžeme těšit na řadu promyšlených detailů. Za všechny jmenujme třeba velikost obrazovky místo hlavy u rasy Robotů, která je přímo úměrná mocenskému postavení.

Práce grafičky Fiony Staples tu nemá moc smysl rozebírat. Stačí si přečíst mé pochvalné komentáře v recenzích na předchozí díly, neboť obecně platí, že pokud se vám líbily první tři knihy, u čtyřky dostanete stejně kvalitní kresbu i grafický styl také.

Prostě luxus

Čtvrtý díl Ságy rozhodně nepřináší nějakou dějovou výplň ale plnohodnotné drama prvotřídní úrovně, ve kterém Vaughan pořádné míchá vztahy mezi postavami a rozděluje a spojuje hrdiny do sice překvapivých, leč fungujících spojenectví. Díky tomu je nová kniha velice zábavná a čtivá až do samotného konce, kde se opět nachází tak luxusní cliffhanger, že pořídit si pátý díl bude rovnou povinností.

90 %

Název: Sága 4
Kresba: Fiona Staples
Scénář: Brian K. Vaughan
Překlad: Richard Podaný
Nakladatelství: BB art
Počet stran: 144
Rok vydání: 2011

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Lukáš Vaníček

Lukáš Vaníček poprvé přičichl k žánru fantasy v Městské knihovně v Nechanicích, kde v nejzazším koutku objevil první díl desetidílné ságy Davida Eddingse Belgariad a Malloreon. (V knihovním fondu však scházel desátý díl), který marně sháněl dalších pět let). Když dočetl celou knihovní poličku, začal budovat vlastní knihovnu. Už od gymnaziálních studií chtěl být novinářem. Brzy si ale uvědomil, že bez praxe to nepůjde, a tak se stal redaktorem Fantasyplanet, která v té době zažívala renesanci. Poté pracoval i pro Topzine v jeho nejranějších začátcích, ale zde vydržel jen tři roky. Pro Fantasyplanet psal až do roku 2015, odkud prchá naštvaný na tehdejší vedení a úkryt nachází pod Dagonovými ploutvemi.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.