Dlouhá cesta domů vede vatou

Půl roku po Zrození pistolníka mu nakladatelství Crew umožnilo podniknout i Dlouhou cestu domů, když vydalo druhý díl Temné věže, komiksové adaptace stejnojmenné knižní série Stephena Kinga. Dostálo pokračování tomu, co čtenář očekával po přečtení jedničky?


Na první pohled to vypadá, že k nám po Dlouhé cestě nedoputuje žádné překvapení. Tým autorů se nezměnil – stále je tu Jae Lee se svou pochmurnou, vzdušnou kresbou i Richard Isanove a jeho sytý koloring. Už první prolistování však upozorní na pár odlišností. Tak předně je to mnohem úspornější rozsah – ani tady nechybí bonusy v podobě skic, různých variant obálek nebo zajímavé porovnání přípravných a finálních kreseb, jenže po sedmi kapitolách prvního dílu jich druhý obsahuje pouze pět. A pozornějšímu oku, které si pamatuje na zužování širokoúhlých panelů ve Zrození pistolníka tam, kde šlo do tuhého a události nabíraly na obrátkách, neunikne ani fakt, že ve druhém dílu převládají kresby „prostorově výraznější“, a tak nejspíš o něco ubude i akce.

„Čím to je, že ve válce nejvíc trpí děti?“

Další změnou je, že zatímco ve Zrození pistolníka vycházel scenárista Peter David z Kingových knih, odkud často doslovně čerpal, tady se o žádnou předlohu opřít nemohl. O cestě Rolanda a jeho ka-tet zpět do Gileadu knihy mlčí, takže bylo rozpracování námětu znalkyně Středosvěta Robin Furthové zcela v Davidových rukou. Možná i z toho důvodu se děj příběhu zdá mnohem sevřenější, a co víc – dává prostor i jiným postavám. Protože je Rolandova mysl lapena v Maerlynově kouli, dění ve vnějším světě obstarávají jeho přátelé Alain a Cuthbert, kteří s sebou vláčí Rolandovo tělo. A proti nim tentokrát nestojí ani tak lidé jako spíš nepříznivé okolnosti. Počet postav se tedy povážlivě ztenčil a čtenář si (i díky vypravěči) brzy uvědomí, že v rukou vlastně drží komiks o dětech. O dětech války, které zatím vítězně bojují, ale i těch, co sdílejí osud obětí, jako je třeba prostoduchý Sheemie, který tu má vlastní linku a výrazně zasáhne do děje.008-033.indd

„Úsměv, vyletí kulka.“

Interakce Alaina s Cuthbertem nejen rozvádí jejich charaktery, ale taky vnáší do příběhu vtip a ironii. Vyprávění plyne lehce i díky výraznému vypravěči, který se stejně jako v prvním dílu hojně obrací na čtenáře, a tak si udržuje jeho pozornost. „Suchar“ Roland proti tomu v Maerlynově kouli prožívá jedno z osudových setkání – střetne se přímo s Karmínovým králem a odhalí jeho totožnost. Nakonec tedy i příliš krátká Dlouhá cesta domů přece jen přispěje novými fakty, ačkoliv jí vlastně náleží spíš role jakéhosi intermezza, kde Roland ani jednou nevystřelí ze svých pistolí. Tomu nahrává i absence silnějšího závěru, jako by Peteru Davidovi strach a úcta k autorovi originálu, z nichž se ostatně vyzná v doslovu, bránily pořádně se do toho opřít a hluchá místa v příběhu vyplnit něčím víc než vatou. Doufejme tedy, že se pistolník ve třetím dílu, který Crew chystá na květen tohoto roku, vzpamatuje, a třebaže po prožitých událostech už nikdy nebude tím, kým býval, konečně nám všem ukáže, co v něm doopravdy vězí.

60 %

Název: Temná věž 2: Dlouhá cesta domů
Kresba: Jae Lee, Richard Isanove
Scénář: Peter David
Překlad: Linda Bartošková
Nakladatelství: Crew
Počet stran: 160
Rok vydání: 2016

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Michaela Šlapáková

Tak trochu pratchettovská Eskarina, tak trochu Koralína Neila Gaimana. Bývala knihovnicí, knihkupkyní, a týden dokonce pracovala v bance, když ale zjistila, že si knížek cení víc než peněz, pro blaho bankovní společnosti podala výpověď. Ovlivněná vysokoškolskými studii přešla k temné straně síly a stala se korektorkou a občasnou editorkou, suchopárnost těchhle disciplín však statečně vyvažuje čtením/psaním/plkáním o fantastice. I když má radši psy než kočky, ráda by se kamarádila s Havilandem Tufem, tajně miluje Stína (toho, co má za tátu Ódina) a nejvíc ze všeho se bojí plačících andělů.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.