Divadelní formát Harrymu nesedne – Harry Potter a Prokleté dítě

12.10.2016    Alžběta Bílková    Knihy / Literární brána
Potterovi - Harry, Albus a Ginny

Potterovi – Harry, Albus a Ginny

Světoznámá autorka J. K. Rowlingová se po letech vrací s novým příběhem z magického světa Harryho Pottera. Tentokrát se však jedná o divadelní hru, která navazuje na původních sedm románů. Rowlingová ji napsala společně s Jackem Thornem pro inscenaci režírovanou Johnem Tiffanym v londýnském Palace Theatre ve West Endu.


Harry Potter je nyní téměř čtyřicetiletým přepracovaným zaměstnancem Ministerstva kouzel, který si neví příliš rady se svým prostředním potomkem Albusem Severusem. Albus se nejen cítí svým otcem přehlížen, ale také příliš nerozumí jemu, ani jeho slavnému jménu. Poté, co je zařazen v Bradavicích do Zmijozelu, se Harrymu čím dám tím víc odcizuje. Navíc se spřátelí se synem Draca Malfoye, Scorpiem. Ten se cítí podobně odcizen světu svého otce a navíc se musí potýkat s pomluvami o tom, že jeho skutečný otec je lord Voldemort. Když se chlapci náhodou dozvědí o novém obraceči času, rozhodnou se změnit minulost a pokusit se zachránit život Cedrika Diggoryho, který byl kvůli Harrymu zabit. Netuší však, že minulost se nemůže změnit bez následků.

Weasleyovi - Ron, Hermiona a Rose

Weasleyovi – Ron, Hermiona a Rose

Osmé pokračování příběhů brýlatého kouzelníka, s jehož knihami čtenáři vyrůstali, se ve světě setkalo s řadou rozporuplných reakcí. Někteří byli návratem do Bradavic nadšeni, jiní vysloveně zklamáni a pohoršení. K Harrymu Potterovi a Prokletému dítěti by čtenář neměl přistupovat jako ke knize, ale spíše jako skutečně ke scénáři k divadelní hře, kterou je nutné vidět naživo. Harry Potter v divadelní podobě stojí na opravdu hodně vratkých nohách.

Prokleté dítě nám představuje nové postavy společně se starými známými z knih. Spíše než na Harryho a jeho současníky se soustředí na novou generaci a její dědictví; ať už se jedná o to dělat čest rodinnému jménu, či pochopit některá zdánlivě nepochopitelná rozhodnutí svých rodičů. Oba ústřední hrdiny, Albuse a Scorpia, sledujeme skrze čtyři roky jejich pobytu v Bradavicích, kdy se oba snaží udržet pospolu, ačkoliv si to jejich rodiče příliš nepřejí. Jejich postavy jsou vykreslené natolik dobře, že si je čtenář snadno oblíbí a chápe jejich mnohdy neuvážené motivy. Navíc skrze jejich mladické nerozvážnosti na člověka dýchne jistá nostalgie prvních románů Harryho Pottera, kdy se ústřední trojice chovala dost podobně. 

Větší potíže však nastanou ve chvíli, kdy se Prokleté dítě soustředí právě na starší generaci, kterou čtenář tak důvěrně zná z předchozích sedmi knih. Ačkoliv můžeme rozumět Harryho chování, jeho důvody, proč jeho otcovství mnohokrát skřípe, jsou poněkud mimo, když je ospravedlňuje tím, že nikdy neměl otcovský vzor. I když čtenář ví, že skrze všech sedm knih se vždycky najde z vedlejších postav někdo, koho za svůj vzor mohl považovat, od Hagrida po Brumbála, Siriuse, Lupina, či pana Weasleyho. Ale budiž. 

Malfoyovi - Draco a Scorpius

Malfoyovi – Draco a Scorpius

Zbytek starší generace nemá zase až tolik prostoru, přesto nikterak nevybočují ze svých původních charakterů kromě Rona Weasleyho. Z něhož kdoví proč autoři udělali comic relief postavu. Veškeré původní charakterové vlastnosti Harryho nejlepšího přítele jsou téměř pryč, kdykoliv Ron otevře ústa, jeho repliky jsou většinou použity k odlehčení situace, nebo k naznačení toho, že Ron za ty roky úplně a naprosto zpitoměl. Upřímně, jeho postava si takovéhle zacházení rozhodně nezasloužila.

Děj Prokletého dítěte se snaží odpovídat na mnoho za léta nastřádaných otázek ohledně cestování časem v Harryho světě. Bohužel, jak už je tím Rowlingová nechvalně známá, zasahuje do vlastního zavedeného kánonu a rozbourává původní pravidla svého světa. Tímto krokem však téměř úplně znehodnocuje svou původní práci a ještě více poukazuje na chyby, kterých se v minulosti dopustila, místo toho, aby je „napravila“. 

Původně zajímavý nápad zašlapává docela úspěšně do patosu a ve chvíli, kdy se čtenář dostane k velkému “zvratu”, může jen nechápavě kroutit hlavou. Začne mít totiž pocit, že náhle v rukách svírá opravdu špatnou fanfiction. 

Bohužel, děj také poněkud trpí rozházeností scén a příliš rychlým spádem. Protože se pokouší pokrýt čtyři roky v Bradavicích a vrací se neustále z minulosti do přítomnosti, není téměř žádná scéna pořádně ukotvena. Ve filmovém zpracování bychom něco takového možná odpustili, na divadle to však musí působit značné zmatení. Než se čtenář ve scéně vůbec zorientuje, už zase skáče někam jinam, ať už v prostředí, nebo v čase.

Harry Potter a Prokleté dítě zkrátka zabředl do vlastního patosu, nejen způsobem, jakým je vyprávěn, ale i snahou odpoutat se od původních knih. Pokouší se odpovědět na otázky, které se od fanoušků nastřádaly, přinést něco nového, ale zároveň se setkat i se starými oblíbenci. Tím, že vlastně pořádně neví, co chce čtenáři, potažmo divákovi, sdělit, působí neuspořádaně a zmateně, nehledě na to, že na zajímavém námětu staví opravdu za vlasy přitaženou zápletku. Scénář hry se neubrání ani věčné snaze Rowlingové omlouvat své postavy, aniž by dávala možnost, aby si na ně čtenář udělal sám obrázek.

Harry Potter a Prokleté dítě je sice pěkný nápad, ale provedení se vážně nepovedlo. Čtenář, potažmo divák by byl nejspíš více než spokojen s rodinným dramatem kouzelnické rodiny Potterů. Bohužel tvůrci se rozhodli pro pokus převedení filmového eposu na divadelní prkna. Z nejnovějšího dobrodružství Harryho Pottera se tak stává naprosto zbytečná záležitost plná zmatku a absurdních zvratů. Navzdory tomu, jaké místo si Harry Potter drží v srdcích čtenářů, Rowlingová by udělala nejlépe, kdyby nechala svého největšího hrdinu spát. Už tak pokoušela únosnost a trpělivost fanoušků epilogem sedmého a „posledního“ dílu série.

Můžeme jen doufat, že filmová  Fantastická zvířata, a kde je najít nebudou takovým debaklem.

Zklamani

Název: Harry Potter a Prokleté dítě
Série: Harry Potter
Autor: Joanne K. Rowlingová, Jack Thorne, John Tiffany
Překlad: Petr Eliáš
Nakladatelství: Albatros Media
Počet stran: 424
Rok vydání: 2016

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Alžběta Bílková

Selenne chtěla už od dětství žít déle ve světech, do nichž skrze pohádky a dětské knížky nahlížela jen okrajově. Kvůli téhle nespokojenosti se od prvních dětských pokusů přes fanfiction dostala až k psaní vlastních příběhů, kterým se věnuje dodnes. Pokud zrovna nedatluje do noci, opojená náhlým nakopnutím múzy a hrnkem kafe, tráví většinu svého volného času u televizních seriálů, knih a filmů, k nimž má vždycky co říct. Její internetové působení se rozkládá od tvorby hudebních videí, přes grafiku, kompilace fanmixů, až po recenze na jejím osobním blogu.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.