Dagonův výběr toho nejlepšího za rok 2017

15.1.2018    Redakce    Knihy / Literární brána

Další rok je za námi a opět vyšla spousta knih a komiksů. Celou řadu z nich jsme pro vás zrecenzovali, ale na mnoho z nich se nedostalo (nebo na ně teprve dojde v průběhu ledna…). Někteří členové redakce si tak pro vás připravili výběr toho nejlepšího, co v loňském roce četli, případně shrnuli své dojmy, jak to podle nich vypadalo na knižním trhu jako takovém 🙂


Vendula Kreplová

Green Arrow: Rok jedna (Andy Diggle)

Svižný komiks, který vypráví, jak přesně se z rozmazleného playboye Olivera Queena stal Green Arrow. Oproti seriálu je mnohem odlehčenější (a méně naplněný vatou a nucenou romantikou… ano, dívám se na tebe, Olicity), takže jde o jednohubku, kterou má člověk zhltnutou za chvíli.

Čarodějův odkaz (Ondřej S. Nečas)

Vtipná pohádka, která sice nenabízí příběhově nic zvláštního, ale člověk se u ní odreaguje a pobaví (což je víc, než se dá říct o některých nuceně humorných knihách, které jsou nakonec asi tak zábavné jako prohlídka u zubaře).

Noční labuť (Zuzana Hartmanová)

Nestihla jsem ji vychválit v recenzi, tak aspoň takto. Podobně vyvážený, napínavý debut se málokdy vidí. Přičtěte k tomu zajímavou hrdinku, jejíž další dobrodružství si velmi ráda přečtu, a dostanete jednu z největších českých fantasy pecek minulého roku.

Projekt Kronos (Pavel Bareš)

Další výborný debut, který se na pohled tváří jako pouhý akční superhrdinský příběh (což rozhodně není málo), ale jakmile knihu začnete číst, brzy odhalíte, že v sobě skrývá ještě mnohem víc. Nejde o lehké čtivo, autor hodně skáče mezi různými místy a postavami, ovšem kniha vám to díky zajímavým hrdinům a vizi nepříliš zářné budoucnosti víc než vynahradí. Už se těším na pokračování.

Amazing Spider-Man: Rodinný podnik (Mark Waid)

Mark Waid se pomalu ale jistě stává mým oblíbeným komiksovým autorem. Nový Spider-Manův příběh obsahuje přesně to správné množství zvratů, aby nenudil, ale zároveň nepůsobil přeplácaně, a díky rozumné délce odsýpá od začátku až do konce. Po vizuální stránce je navíc neuvěřitelně úchvatný.

Neobyčejní (Victoria Schwab)

Superhrdiny prostě můžu, a knihu jsem zhltla jedním dechem. Jde o zase trochu jiný náhled na tuto tematiku, hrdinové jsou zajímaví (byť ne nutně sympatičtí) a v knize není nouze o zabíjení ani brutalitu, takže já jsem spokojená. Tohle se rozhodně povedlo.

Drake (Peter McLean)

Příběh správně ze staré školy, při jehož čtení jsem si vzpomněla na drsné a fascinující detektivky/gangsterky ze 30./40. let. Kniha celou dobu udržuje svižné tempo a hlavní hrdina je sympatický loser/nájemný vrah v jedné osobě. Jo, a navíc jsou tam démoni. Chci pokračování, a chci ho hned.

Batman: Smrt v rodině (Jim Aparo, Jim Starlin)

Poslední dobou hltám jeden batmanovský komiks za druhým, tak by byla ostuda v tomto žebříčku žádný nezmírnit. Nakonec jsem vybrala Smrt rodiny. I když preferuji modernější styl kresby, příběh strhne a na rozdíl od jiných komiksů nekončí zrovna sluníčkově (spoilerovat nebudu). Navíc na komiks sympatickým způsobem navazuje podařený animák Batman vs. Red Hood (2010), ale tady měla být řeč o knížkách, takže…

JLA: Babylonská věž (Mark Waid)

A ještě jeden komiks, tentokrát o Lize spravedlnosti, kterým si můžete spravit chuť po nepříliš vydařeném filmu. Nebudu prozrazovat, o co přesně v něm kráčí, jen prozradím, že Liga spravedlnosti to tentokrát nebude mít ani zdaleka lehké, a nakonec se její členové možná postaví proti sobě. Jednoduše řečeno: je to pecka.

Nejmocnější hrdinové Marvelu: Defenders (Keith Giffen, J. M. DeMatteis, Kevin Maguire)

Od dramatu ke komedii, aneb u tohoto komiksu jsem se opakovaně řezala smíchy. Recept na úspěch byl přitom jednoduchý: dejte dohromady několik nesourodých hrdinů, postavte jim do cesty velkou hrozbu a máte o zábavu vystaráno.


Lukáš Vaníček

  1. Poločas rozpadu (František Kotleta)

Poločas rozpadu rozhodně není „jen“ druhým dílem trilogie. Naopak. První výlet bruntálského řeznického spisovatele do postapo světa – Spad – byl takový nemastný, neslaný. Průměrný je slovo, které jej vystihuje. Jaké bylo mé překvapení, když Poločas rozpadu byl od první stránky plnohodnotnou, napínavou a neskutečně zábavnou akční jízdou, od které jsem se nedokázal odtrhnout.

Kotletovi se podařilo vytvořit silného a nebezpečného protivníka, že čtenář po celou dobu cítí nervózní mrazení v zádech, jak naléhavá je hrozba, kterou představuje. Díky tomu jsou činy ústřední party hrdinů o to hrdinštější, čtenář jim více drží palce a více se raduje z jejich vítězství.

  1. Pelyněk I a II (Daniel Tučka)

Romány Daniela Tučky plně splňují označení steampunkové. Jsou v nich vynálezy, varianta na viktoriánskou Anglii, trocha magie i tajemno a hlavně – originální a živý příběh plný jedinečných postav, které nepůsobí jak zkopírované z filmů a jiných knih. Už první díl čtenáře zavede na výpravu za tajemným ostrovem, rozdá karty, kde nepůjde o nic jiného, než samotné přežití lidské rasy, a představí hrdiny i zákeřné nepřátele, kteří se neštítí ničeho. Položí také řadu otázek, na které budete chtít znát odpovědi a ve stejném duchu pokračuje i druhý díl. Za to patří nakladatelství Straky na vrbě veliký dík, že vydaly dva romány ze tří v jednom roce, čtenáři si tak mohli užít hned dvojitou porci románu, který nepovažuje steampunk jen za kulisy.

  1. Bílá věž (Jindřich Rohlík)

Do třetice znovu Straky na vrbě. Ty loni vydaly také pokračování Bran Skeldalu – Bílou věž. Díky tomu mohl Jindřich Rohlík v roli autora konečně popostrčit váhající a na startu stále přešlapující příběh z první knihy kupředu, aby se rozeběhl naplno. Kdo někdy hrál původní počítačovou hru Brány Skeldalu nebo nějaké dobrodružství v Dračím doupěti, při čtení Bílé věže si bude připadat jako doma. V jaké jiné knize se v dnešní době vyskytují jako nepřátelé skřeti? Pokud k tomu připočteme i Pratchettovský humor a konečně děj, který se ubírá od bodu A k bodu B (doslova), máme výborné čtivo.

Za zmínku rozhodně stojí také knihy, které u nás už dávno vyšly, ale nakladatelé se je rozhodli vydat znovu.

  1. Hyperion (Dan Simmons)

Mistrovské dílo Dana Simmonse se konečně dočkala důstojného vydání v pevné vazbě. Argo zvolilo nový překlad, ale zachovalo starou obálku s ústředním ostnáčem hledícím na větroloď v Moři trav, která knize dává nádech tajemna a překvapení. Skvěle se tak hodí k příběhu, který je spletitý, mystický, tajemný a… no prostě kulervoucí. Už aby vyšel druhý díl v nové úpravě. Aktuální vydání Hyperionu navíc obsahuje povídku navíc.

  1. Hvězdní honáci (Jiří Walker Procházka)

Pamatujete na sci-fiwestern Jiřího Walkera Procházky Hvězdní honáci? Pokud ne, nové vydání vám znovu přináší možnost zažít toto neuvěřitelně bláznivé a čtivé propojení klasické sci-fi o letech vesmírem s tím nejklasičtějším westernem a hodných honácích krav a zlém velkostatkáři. Až narazíte na pasáž, kde hlavní hrdina plachtící vzduchoprázdnem vytáhne na protiletící kosmický křižník bowiák, poznáte, o čem mluvím.

Pravda, novým Hvězdným honákům chybí obálka Káji Saudka, ta nová je taková… chladnější, ale jsem rád, že jsou jsou opět v knihkupectvích.


Petra „Dragita“ Machová

Noční labuť (Zuzana Hartmanová)

Na nekromantku Nix jsem se velmi těšila. Dostala jsem hrdinku od rány, která se s nikým nepáře, je lidská a přirozeně i chybuje. Po kouscích tak můžeme objevovat Nixinu záhadnou minulost, která v mnohém osvětlí její jednání a náhled na svět. Bavilo mě sledovat její dobrodružství a držela jsem jí palce v napjatých chvílích. Když se spojí magie a lehce výbušná povaha, problémy na sebe nenechají čekat. Rozhodně jsem Noční labuť nečetla naposledy a napjatě očekávám pokračování.

Plamen v temnotě (Sabaa Tahirová)

Pokračování Jiskry v popelu mě příjemně překvapilo. Je víc akční, temné a často nepředvídatelné. Četla jsem ho jedním dechem, autorka umí překvapit. Laia a Elias mají co dělat, aby si zachránili holý krk, natož aby ještě osvobodili Laina bratra z vězení. Když se do toho zapojí nadpřirozené bytosti, nemají hrdinové jistou budoucnost.

Poušť v plamenech (Alwin Hamilton )

Svěží fantasy western, jízda od začátku do konce. Tak bych popsala Poušť v plamenech. Jedná se o jedno velké dobrodružství, které se až do konce nezastaví. Smála jsem se a napjatě otáčela stránky, jestlipak hrdinové znovu najdou správnou cestu. Celková atmosféra je jednoduše kouzelná, plná džinů a divokých pouštních koní. Oddechová kniha na jedno odpoledne, jak má být.

Žena se sovou (Zuzana Hloušková, Františka Vrbenská eds.)

Antologie českých a slovenských autorek mi vyloženě sedla. Těšila jsem se na každou povídku. Našly se tu dobrodružně laděné, víc mytologické, nebo i epické až pohádkové. Navštívila jsem alternativní budoucnost planety Země, jiné světy, kde se vypořádali s integrací mimozemských návštěvníků po svém, nebo zašla na návštěvu k protřelé vesnické čarodějce, která chtěla předat řemeslo. Sborník Žena se sovou je správná volba pro chvíle čtení, i když povídky moc nečtete.


Zuzana „Daletth“ Hartmanová

Když se ohlédnu za loňským rokem, byl pro mě čtenářsky trochu slabší. Nejen, co se týče toho, že jsem nečetla tolik, jak bych si přála, ale i s ohledem na vydané knihy. Jistě, vyšlo jich dost a dost, o tom není pochyb, ale vzhledem k tomu jaké (sub)žánry vycházely, byl můj výběr trochu omezen. Držela jsem se tak spíše rozečtených sérií a osvědčených autorů. O to víc mě mrzí, že jsem se ke konci roku nedostala k titulům, u kterých jsem tajně doufala, že by se do mého výběru TOP mohly dostat (namátkou třeba Hodiny z kostí, Ve stínu Rudé věže nebo Ctnosti králů).

Pak se musím přiznat, že jsem z celé řady knih byla v loňském roce vyloženě zklamaná. Měla jsem co dělat, abych vůbec dočetla třetí díl Kostičasu, o nebohých Šesti vranách nemluvě – to byl titul, se kterým jsem do TOPky najisto počítala, protože když jsem ho četla v angličtině, vrněla jsem blahem, jak skvěle autorka umí pracovat s charaktery a příběhovými zvraty (i když sem tam nějakému klišé se nevyhnula). Bohužel nepříliš povedený český překlad a spousta chyb v textu knihu z výběru toho nejlepšího spolehlivě vyškrtly… A je to škoda. Moje TOPka tak bude poměrně útlá.

Město mečů (Robert Jackson Bennett)

Město mečů představuje zdařilou kombinaci detektivní a válečné knihy v netradičních a originálních kulisách s velice lidskými hrdiny, které si nelze nezamilovat. Jednotlivým charakterům se autor věnoval s veškerou péčí, kterou by si jistě postavy občas rády odpustily, vzhledem k tomu, jaké překážky jim jejich tvůrce staví do cesty. Ačkoliv je to celkem nezvyklé, Město mečů jako druhý díl svou kvalitou překonává staršího knižního sourozence. Laťka pro další pokračování je tak nastavena velice vysoko.

Kniha dohadů (Erika Swylerová)

Autorka dala dohromady příběh, v němž si hodnou chvíli nemůžete být jisti tím, co je pravda. Název Kniha dohadů, tak k jejímu dílu sedí naprosto dokonale. Dohadům a spekulacím nepodléhá jen hlavní hrdina příběhu, ale i samotní čtenáři. Vystupují tu velice lidské postavy – mají své chyby a strachy a to vše se projevuje na jejich chování a rozhodnutích. Vztahy mezi nimi jsou prokresleny uvěřitelně a s citem. Nikomu ovšem nemůže uniknout, že všechny tyto vztahy jsou velice nezdravé. Jedinou výtkou tak může být snad jen přílišná přímočarost vyprávění. Na jednu stranu to může být dobře – proč zbytečně komplikovat příběh, který si vás získá čtivým stylem, atmosférou a postavami? Na druhou stranu může jednoduchost trochu vadit čtenářům uvyklejším na náročnější čtivo.

Prázdná hnízda (Mariam Petrosjanová)

O celé sérii Dům, ve kterém… nebylo řečeno mnoho, ačkoliv by mělo. Je to neotřelé, těžce interpretovatelné dílo, které stírá hranici mezi žánry. Obrací se na čtenáře netradičním způsobem a vyžaduje po nich značnou míru účasti a anticipace – bez toho se totiž může zdát, že knihám něco chybí. Když ale na tuto hru přistoupíte, dostane neuvěřitelný čtenářský zážitek. Jistě, trochu vyšinutý, ale přesto skvělý. Nejinak je tomu i v posledním svazku série, kde nechybí již dobře známá symbolika, přídech neskutečna, smysluplné nelogičnosti a těžko uchopitelná, depresivní atmosféra.

V Kalábrii (Peter S. Beagle)

Peter S. Beagle dokáže kouzlit se slovy. Opřede vás pavučinou lyrického vyprávění, v němž se snoubí symbolika s všedností každodenního života. Ačkoliv se jeho příběhy mohou zdát jednoduché a nekomplikované, skrývá se v nich hloubka. Pod zdánlivě triviálním povrchem se ukrývá silný příběh o strachu ze změny, odvaze tento strach překonat, o odhodlání, lásce a důvěře, o nalézání zázraků v běžných věcech. Autor znovu dokázal, že je výtečným vypravěčem, který vás dokáže dojmout i rozesmát (leckdy oboje zároveň), i když u nás mu zrovna moc knih nevychází.

Pod maskou lži (Kelly Zekas, Tarun Shanker)

Dlouho jsem váhala, zda sem tuhle knihu dát, protože nebudeme si nic namlouvat, tohle opravdu není hodnotná literatura… Na druhou stranu je to literatura poměrně zábavná a to se taky počítá. I když se snažím young adult knihám už většinou vyhýbat, tady jsem udělala výjimku (ona totiž kniha ani na young adult nevypadala, a kdyby tam nebyl jednou zmíněn věk hrdinů, ani by mě to nenapadlo). Není to náročné čtivo, ale má příjemně vyváženou složku dobrodružství, romantiky a humoru, nemluvě o sympatických postavách a zdařile prokresleném prostředí.

Z komiksů (kterých jsem nečetla tolik, ale zase úplně málo jich nebylo) to pak jsou následující tituly:

Lady Mechanika (Joe Benitez)

Výstavní komiks s krásnou kresbou a dynamickým, i když možná ne zcela originálním příběhem, nás zavádí do smyšleného města Mechanika, které je menším průmyslovým královstvím. Tenhle komiks je skutečným potěšením pro všechny milovníky steampunku – obsahuje vše, co od toho subžánru očekáváte, a to navíc v plnobarevné a velice detailní kresbě, na níž je radost pohledět. Humoru je tu sice poskrovnu, ale je tu, a jeho případnou absenci skvěle nahrazuje příjemná atmosféra – ať už temněji laděná, nebo tak nějak „dobová“.

Sága (Fiona Staples, Brian K. Vaughan)

Je úplně jedno, po jakém svazku z téhle série člověk sáhne, protože splést se nemůže. Sága je chytlavá, akční, romantická, má skvěle napsané postavy… zkrátka kombinuje vše, co člověk od dobrého příběhu očekává. To vše navíc ve zdařilé kresbě. Mohla bych tu pět ódy ještě dál, ale myslím, že je to zbytečné – prostě si to přečtěte!

Fullmetal Alchemist 1 (Hiromu Arakawa)

Tahle manga tady zkrátka být musela, protože je to tak trochu moje srdeční záležitost. Četla jsem a viděla už hodně příběhů, přesto se Fullmetal Alchemist dlouhodobě drží na špičce mých nejoblíbenějších. Propracovaný svět, tak akorát složitá zápletka, skvělý vývoj postav a silná atmosféra (i když sem tam se neubrání patosu) – pro mě ideální kombinace. Je jedině dobře, že se konečně nakladatelství Crew podařilo tuto mangu vydat a doufám, že si získá mnoho příznivců.

 

komentáře 2

  • Zuzana "Daletth" Hartmanová 16.1.2018na15:36

    Tak u těch jsem teprve v půlce, takže mi to nepřišlo objektivní, ale mohly by se objevit v anketě Sardenu 🙂

  • Pravda 16.1.2018na13:36

    Jo tak tady mi chybí Letopisy zlomu. Ale co jsem tak koukal, moc lidí o ní ani neví :/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.