Čtvrtý Goon čtenáře poučí o cti a děsivých konsekvencích, z ní plynoucích

30.12.2015    Josef Šrámek    Komiksy / Literární brána

Goon a Franky jsou nezmaři. A jejich duchovní tatík Eric Powell taky. Tahle trojka si jede po vlastní ose a neohlíží se na to, co si o tom myslí druzí. Není proto překvapením, že i čtvrtá kniha s názvem Čest a děsivé konsekvence z ní plynoucí přináší třeskutou směsici nadsazeného násilí, vizuálního i slovního humoru a notné dávky bizarnosti a absurdity.


Goon 4Eric Powell nás nejprve vezme na výlet do Goonovy minulosti. I na Lonely Street totiž dorazil fenomén jménem fotbal (rozuměj ten americký) a Goon se jako vždy ocitne přímo ve středu dění. Je to k nevíře, ale několik mačů stačí k tomu, aby obyvatelé, skomírající pod nadvládou gangů, získali chuť do života a jakous takous vizi lepších zítřků. Jenže vítězství Goonova týmu má i svou odvrácenou stranu – a hráči se záhy stanou trnem v oku místním mafiánským bossům. A na děsivé konsekvence je zaděláno.

Následuje sváteční speciál Vánoční koleda Charlese Dickense, v němž si Eric Powell bere na paškál klasický příběh o bezcitném boháči, který projde během vánočních svátků katarzí. Vše opět za doprovodu postav z goonovského univerza. Příběh není záměrně nijak originální, jeho smyslem je pobavit fanoušky Powellovy domácí série, což se daří – a velkou zásluhu na tom má Powellovo kreslířské umění.

Předchozí svazky Goonových dobrodružství byly spíše sborníky více rozmanitých příběhů bez většíGoon1 vzájemné souvislosti. Kniha čtvrtá v tomto ohledu vykazuje větší tematickou sevřenost. Její zbytek totiž zabírá jeden delší příběh, v jehož popředí stojí doktor Slitina. Slitina se dostane do těžké životní situace, ba do ohrožení samotné své fyzické existence, a pomoci mu budou s to pouze Goon a Franky. Pomocná ruka však nezůstane bez konsekvencí a namísto vděku se naším hrdinům dostane dalších komplikací, v jejichž důsledku se Goon dostane až za mříže. Děsivější konsekvence si lze stěží představit.

Netradičním zpestřením čtvrté knihy je povídka na goonovské téma z pera Thomase Lennona, doprovázená Powellovými ilustracemi. Čili příjemný bonbonek, který pobaví, ale víc nenabízí – a ruku na srdce, ani nabídnout nechce. Stejně jako vánoční speciál.

Goon2Čest a děsivé konsekvence z ní plynoucí představuje především úkrok stranou. Čtenář, který by čekal další eskalaci zápasu s páterem Monsterem, bude zklamán. Nejzajímavější je příběh první, který dává nahlédnout do Goonovy minulosti, odhaluje část jeho duše a představuje dle všeho významný střípek v Goonově životní cestě. Příběh s doktorem Slitinou naopak na první pohled přidanou hodnotu nemá, dokonce budí spíše dojem zábavné vaty, ale jen těžko se lze domýšlet, zda, případně kdy, na něj Eric Powell naváže a dá mu smysl v rámci svého vyprávění jako celku.

O čtvrté knize tak lze říci, že pokračuje ve vyjetých kolejích. V rovině příběhové je Čest… v dobrém slova smyslu průměrná, po vizuální stránce skýtá už klasicky neskutečné komiksové „žrádlo.“ Eric Powell se baví, dá se říci bez ohledu na fanouška. Koho si už Goon stačil získat, ten si bude nad stránkami čtvrté knihy spokojeně pomlaskávat. Ten, koho Powellova bizarní imaginace zatím do svých osidel nelapila, nestane se Goonovým fandou ani nyní. Powell má prostě dvojjedinou tvář: geniální kreslíř a velmi osobitý scénárista. Zda to stačí ke spokojenosti, si už musí zodpovědět každý sám. Dagona každopádně Goon baví.

70

 

Goon 4Název: Čest a děsivé konsekvence z ní plynoucí (Goon 4)

Scénář a kresba: Eric Powell

Nakladatelství: Comics Centrum

Počet stran: 160

Rok vydání: 2015

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Josef Šrámek

Josef Šrámek světlo světa spatřil ve stejném roce jako Miliusův Barbar Conan. Asi už tehdy byly kostky vrženy. K fantastice se dostal prostřednictvím nudy ve školních škamnách, krácené hraním Dračího doupěte, dalším iniciačním zážitkem pak bylo setkání s jistým urostlým Cimmeřanem. Po R. E. Howardovi, L. De Campovi a L. Carterovi pak už rychle za sebou následovalo seznámení se s J. R. R. Tolkienem. A. Sapkowskim, R. E. Feistem, D. Eddingsem a D. Gemmellem, čímž bylo o preferencích definitivně rozhodnuto. S ohledem letité okouzlení historií vždy inklinoval spíš k fantasy než sci-fi, knihy I. Asimova, F. Herberta nebo P. Andersona ovšem uznává také. Neopovrhne ani fantastikou domácí, ujít si nenechá především knihy J. Červenáka, L. Medka, J. Hlávky, V. Šlechty, Š. Kopřivy, dopustit nedá na Kulhánkův Noční klub, Kladivo na čaroděje, Malazské univerzum a – jak jinak – světy H. P. Lovecrafta J V poslední době ale holduje především komiksu, k němuž ho přivedli R. Kirkman, J. Hill, F. Miller, M. Mignola a A. Moore.

No Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.