Reportáž z HorrorConu 2017

Třetí listopadový víkend byl tento rok pro někoho vzpomínkou na Sametovou revoluci či na upálení Jana Palacha. Pro mne to však byl svátek hororu. Ve stejný čas se totiž pod taktovkou vynikajcí čtveřice organizátorů Kristina Haidingerová – Trefilová, Honza Vojtíšek, Tislav Rocker Trefil a Zdeněk Svoboda v malebném podniku Darkvelvet konal již druhý ročník HorrorConu. Pro tento rok naplánovali velice zajímavý dvoudenní program – včetně klasických hororových témat, jako jsou například zombíci, o kterých jsme se mohli dozvědět, jak se k nim staví voodoo náboženství, dle jehož učení bychom si mohli takového pěkného zombíka pomocí tajemného prášku udělat doma, spisovatel…

(Post)novoroční úvodník

Nový rok, to je vždycky důvod k různému bilancování, dávání si předsevzetí (čti: slibování nemožného) a unáhlených prohlášení, zapojování se do všech myslitelných (někdy i nemyslitelných) výzev (já sama se už zapojila do tří…) a představování si, jak budou věci najednou jiné a lepší. My v redakci Dagona už teď s jistotou víme, že tento rok bude jiný. Plánujeme totiž jednu velkou změnu. Doposud jsme se snažili fungovat jako deník, kdy jsme vám – s výjimkou víkendů – přinášeli každý den článek, recenzi či alespoň ukázku z nějaké knižní novinky. Jak se ale bohužel během loňského podzimu ukázalo, tohle tempo je pro nás v tuto chvíli…

Pavel Bareš: „Nepobíhám po Praze ve spandexu.“

Pavel Bareš je mladý talentovaný autor fantastiky, který čtenáře nedávno zaujal svým knižním debutem Projekt Kronos (recenze zde). Klasická otázka na úvod: Jak by ses představil čtenářům, kteří tě doposud neznají? Ahoj čtenáři! Jmenuju se Pavel, je mi třiadvacet a poprvý jsem svojí mamince řekl, že chci být spisovatelem, když mi byly tři roky a neuměl jsem psát. První verzi Projektu Kronos jsem psal do zadních stránek svých sešitů z matiky v maturitním ročníku a poslední dokončil na semináři sociální psychologie na vysoké. Psaní je ten nejnáročnější a nejuspokojivější koníček, jaký mám. Druhým je moje kapela. Třetím je pojídání pizzy…

Pandu jsme učinili zahradníkem

Náhodný kolemjdoucí mohl v sobotu 19. srpna nabýt dojmu, že se v Grandiózním Kulturáčku v Pardubicích sešli zatvrzelí pěstitelé bambusů. Důvody k těmto myšlenkám skutečně byly. Pořádal se tu turnaj v deskové hře Takenoko a zde je důležité bambus nejen pěstovat, ale také jej nechávat spásat nenasytnou pandou. Abychom krátce nastínili pravidla – hráči se stávají zahradníky, jejichž činy řídí tři různé druhy úkolů. Musí vypěstovat konkrétní barvu bambusu do konkrétní výšky, musí poskládat barevní dílky zahrady (interně zvané „plástve”) do zadaných tvarů, nebo musí nechat pandu sežrat konkrétní barevné kousky bambusu. Každý splněný úkol přinese body, kdo jich splní…

Bez počítače si jde hrát, GameCon o tom přesvědčil mnohé

Nevrátil jsem se jen z GameConu, vrátil jsem se z desítek rozmanitých světů. Úspěšně jsem třeba teraformoval Mars, navzdory usilovné snaze nepřežil Zimu mrtvých, opakovaně se stal svrchovaným Vládcem Tokia a nahnal nejvíc zvířátek do Safari baru. Pardubický kulturní dům Dukla se stal od 20. do 23. července Mekkou všech milovníků deskovek, LARPů, Dračího doupětě i sci a fantasy obecně. Na jednom místě se v jeden čas konaly dvě dnes již pověstné akce – největší festival nepočítačových her v republice GameCon a také legendární Parcon, který v Pardubicích v roce 1982 vznikl. Figurky jsou cool Na pátek si beru dovolenou,…

Neštěstí čtenářovo

Začínající autoři mají obrovskou smůlu. V drtivé většině případů z nich i přes veškerou snahu nikdy nic nebude. A můžou si za to sami. Tak, ostrý výrok na začátek vysloven, náboje pro hádku rozdány. Ale stejně vysvětlím, co mne k tomuto výroku vedlo, a proč si myslím, že současná literární fantasy a sci-fi scéna je na tom bídně.  I přes fakt, že žijeme ve zlaté době a možnosti, které mají nováčci dnes, daleko přesahují možnosti kdykoliv jindy. Vychází hromady knížek, technika a internet umožňují zpřístupnit díla čtenářům na tři kliknutí. Autoři mají platformy, kde mohou komunikovat, učit se, zlepšovat se… A tím to končí….

Jak (ne)funguje Akademie science fiction, fantasy a hororu (a jak by fungovat měla)

Jak (ne)funguje Akademie science fiction, fantasy a hororu (a jak by fungovat měla) –rozhovor se Zdeňkem Rampasem a Ondřejem Moravou–   Ne, článek Gorgona Books Pátrání po neviditelné akademii to nespustil. Boris Hokr cupuje ASFFH na iLiteratuře každoročně, v úvodníku XB-1 se ještě před Světem knihy těšil na tradiční rozepře po udílení Cen ASFFH Vlado Ríša. Třeba. Ale Jan Kravčík a Hana Fruhwirtová z Gorgony šli o krok dál než k tradičnímu nadávání na webu či v uzavřené společnosti. Napsali Ondřeji Moravovi, předsedovi Akademie science fiction, fantasy a hororu. Ten neodpovídal – a tak článek vznikl. A tady jsme v tom „o krok…

Příliš bílý Zaklínač a plastové kožešiny

Internetem v nedávné době prolétla kauza organizace PETA, která zaslala společnosti Games Workshop dopis, v němž žádá o odstranění kožešin z plastových miniatur postaviček ve wargamingové legendě Warhammer 40 000. Naneštěstí to není poprvé a nejspíš ani naposledy, co se do fantastického žánru promítají vnější politické a ideologické tlaky – dodnes třeba ještě doznívá kauza okolo třetího Zaklínače a jeho údajného „rasového problému.“ Všechno začalo v létě 2015, kdy na webu Polygon vyšel článek, kritizující údajnou barvoslepost vývojářského týmu CD Projekt Red. Jeho autorovi vadilo, že se v oceňovaném třetím pokračování polské série o vědmákovi s bílými vlasy neobjevil žádný člověk odlišné barvy pleti. Text vzbudil mnoho…