Čáry života: Romance zabalená v hávu bolesti… a nudy

20.3.2017    Vendula Kreplová    Knihy / Literární brána

Mladá americká spisovatelka Veronica Roth na sebe výrazně upozornila vydáním dystopické young adult trilogie Divergence, Rezistence a Aliance. Do stejného světa se vrátila s povídkovou sbírkou Čtyřka vyprávěné z pohledu stejnojmenné mužské postavy. A nyní přichází s novým románem zasazeným do úplně odlišného univerza, který je nicméně její předchozí tvorbě v mnohém podobný… a nejenom v tom dobrém.


Cyra rozhodně nemá lehký život. Když už od dětství plníte vůli svého sadistického sourozence a panovníka v jedné osobě, nikdo se vás nemůže dotknout a neustále trpíte bolestmi, rozhodně nejde o procházku růžovým sadem. Akos se nachází v podobné situaci. Ocitá se v područí Cyřina bratra Ryzka a je nucen mu sloužit. Cesty obou mladých lidí se tak brzy zkříží a oni zjistí, že když budou spolupracovat, mohli by svůj osud změnit – pokud je to tedy vůbec možné.

Jakmile se do knihy začtete, začne být zřejmé, že si autorka dala velkou práci s vytvářením vlastního světa se specifickými pravidly. Používá zvláštní názvy a pracuje se značným množstvím národů, což působí poněkud matoucím dojmem. Neuškodil by přehled jednotlivých území a planet na konci knihy, protože takto se dost pravděpodobně chvílemi budete ztrácet v tom, kdo je kdo a jaké zvyky jsou pro něj charakteristické.

Protože se Veronica Roth soustředí na to, aby co nejpodrobněji vykreslila prostředí, chvílemi zapomíná na příběh samotný. Kniha tak trpí značně nevyrovnaným tempem, kdy se většinu času nic neděje, a občasné scény akce či napětí se nacházejí v jasné nevýhodě vůči okamžikům, kdy pronikáme do mysli hlavních hrdinů či sledujeme jejich rozhovory.

Hrdinové jsou naštěstí dostatečně sympatičtí, aby bylo zajímavé sledovat, jak se jejich osudy dál vyvinou. Cyra si získá přízeň čtenáře snáz než popudlivá a chvílemi i ufňukaná Tris z autorčiny předchozí Povstalecké trilogie. Ačkoliv se v knize objevují kapitoly vyprávěné z pohledu obou hrdinů, Cyra oproti Akosovi získává větší prostor a lépe se tak orientujeme v tom, proč se chová tak, jak se chová. Vedlejší postavy pak na sebe příliš mnoho pozornosti nestrhávají, snad s výjimkou Cyřina sadistického bratra Ryzka, který zde zastává pozici ústředního záporáka. Naštěstí nejde o jednorozměrnou figurku, ale člověka s jasnou (byť pochybnou) motivací pro všechna zvěrstva, kterých se dopouští.

Postavy a prostředí tedy tak jakžtakž fungují, ale příběh zaostává. Pokud pomineme to, že scén, které by oživovaly táhlé tempo, se v knize vyskytuje pomálu, román i tak doplácí na svou předvídatelnost. Už od prvního setkání Akose a Cyry je jasné, že dřív nebo později se dají dohromady… ovšem čtenář na to kvůli rozvláčnému vyprávění musí čekat velmi dlouhou dobu. Příliš nepotěší ani příležitostné časové skoky, které opomenou situace, z nichž by se potenciálně dalo vytěžit mnoho napětí. Kniha obecně působí stylem, že autorka chtěla zpracovat více závažných myšlenkových motivů (například co z člověka přesně dělá zrůdu?), ale jen málokterý z nich dotáhla do konce a většinu času se točí v kruhu. A aby toho nebylo málo, nesmí chybět klasické rozplývání se hlavních hrdinů nad tím, jak je ten druhý krásný a jak je přitahuje.

Základní myšlenka Čar života není vůbec špatná, ale Veronica Roth ji nezvládla přetavit v opravdu kvalitní dílo. Propracované pozadí světa a víceméně zajímavé hrdiny sráží dolů nepříliš vydařený příběh a zoufale nevyvážené tempo, které je po většinu času jednoduše příliš pomalé, než aby kniha zvládla udržet čtenářovu pozornost. Pokud tedy nezbožňujete Povstaleckou trilogii, klidně se Čárám života vyhněte – nic tím neztratíte.

50 %

Název: Čáry života
Autor: Veronica Roth
Překlad: Tomáš Bíla
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 424
Rok vydání: 2017

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.