Bílý láma: Duchovní komiks o yettim i Ježíškovi

Historický příběh, příběh o dospívání, filozofický epos nebo moderní mýtus. To jsou cesty, kudy lze podle Jiřího Pavlovského stopovat Bílého lámu – a i když navzájem hodně rozdílné, všechny vedou ke stejnému cíli. Seznámí nás s posledním loňským příspěvkem do edice Mistrovská díla evropského komiksu nakladatelství Crew, jímž není nic menšího než opulentní „tibetský“ počin scenáristy Alejandra Jodorowského a vývarníka Georgese Besse.


Bílý láma 3Třísetstránkový Bílý láma, dělený do šesti svazků, vznikal mezi lety 1988-1993 a během té doby odvyprávěl téměř filmový příběh, proti němuž je pittovských Sedm let v Tibetu jen krátkou scénou před úvodními titulky. Ostatně knižní předloha tohohle filmu je tu uvedena i jako jedna z možných Jodorowského inspirací, která ho k napsání Bílého lámy přivedla. Hlavní hrdina, i v případě komiksu běloch a blonďáček, však prožívá úplně jiný druh dobrodružství. To jeho do sedmi let ani náhodou nenacpete.

Osobní záležitosti

I když se ústřední zápletka točí kolem cesty jednoho bělocha k osvícení, komiks je mnohem akčnější, než by se mohlo zdát. Mladého Gabriela, o němž čtenář už od počátku ví, že je inkarnací zemřelého lámy, sledujeme od raných let v adoptivní tibetské rodině přes vyhnanství a krátký pobyt v klášteře, přeskočíme léta strávená mezi Brity a rovnýma nohama přistaneme ve stavu nejvyššího stupně moudrosti. A kupodivu – nic z toho není nuda. Jodorowsky bravurně zvládá mísit reálie s mystikou a fantazií. V příběhu, zasazeném do posledních svobodných let Tibetu, potkáte démony i yettiho, astrálně si pocestujete a prožijete fůru zázraků, ale čeká vás taky syrový porod, slepá pomsta, naturalistické utrpení, krev a smrt. Všechno, co by jeden očekával od pořádného bijáku, akorát na papíře.

Bílý láma 1
Tibetské záležitosti

Pro duchovně založené nebo bojovníky za práva Tibetu bude Bílý láma především svědectvím o čistotě buddhismu a rudé čínské (a potažmo i bílé evropské) okupaci. Zatímco ale běloši nazývají Tibeťany divochy, ti jim oplácejí výrazy jako „bílé opice“, a tak to Gabriel nemá vůbec jednoduché. Ironie, s níž mentálně zaostalý chlapec, pojmenovaný evropským knězem Ježíšek junior, coby nejvyšší duchovní vůdce Tibetu bezduše opakuje svoje křesťanské jméno, se obrátí vzhůru nohama, když světec Gabriel nabírá energii zakázaným pojídáním masa nebo využije svou duchovní sílu k osobní pomstě. Především v závěru příběhu, s příjezdem čínských tanků a vším tím Gabrielovým filozofováním, však na sebe tenhle „apelativní“ rozměr příběhu strhává pozornost – a všechna velká gesta, k nimž nakonec dojde, převáží původně osobnější, dobrodružnou linku a zařadí příběh po bok hrdinských eposů. Ne náhodou se tak v posledním svazku do pozice dosud téměř absentujícího vypravěče dostávBílý láma 2ají samy postavy, aby dosvědčily Gabrielovy zázraky, a tak jeho hrdinskou pozici potvrdily.

Barva bílého lámy

Zatímco Jodorowsky vypráví filmový příběh, Bess buduje atmosféru, kterou by nezvládli ani ti nejlepší hollywoodští trikaři. Jeho kresba je realistická ve své preciznosti i zaujetí detailem, jenže to, co provádí s barvami, je záležitostí umělcovy fantazie. Tónování barev (jimž dominuje okr) dělá z bílého lámy v bílém Tibetu mnohem syrovější podívanou – vypráví už tak spektakulární příběh skrze filtr, který mu ještě přidává na intenzitě. A tak se občas přistihnete, že místo sledování toho, co se na jednotlivých panelech odehrává, čtete spíš jejich náladu.

Pro to všechno by bylo škoda Bílého lámu odmítnout jen kvůli námětu, který se může zdát některým komiksovým fandům moc „sluníčkový“. Osobně ho naopak považuji za jeden z nejlepších loňských počinů edice MDEK. Škoda jen vytrvalého psaní očárkovaného „ý“ ve slově mytický. Zatímco láma by se ztrátou čárky mohl inkarnovat do plivajícího sudokopytníka (byť se připouští i krátká varianta slova), mýtus v přídavném jméně délku vypouští zcela podle pravopisných pravidel. A zvlášť jde-li o chybu v nadpisu, může se stát, že čtenář – grammar nazi dostane kopřivku. Ale co už. Gabriel ho pupínků snadno zbaví jedním ze svých óóóm. Jen mu dát tu šanci.

90 %

Název: Bílý láma
Kresba: Georges Bess
Scénář: Alejandro Jodorowsky
Překlad: Richard Podaný
Nakladatelství: Crew
Počet stran: 304
Rok vydání: 2016

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Michaela Šlapáková

Tak trochu pratchettovská Eskarina, tak trochu Koralína Neila Gaimana. Bývala knihovnicí, knihkupkyní, a týden dokonce pracovala v bance, když ale zjistila, že si knížek cení víc než peněz, pro blaho bankovní společnosti podala výpověď. Ovlivněná vysokoškolskými studii přešla k temné straně síly a stala se korektorkou a občasnou editorkou, suchopárnost těchhle disciplín však statečně vyvažuje čtením/psaním/plkáním o fantastice. I když má radši psy než kočky, ráda by se kamarádila s Havilandem Tufem, tajně miluje Stína (toho, co má za tátu Ódina) a nejvíc ze všeho se bojí plačících andělů.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.