Autorita: Příběh o moci a vlivu

29.6.2017    Michaela Šlapáková    Knihy / Literární brána

Po předloňském vydání VanderMeerovy Anihilace se na pultech českých knihkupectví konečně objevil i druhý svazek trilogie Jižní zóna, nazvaný Autorita. Ten kromě tradičně barevné, halucinační obálky láká i téměř dvojnásobným počtem stran – a jeho bytelnost jako by evokovala i potenciál odhalit zatím nevyřešená tajemství, nastolená prvním dílem.


Poté, co v Anihilaci Oblast X pohltila již dvanáctou expedici (a čtenář měl lístek do první řady, protože tohle rozpouštění v krajině sledoval očima bioložky – jedné z jejích účastnic), přenáší Jeff VanderMeer pozornost za hranice tajemného místa a zve do zákulisí. Těsně „za oponou“ se jako nárazník mezi Oblastí X a nic netušícím světem rozkládá takzvaná Jižní zóna kontrolovaná stejnojmennou vládní agenturou, která má za úkol rozklíčovat původ a smysl podivné anomálie. A určitě není třeba křičet „Spoiler!“, chci-li konstatovat, že se nedaří.

Mužský × ženský element

Do Jižní zóny je povolán Šéf, nový hrdina VanderMeerova vyprávění, aby tu převzal velení a informoval Centrálu o poměrech ve stagnující organizaci. I přes změnu prostředí a ústřední postavy se však autorovi daří udržet mezi oběma díly trilogie silné spojení, které neplyne jen z toho, že jde o pokračování téhož příběhu. Kdo čeká, že s opuštěním Oblasti X přijde i projasnění všudypřítomné mlhy, která leží na významech mnoha vyprávěných událostí, bude zklamán… stejně jako ten, kdo zajásá nad mužským hrdinou. Ačkoliv se Šéf schovává za výmluvnou přezdívku, provází ho stín mnohem úspěšnější matky – a Autorita nabídne i další silné ženské hrdinky, které tak či onak uplatní svůj vliv na Šéfa i agenturu. Dočkáme se několika návratů již známých postav a znovu se dostaví i šimrání v zátylku, když se věci v Jižní zóně vymknou kontrole. A že se vymknou, je sakra jasné.

Dvojnásobný rozsah ≠ dvojnásobný obsah

Ich-formu prvního dílu vystřídá er-formový vypravěč, příběh sledujeme z Šéfova úhlu pohledu. A stejně jako v Anihilaci, i Autorita je plná flashbacků do Šéfovy minulosti, které rozkrývají motivaci jeho jednání. O mnoho víc však odhaleno není – i přes několik náznaků a jednu svébytnou teorii o původu Oblasti X, i přes zjištění pravdy o předchozích expedicích nebo nové informace o podivném majáku, nic není vyřešeno. Jenže čekal by fanoušek VanderMeerova psaní něco jiného? Nejspíš ne.

Na druhou stranu, neustále se opakující motivy a připomínání týchž detailů vyvolává dojem, že téměř třísetstránkový román trpí absencí děje, jako by spolu s bezradným Šéfem přešlapoval na místě. To, co v útlé Anihilaci uchvátilo, začne na větší ploše nudit. Přesto si čtenář brzy uvědomí, že mu kniha vlastně servíruje všechno, co slíbila v subtilním „menu“ – jednoslovný název Autorita ji totiž vystihuje dokonale. Je to příběh o (často skryté, plíživé) moci, o uplatňování (ne vždy fyzické) síly, o nadvládě jednoho nad druhým – ať už mluvíme o lidech, jejich funkcích nebo o něčem, co se lidskému vlivu úplně vymyká.

Závěr pak poodhalí možné směřování posledního dílu, který ponese název Akceptace. Můžeme jen hádat, bude-li obdobně výmluvný.

70 %

Název: Autorita
Série: Jižní zóna
Autor: Jeff VanderMeer
Překlad: Pavel Bakič
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 299
Rok vydání: 2017

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Michaela Šlapáková

Tak trochu pratchettovská Eskarina, tak trochu Koralína Neila Gaimana. Bývala knihovnicí, knihkupkyní, a týden dokonce pracovala v bance, když ale zjistila, že si knížek cení víc než peněz, pro blaho bankovní společnosti podala výpověď. Ovlivněná vysokoškolskými studii přešla k temné straně síly a stala se korektorkou a občasnou editorkou, suchopárnost těchhle disciplín však statečně vyvažuje čtením/psaním/plkáním o fantastice. I když má radši psy než kočky, ráda by se kamarádila s Havilandem Tufem, tajně miluje Stína (toho, co má za tátu Ódina) a nejvíc ze všeho se bojí plačících andělů.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.