A zrodí se píseň – Když recenzent neví, co si o knize myslet

Třetí svazek z plánované sedmidílné série Kostičas vezme čtenáře na okružní jízdu po futuristickém Spojeném království, což je další novinka v autorském stylu Samanthy Shannon.  Otázkou zůstává, zda se jí neustálé experimentování se způsobem vyprávění jednou nevymstí…


Paige se stala Kmotryní, a vládne tak nyní londýnskému syndikátu. Jenže její vláda může být hodně krátká, protože Scion přišel s novými modely detektorů Senshield a proslýchá se, že co nevidět budou i detektory přenosné. Je tak nezbytné zničit jádro, které Senshield pohání. Ale jak to udělat, když nikdo neví, kde se jádro nachází a co to vlastně je? Inu, zoufalá situace vyžaduje zoufalé činy.

Recenzenti se ve svých textech snaží o co nejobjektivnější přístup, i když nějakému tomu osobnímu zabarvení se stejně nevyhnou. Většinou to není problém, protože si člověk ke čtení vybírá to, o co má zájem a co ho baví. Ovšem v případě třetího dílu série Kostičas jsem s tímhle přístupem těžce narazila. Objektivně vzato to totiž vůbec není špatná kniha, naopak se málokdy vidí takhle propracovaný příběh. Když ale přejdu do čistě subjektivní pozice čtenáře, přinesla mi kniha hořké zklamání.

Objektivní (snad) stránka věci

Vezměme to ale hezky od začátku. Samantha Shannon se s každou další knihou citelně vypisuje a dopouští se stále menšího množství různých drobných přešlapů. Mnohem lépe dávkuje informace – přestala čtenáře zahlcovat a díky tomu její text plyne kupředu daleko snáze. Má dobře rozpracovaný svůj dystopický svět, neporušuje vlastní nastavená pravidla a využívá s větší rozvahou vedlejší postavy – už vám nehází do cesty náhodná jména osob, které slouží čistě jako potrava pro zlouny. Pořád sice trochu tápe, co se týče dynamiky příběhu, která je tím pádem stále nevyvážená, ale vynahrazuje to svým vypravěčským umem a tím, jak detailně má promyšlené dílčí části příběhu. Jsou to občas ale právě ty detaily, které vyvolávají pocit, že dějová linka stojí na místě a nikam se nehýbe. Ovšem i tyto okamžiky mají své opodstatnění, protože by jinak některé situace a rozhodnutí působily příliš zkratkovitě a tím pádem nevěrohodně.

Na druhou stranu se tu autorka nevěnuje tolik vztahům mezi postavami. Něco má rozehrané už z předchozích knih, ale většinou tyto vztahy neposouvá dál. Výjimku tvoří Paige a Strážce, ačkoliv tam by Samantha Shannon zasloužila dostat na holou. Jejich vztah, doposud jiskřivý a dodávající příběhu jistou porci napětí, ve třetím svazku položila do roviny jednoho z největších klišé. A tím se pomalu dostáváme k té subjektivní části hodnocení…

Subjektivní (výrazně) stránka věci

A zrodí se píseň se na rozdíl od předchozích dvou svazků neodehrává na jednom místě, ale hrdinové zde cestují po Anglii (a Skotsku), aby našli a zničili přenosné detektory, které mohou jasnovidcům setsakra znepříjemnit život, a jádro Senshieldu. Což je na jednu stranu fajn, protože se ukazuje, že autorka má kulisy opravdu promyšlené. Zároveň to ale může představovat problém. Samantha Shannon se netají tím, že každá kniha ze série bude úplně jiná. Zatím jí to vychází, ale pro mě osobně tím její vyprávění ztrácí na přitažlivosti. To, co mě tak dostalo na Kostičasu, byla atmosféra a vykreslení světa. Jakmile se Paige dostala do Oxfordu, příběh mě dokonale pohltil. Bizarní a dekadentní společnost Refájců přinášela v kombinaci s jasnovidectvím něco originálního a autorka toho bez zbytku využila. Zajímavá byla také premisa, kdy šlo prostě jen o to dostat se pryč, zachránit si vlastní kůži, nic víc. Nemluvě o správně morbidních vztazích, které se v průběhu vyprávění vytříbily.

V druhém svazku nazvaném Vidořád část tohoto kouzla vyprchala, ale pořád zde zůstával syndikát se svými pravidly a celkově komplikovaná jasnovidecká společnost. A i když bylo jasně patrné, že půjde o revoluci vůči systému, pořád se to odehrávalo v únosných mezích.

Jenže z toho všeho ve třetím dílu nezbylo vůbec nic. O nějaké atmosféře nemůže být řeč – kouzlo Kostičasu zmizelo beze stopy a očividně se už nevrátí, protože příběh sklouzl ke klasické záchraně světa. A zrodí se píseň už není o rebelii proti tyranii jen na úrovni Londýna, ale posouvá se do globálního měřítka. Kladem zůstává, že autorka má všechno promyšlené, to jí nemohu (a nechci) upírat. Problém ale je, že jsem takových knih za poslední roky četla tolik, že už mě podobné příběhy jednoduše nebaví, bez ohledu na to, jak kvalitně jsou napsány. Autorka se bez milosti zbavila všeho, co pro mě činilo její knihy přitažlivými. Poslední kapkou bylo to, co udělala vztahu hlavních hrdinů – jde o dokonalé klišé (v nejhorším smyslu toho slova), kterého jsou young adult knihy plné. Pro mě osobně tak série v tuto chvíli už nemá nic, co by mi mohla nabídnout…

V tomto případě tak Dagon na závěr neudělí žádné hodnocení. Když bych se měla snažit být objektivní, musela bych knize dát sedm až osm medúz, protože Samantha Shannon prostě umí psát, věci jí dobře fungují a po řemeslné stránce se knize nedá moc co vytknout. Jenže tady zkrátka objektivní být nemůžu, protože mě příběh zklamal tím, jak zašlapal do prachu veškerou originalitu, kterou série ze začátku měla a která mi tak učarovala. Knih jako Kostičas je pomálu, knih jako A zrodí se píseň jsou tucty – bohužel.

Název: A zrodí se píseň
Série: Kostičas
Autor: Samantha Sahnnon
Překlad: Lenka Kapsová
Nakladatelství: Host
Počet stran: 423
Rok vydání: 2017

Několik slov o autorovi článku:

Autor: Zuzana "Daletth" Hartmanová

Daletth začala číst fantasy v poměrně útlém věku a tato vášeň jí vydržela až dodnes. Není tedy divu, že postupně nezůstalo jen u čtení, ale začala psát i vlastní příběhy. Kromě starších (a starých) textů, které můžete najít na jejích stránkách, jí v roce 2017 vyšla kniha "Noční labuť" u nakladatelství Gorgona Books. Mimoto získala v roce 2016 druhé místo v soutěži Vidoucí za postapokalyptickou arcanepunkovou povídku "Požírač blesků". V mezičase mezi psaním se stala redaktorkou magazínu MFantasy, kam psala několik let, než se nakonec rozhodla, že chce vlastní stránky. Jak je jejím zvykem, šla hlavou proti zdi a spolu s dalšími lidmi založila tento web.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.